ROZHOVOR: Jiří Tille (Vycentruj se): „Vycentrováním by se měli zabývat všichni, kdo chtějí posunout svět správným směrem“

Naše společnost je systémem vzdělávání silně orientována na rozvoj levé hemisféry. Pravá pokulhává. A tak pokulhává naše komplexní myšlení a celé lidstvo. Není to nadnesené, je to realita. Dá se s tím ale pracovat. Jirka Tille se mi zjevil pár měsíců zpět jako blesk z čistého nebe. Zabývá se flankýrovkou (fascinující starý kozácký způsob ovládání dvou šavlí) a propojením levé a pravé hemisféry. A to skrze různé tipy, triky i zajímavé pomůcky, které také poskytuje zájemcům na Vycentrujse.cz. Práce s oběma hemisférami může velmi efektivně podpořit léčbu mnohých „nevyléčitelných diagnóz“ jako například koktání či autismus, ale významně pomáhá i zcela zdravým lidem. Jak mozek pracuje, proč hemisféry propojovat a jak to udělat, jsme si s Jirkou povídali v novoročním rozhovoru. Mnohem více ale můžete zjistit na jeho přednášce, která se bude konat 2. února 2023 v Penzionu Vyskeř (www.penzionvysker.com). Vstupenky jsou právě teď v prodeji a rozhodně se máte nač těšit! Ať jste rodiče, nebo se chcete rozvíjet sami v jakémkoliv věku, tuto přednášku nesmíte minout.

Pojďme si nejprve říct něco o mozku – jak tedy funguje pravá a levá hemisféra? A proč spolu mají spolupracovat?
S objevem, že každá mozková hemisféra se dívá na svět jiným úhlem pohledu, přišel americký neurovědec  Roger Wolcott Sperry, který u epileptických pacientů prováděl operativní zákrok, při němž oddělil pravou a levou hemisféru protnutím kalózního tělesa, které obě hemisféry spojuje. Epileptické záchvaty po tomto úkonu zmizely, ale přerušením spojnice mezi hemisférami se výrazně  narušila integrita osobnosti pacientů. Dalším zkoumáním pak Sperry došel k dnes již všeobecně známé funkční asymetrii mozkových hemisfér, za což dostal v roce 1981 Nobelovu cenu.

Jaký vliv na člověka má schopnost ovládat obě strany těla a co se děje, pokud nedostává „rovnováhu“?
Lidské tělo, přesněji pohybový aparát, je symetrický biomechanický stroj, určený k přesunu osobnosti člověka v čase a prostoru a k materializování jeho vizí a nápadů. A stejně jako například bicykl, tak i tělo nejlépe a nejdéle slouží, pokud je vycentrované.  Dlouhodobá jednostranná zátěž symetrického tělesa vždy omezí jeho funkcionalitu a možnosti. Například technicky zdatný boxer, který používá pouze pravý gard, bude mít zcela jistě nevýhodu proti stejně zdatnému boxerovi, kterému nedělá problém zaujmout i levý gard. A nejen, že se významně zvětší akční radius, neboli biomechanické možnosti oboustranného bojovníka. Díky zvětšené „pružnosti” centrálního nervového systému dochází k výraznému posunu ve schopnosti rychle a kreativně řešit nastalé situace. Například ve fotbale, se všichni asi shodnou, že nejlepšími hráči historie jsou Pelé, Maradona a Messi. Všichni tři vynikali schopností výjimečné techniky a především geniální schopností nečekaného řešení ať už při rozehrávce, či vedení balonu. A všichni tři mají společnou schopnost používat stejně dobře pravou jako levou nohu. Takových příkladů z dalších oborů lidské činnosti existuje mnoho. Pokud tedy člověk nemá v rovnováze centrální nervový systém, nemůže naplno projevit svoje talenty a zcela jistě si zadělává na problém s funkčností  těla – pohybového aparátu, v kterém dočasně přebývá.

PŘEDNÁŠKA JIRKY TILLE TADY

Jaký je problém v naší společnosti s „používáním“ hemisfér?
Naše společnost je díky edukativním formám vzdělávacího systému zaměřena především na rozvoj levé hemisféry. Tedy té, která chce mít vše pod kontrolou, která vyžaduje exaktní odpovědi a jasný řád. A jak píše ve své knize Master And His Emissary oxfordský psychiatr a literární historik Ian McGilchrist, levá mozková hemisféra je skvělý sluha, ale špatný pán. Pravý mozek sleduje svět v širokém obraze se všemi souvislostmi, v pohybu a vývoji, levý mozek zaostřuje na zúžené detaily mimo kontext. Pravý mozek myslí osobně a v příbězích, levý mozek neosobně a v kategoriích. Pravý mozek si libuje ve zkoumání neznáma, nových věcí a souvislostí, levý mozek zážitky redukuje do kategorií a klasifikací známých, zavedených, snadno srozumitelných a vměstnatelných do doktrín a dogmat. McGilchrist také poznamenává, že rebelie levé části mozku proměňuje svět v dogmatickou tyranii potírající individualitu, kreativitu i svobodné myšlení.  Problémem naší společnosti tedy je, že se zaměřila na rozvoj pouze jedné strany mozku a to zkrátka omezuje možnosti člověka.

ČTĚTE TAKÉ:  PRAKTICKÉ TIPY, JAK V DOMÁCNOSTI UŠETŘIT

Do tohoto tématu patří také lateralita rukou – tedy praváctví a leváctví…
Ano, patří a to významně. Stejně jako pro tělo a držení těla jsou základem nohy, pro mozek jsou základnou ruce. O tom svědčí pojem moderní neurologie – motorický homunkulus. Ten odhaluje, jak velkou část korových oblastí mozku zaujímají ruce a jak velká část mozku je tudíž „ochromena”, pokud neovládáme svoji slabší ruku o které s oblibou říkáme, že je levá jak šavle, nebo „nalevačku”. Kdo by si při tom uvědomil, že jsme vlastně poloviční mrzáci, když to tak mají všichni a je to přeci úplně normální, neboli společenskou normou? A kde se ta norma vzala? Mají vědci nějaké opodstatnění pro svou tezi, že větší aktivace jedné ruky je vyšší evoluční stupeň? A proč nám každý obvodní lékař či pracovník předškolní psychologické poradny řekne, že lateralita je předávána geneticky, když žádný genom, zodpovědný za lateralitu nalezen nebyl? Vědci to pouze předpokládají, ale nikomu nevadí, že se mýtus „genetičnost” laterality už bere jako fakt. A nebo je to ještě trochu jinak? Je opravdu ve společnosti 90 % praváků? Dalším objevem moderní neurologie jsou zrcadlové neurony, které mají všichni savci a někteří ptáci. Díky nim se mláďata savců učí fungovat ve světě od svého okolí a to je možná směr, kterým je potřeba se dívat. Nepředáváme si „geneticky přirozenou” pravorukost právě díky zrcadlovým neuronům?

Kdo by se měl zabývat lateralitou a vycentrováním?
Původně jsem se s centrováním zaměřoval hlavně na malé lid nebo-li děti. Postupně mi ale došlo, že bez nadšení a podpory velkých lidí to půjde těžko. Hrdinové v dětských očích, jakými jsou máma, táta, děda nebo teta, kteří pak trénují jemnou motoriku s kururinem, učí se žonglovat, splétají kumihimo  náramky nebo zkoušejí psát a kreslit pravou i levou rukou, jsou pro děti největší motivací k napodobování. Navíc si všichni užijí spoustu legrace, takže nakonec spojujeme ne jenom hemisféry, ale i generace.

Vycentrováním by se měli tedy zabývat všichni, kdo chtějí posunout svět správným směrem. Současná společnost po nás chce vyhraněnost v každé situaci, protože pak nás může někam zaškatulkovat a mít větší kontrolu a přehled. To je přesně stav, ve kterém se vyžívá levá mozková hemisféra. Správná rozhodnutí ovšem bude dělat člověk, který využívá mozek ve své plné “výbavě”, protože pouze racionálním uvažováním svět nelze pochopit. V mozku je jediný nepárový orgán, a to epifýz – šišinka mozková. Její správná funkcionalita závisí na střídání světla a tmy a je možné, že velký vliv na její produkci má i vyvážená aktivita pravé a levé strany mozku. Mozek je vlastně přijímač i vysílač zároveň, a pokud není vycentrován, jeho schopnost přijímat plný signál se snižuje. A logicky se pak snižuje i schopnost vyhodnocovat a předávat informace dál. Jako analogii můžeme použít anténu radiopřijímače. Představme si, že máme doma skvělou reprodukční soustavu, kvalitní rádio s ekvalizérem a v dosahu je výkonný vysílač. Naladíme stanici se skvělou hudbou. Pokud použijeme nekvalitní anténu, potencionál celého řetězce přijde vniveč. Je úplně jedno, jak kvalitní bude hifi souprava, na které si hudbu přehráváme. Signál bude nestálý a frekvenčně ořezaný, jinými slovy, dojde k velké ztrátě informací, přestože tyto informace v éteru jsou. S mozkem je to stejné. 

Na téma lateralita, mozek, mýty a vycentrování nás čeká přednáška v salónku Restaurantu Vyskeř, co zájemce o přednášku čeká?
Nic víc a nic míň než fakta v souvislostech. Fakta, která lidé třeba i znají, ale souvislosti, které jim ukážu, jim poskytnou nový a mnohem širší úhel pohledu na problematiku laterality. K tomu i pár svých domněnek a dohadů, které ovšem nejsou tvrzením, spíš možnostmi, které může každý prověřit sám a moudrý člověk to rozhodně udělá. Jak se říká – vše máme ve svých rukách. A to myslím doslova.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová
Více informací a vstupenky na www.penzionvysker.com

Ukažte tento článek i vašim přátelům: