ROZHOVOR • Alena Anežka Gajdušková: „Soběstačnost nám dává svobodu i kontrolu nad vlastním životem“

Alena A. Gajdušková je velmi činná a zajímavá žena, autorka a spoluautorka mnoha bestselerových knih, pravidelný host oblíbeného televizního pořadu „Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli“. Zabývá se tématy z minulosti, polozapomenutými či zcela zapomenutými recepty, lidovým léčitelstvím, bylinkami i permakulturní zahradou. Každé z témat by se dalo uchopit do samostatného zajímavého rozhovoru. My jsme se snažili „uloupnout“ z každého kousek a Alenu Gajduškovou vám ještě více přiblížit. Pokud by vám naše povídání nestačilo, přijďte zažít její přednášku do sedmihorkého Recall centra v úterý 25. dubna od 19 hodin.

  • Idealizujeme si minulost, nebo se od ní máme co učit?
    Já myslím, že obojí. Vezměte si třeba topení v domě. Samozřejmě, že je prima živý oheň. Samozřejmě, že je skvělé na ohni živeném dřevem vařit či péct, vše chutná jinak a mnohem lépe. Ale jaká je se dřevem práce! Když to vezmu od začátku – pokácet strom, nařezat na polena, odnosit do auta, dovézt domů, složit, nařezat na délku polen, naštípat, uklidit do dřevníku a pak nanosit do sednice a zatopit. A to mám na mysli pokácet motorovou pilou a množství dřeva jen jako doplňkové palivo. A teď si představte, že bylo třeba připravit dřevo na celou zimu, za nepoměrně vyššího nasazení energie. Rok za rokem. Takže toužit po živém ohni bez uvědomění si objemu práce, který představuje, považuji za idealizaci. A učit bychom se měli praktičnosti, houževnatosti, rukodělným dovednostem, schopnosti vystačit si s málem… To lze uplatňovat v každé době.

 

  • Zabýváte se polozapomenutými recepty našich babiček a prababiček, lidovým léčitelstvím i soběstačností v praxi, nemýlím se, když si myslím, že spolu tato témata úzce souvisí?
    V podstatě jedno vychází z druhého. Rostlina, která vám roste na zahradě, může být jak jedlá a chutná, tak léčivá, a ono to tak obvykle bývá, za všechny třeba kopřiva, sedmikráska, černý bez, řeřicha… A máte-li tu informaci a ještě víte, jakým způsobem rostlinu zpracovat připravíte si zdravý pokrm, nebo léčivo.
  • Je nějaký znovuobjevený recept nebo postup, který pro vás byl velkým překvapením?
    Ano, byl to válečný recept na domácí mýdlo z vepřového sádla, který jsem našla zastrčený v sešitku s ručně psanými recepty. Mýdlo jsem podle něj uvařila a bylo to poněkud dobrodružné, protože horká, žíravá hmota mi bublala na kamnech a chovala se jako bahenní sopka. Mýdlo se pak muselo nechat uzrát asi půl roku. Když jsem ho pak zkoušela používat, bylo tvrdé, kvalitní a vůbec neubývalo. A to překvapení? Z kilogramu sádla jsem ho uvařila tolik, že stačilo na mytí a praní pětičlenné rodině celý rok.
  • Vidím, že využíváte i vy sama v denním životě polozapomenuté recepty. Co vám přináší?
    Využívám. Jednak jsem zvídavá a musím tedy vše osobně vyzkoušet, ale jsem opravdu nadšená z jednoduchých receptů či návodů, které mám k dispozici. Vyrábím si třeba impregnaci na obuv, leštěnku na nábytek, místo drahých exotických olejů napouštím 2x ročně dřevěnou podlahu lněnou fermeží (tu samozřejmě kupuji, je to tradiční výrobek) a těch dobrot! Škvarkové placky, vohrnouše i další pečivo, rosol z okvětních plátků růží, pravá ovocná povidla… Přináší mi to do života především chuťovou pestrost a neustálou radost z objevování.

  • • Stále více se mluví o soběstačnosti. Lehčí je toto téma samozřejmě pro ty, kdo mají zahradu a dům. Dá se aplikovat i pokud bydlíme v paneláku?
    Ale ano, jen je to trochu složitější díky absenci skladovacích prostor s nižší, stálou teplotou a dostatečnou kapacitou. V jedné facebookové skupině jsem četla příspěvek paní, která bydlí v paneláku a má dokonale zmapované okolí, takže chodí sbírat ovoce ke starým stromům ve volné krajině, šípky, bezinky a ostatní drobné plody, byliny, houby… a to se mi moc líbilo. V paneláku lze pěstovat kuchyňské bylinky, kvasit různé zeleninové dobroty v malém, pěstovat kombuchu. Můžete si péct pečivo a vařit ze základních surovin. V létě si nachystat vlastní čajové směsi ať už z ovoce, nebo bylin a ty v zimě popíjet. Sušit houby i ovoce… Když se chce, jde všechno.
  • • Proč je podle vás soběstačnost důležitá? A jak s ní můžeme začít?Soběstačnost nám dává svobodu, do určité míry i kontrolu nad vlastním životem. Vzpomeňme jak se komunistický režim snažil v padesátých letech zlikvidovat selský stav. Sedláci byli nezávislí na systému, soběstační. Vlastnili půdu a měli dovednosti, které si v rodině předávali po staletí. Z těchto důvodů s nimi bylo velmi těžké pořízení, a proto se na ně muselo silou, po zlém. Jak se soběstačností začít? Začněme se učit tomu, co nám usnadní život, pomůže přežít těžké časy, třeba vysokou inflaci. Naši předci byli zaměření na sezónní vytváření zásob. Bylo to zcela logické, nikdy v historii nebylo možné si kdykoliv nakupovat tolik rozmanitých potravin a produktů. Oni si ve vrcholném létu a počátkem podzimu museli zajistit zásoby potravin na skoro celý další rok. Proč se neinspirovat a nemít doma rozumné zásoby základních potravin. Proč neumět zavařovat ovoce a zeleninu jako to uměly ještě naše maminky. Z těchto důvodů jsem před pár lety napsala dvoudílné Domácnosti našich babiček, ve kterých je popsané zpracování všech základních druhů potravin. Nyní chystám novinku, opět dvoudílnou publikaci o konzervování potravin. Využívám všech dostupných zdrojů od kuchařek z konce 19. století po vlastní zkušenosti. Pořádám i kurzy z různých oblastí soběstačnosti. Cítím, že je důležité, aby tyto znalosti zůstaly v živé paměti.
ČTĚTE TAKÉ:  ROZHOVOR MĚSÍCE: Ferdinand Leffler • „Každá zahrada by měla být plná života, bez ohledu na to, co v ní bude“

 

  • Daly by se tedy vypíchnout nějaké základní „kameny“ pro soběstačnost?
    Obecně, nejen co se týká přípravy pokrmů, je důležité mít v domě komín, k němu zdroj tepla, nejlépe kuchyňský sporák na pevná paliva. A studnu. A ideálně sklep. A pak ty již několikrát zmiňované dovednosti. Naučit se pěstovat, zpracovávat a uchovávat potraviny. Rozpoznávat jedlé a léčivé byliny v našem okolí a opět se s nimi naučit zacházet. Diagnostikovat základní neduhy a potíže, to pomůže v rozhodování, zda k lékaři či je možné problém řešit doma pomocí bylin, nebo jiných prostředků. Jakékoliv informace, které povedou k získání praktických dovedností, jsou důležité.
  • • Zastavme se u lidového léčitelství, kterému jste zmínila a věnujete se mu. Připomeňte nám, co vše obnáší a jak funguje…
    V dřívějších dobách, když nebyla dostupná lékařská péče a byla tak drahá, že si ji lidé nemohli dovolit byly veškeré vědomosti o výskytu a účinku léčivých rostlin životně důležité. Báby kořenářky suplovaly veškerou péči a musely si poradit i s úrazy nebo porody. Příroda je mocná, ale je třeba důkladně znát účinky i kontraindikace jednotlivých bylin. Ale lidové léčitelství, to nejsou jen byliny. Lidé si pomáhali třeba vodoléčbou, různé obklady připravovali i z hlíny. A jakkoliv se to zdá podivné, taková léčba byla překvapivě účinná.

 

  • Zabýváte se nejen tím, co naše babičky uměly, ale také permakulturní a zdravou zahradou a jejím designem. Jsou nějaké základní zásady pro takovou funkční zahradu?
    Na permakultuře se mi líbí právě to, že se s postupy předků dokonale doplňuje. Vše, co na pozemku vytváříme, by mělo logicky fungovat, s co nejmenší námahou. Dnes jsou velmi oblíbené přírodní materiály jak při stavbě domů, tak se z nich na zahradách vytvářejí různé struktury. Naše babičky a dědečkové to také tak dělali. Domy z kamene, ze dřeva, nebo nepálených cihel – vepříků. Hliněné omítky, dřevěné podlahy. Ploty z planěk, nebo proutí. Dělali to proto, že ty materiály byly dostupné v jejich okolí, v dostatečném množství. Dnes bychom to nazvali lokální materiály s nízkou ekologickou stopou. A se zahradou to bylo stejné… staré odrůdy ovoce vyšlechtěné ke konkrétním účelům pěstované ve vysokokmenném tvaru, takže užitek z ovoce mělo několik generací. Krajové odrůdy zeleniny, které dokonale zvládaly konkrétní stanovištní podmínky a dávaly spolehlivé výnosy i v horších letech. A co se děje dnes? Lidé si do svých zahrad nakupují v hobbymarketech sazenice květin, bylinek i ovocných druhů, které jsou pěstované obvykle v Nizozemí, kde panují zcela odlišné klimatické podmínky. Rostliny i dřeviny pak velmi často uhynou. Pěstování hybridních odrůd přináší krásnou úrodu, ale pouze tehdy, pokud se vám chemickou ochranou a intenzivní péčí podaří splnit jejich vysoké nároky na zálivku, či dostatek živin. Také si z nich nemůžete schovat semínka na příští rok, protože semena díky hybridizaci nenesou vlastnosti rodičů… V přirozené, přírodě blízké zahradě by nemělo chybět mokré a suché stanoviště, která jsou důležitá pro konkrétní druhy hmyzu i drobných živočichů. Mělo by v ní růst co nejvíce kvetoucích druhů a čím delší bude jejich sezóna, tím líp pro již zmiňovaný hmyz. Alespoň malá divočina, tj. zarostlý, neudržovaný kout zajistí různým monofágním druhům, například babočce kopřivové potravu pro housenky, hromada roští úkryt ježkům, ptákům, v hromadě kamene zase mohou žít ještěrky či hadi. Je to široké téma…

  • Pravidelně vás můžeme vídat v divácky velmi oblíbeném TV pořadu „Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli…
    Ano, moje spolupráce s týmem trvá už pět let a je to spolupráce radostná. Divákům přibližuje právě ony neuvěřitelné dovednosti, ať už řemeslné, nebo gastronomické, které dříve byly naprosto samozřejmé.

 

  • Některé české tradice jsou zcela zapomenuté, některé naopak ožívají. Proč jsou pro nás důležité?
    Jsou naším nehmotným kulturním dědictvím a důležitým spojovacím prvkem s našimi předky, s naší minulostí.

 

  • Sama mám doma několik vašich knih plné skvělých rad. Kde sháníte podklady pro tyto knihy? Přes dvacet let jsem byla majitelkou knižního antikvariátu, takže jsem byla přímo u zdroje. Staré kuchařky, živnostenské receptáře či rukou psané rodinné receptáře… Z těchto materiálů čerpám dodnes.

 

  • V dubnu nás čeká v sedmihorském Recall centru vaše přednáška s názvem: Návrat ke zdravým kořenům. Co mohou diváci očekávat?
    Ráda bych představila život našich předků, ten obyčejný i sváteční, včetně pokrmů, které je v průběhu roku provázely, v kontextu dnešní doby, čím se můžeme od nich inspirovat, co ochutnat, jaké postupy používat.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová
Vstupenky a více informací k inspirativní přednášce (25. 4.) plné tradic, mouder a zajímavostí z minulosti, ze kterých se můžeme učit a inspirovat najdete na www.recallcentrum.cz

Ukažte tento článek i vašim přátelům: