ROZHOVOR MĚSÍCE: OLDŘICH TAMÁŠ – „Stali jsme se největší regionální televizí v České republice“

S ředitelem televize V1 Oldřichem Tamášem jsme se na rozhovor setkali již podruhé. Loni jsme si povídali o plánech televize. Letos, přesně po roce, jsem se zeptala, jak se podařily, co je nového a kam se za dvanáct měsíců „Vé jednička“ posunula. Protože se vrátila s vysíláním do našeho regionu, můžete ji nyní velmi dobře naladit na své televizi, nebo sledovat třeba online přes internet. Do našich domovů přináší nejen zpravodajství, ale kromě jiného také velmi zajímavé edukativní pořady, které mají přesah celorepublikový. Během roku se z televize V1 stala největší regionální televize v České republice.

Loni jste v našem rozhovoru mluvil o plánech do roku 2018 – vysílání v celých východních Čechách  s přesahem do středních Čech. Podařil se tento plán?
Podařil se, když to řeknu nadneseně, tak jsme „pětiletku“ splnili a dokonce překročili. Když jsme o tom spolu mluvili, nedokázal jsem domyslet přesah a co všechno se bude dít, ale skutečně se nám to podařilo. Od 1. 1. jsme začali vysílat prakticky v celém – nyní už bývalém  – východočeském kraji  – to znamená v Hradeckém, Pardubickém kraji, k tomu navíc vysílačem z Kutné Hory vysíláme do části středních Čech  a k tomu se během letošního roku přidalo ještě to, že vysíláme v celé Praze a také v Olomouci. To znamená, že jsme se co do pokrytí, stali největší regionální televizí v České republice.  A je nádherný pocit, že se nám to daří.

Skvělé. Kolik tedy máte v současné době diváků?
To je hodně složitá otázka, protože nás zatím neměří peoplemetry. Technicky to zatím není možné, i když v rámci asociace regionální televizí se o tom jedná. Nyní se tedy měříme pomocí různých algoritmů. Je to tedy dost složité. V tuto chvíli přesná čísla není schopen nikdo říci. Můj odhad je milion lidí týdně. Vzhledem k tomu, že jsme při bývalém pokrytí měli 430 tisíc diváků týdně, tak při  tomto masivním rozšířením, není milion vůbec přestřelený, možná je to číslo i vyšší.  Protože pokrýváme celou Prahu a ve vysílacím schématu jsme se umístili tam, kde dřív vysílal Rebel TV. Máme navíc zpětnou vazbu od lidí, kteří měli naladěnou tuto televizi, i od našich partnerů, kterým se klienti ozývají z toho celého širokého regionu.

Pokud bych zacílila na náš region – na Český ráj – na mapě pokrytí lze najít, že vás i u nás můžeme naladit…
Ano, podle mapy Českého telekomunikačního úřadu si čtenáři mohou najít, kde nás mohou i v tomto regionu naladit. Pokud nás v současné době nevidí, je to z toho důvodu, že mají  anténu na druhou stranu. V rámci přechodové sítě stačí anténu jen trochu natočit, nebo si pořídit anténu ještě jednu, čímž docílí toho, že uvidí nejen nás, ale zvýší se jim počet i dalších programů ostatních televizí, které vysílají na přechodové síti. Navíc nás mohou diváci vidět v HD kvalitě, takže určitě stojí za to zjistit si, zda mám anténu správným směrem a zda mám tu správnou anténu.

Kromě televize mohou zájemci vidět vysílání V1 také na internetu a na kabelových televizích…
Ano. Na internetu je to pro nás poměrně zásadní, protože se svět posouvá do kybersvěta, vidíme v tom budoucnost všech televizí a navíc ať jedete kamkoliv po celé planetě a pustíte si počítač, tak nás můžete vidět.  V současnosti nejsme na satelitním vysílání, i když se o tom jedná, ale není to naše priorita. Přece jen jsme regionální televize a chceme držet regionální punc a přinášet lidem informace z našeho regionu, být opravdu tou regionální, domácí televizí.
Když jsme se dotkli webových stránek, určitě je nelze  opomenout, protože se velmi rozšířily. Nejen, že je vysílání online, ale diváci si mohou přečíst i zprávy a zajímavosti z kraje…
To byla naše další poměrně zásadní novinka, která s rozšířením šla ruku v ruce. Rozjeli jsme vzpravy.cz – online deník, který  má na nás nezávislou redakci, ale s námi spolupracuje tím, že na úvodní  straně je právě naše živé vysílání.  Jde o online deník, kde se dá okamžitě zveřejnit zpráva, články se mohou uveřejnit ve větším formátu, než nám dovoluje stopáž v televizi, takže i reportáže  se snažíme přinášet tam. Tedy divák právě tam uvidí mnohdy i více než v televizi. Televize dovoluje určité limity, online deník snese všechno a velmi se nám to osvědčilo. Roste sledovanost a návštěvnost, takže je to v této chvíli taková nerozdělitelná nádoba. A určitě v tom chceme pokračovat. 

Co se týká koncepce televize, nosné jsou zprávy, ale v programu najdeme také eduku, dokumenty, magazíny… Je v ní od loňska nějaká změna?
Stále se pokoušíme přinášet dílčí změny, ale ten zásadní rámec by měl být stejný. Máme dokumentární licenci, takže bychom rádi pokračovali v dokumentech. Určitě chceme vysílání vždy okořenit i něčím zajímavým, to znamená, že bude například nyní startovat trošku lifestylový pořad Brus Lee na beton, který je propagací hokeje, národního, celostátního a navíc ještě zábavnou formou. Takže to je novinka. Věc, na kterou jsem pyšný a kterou už jsme před několika měsíci spustili je Paměť národa – pořad zaměřený přímo na náš region, kde zpovídáme pamětníky a oni to své poselství posílají dál.  Propojení s edukou je to, co si myslím, že je naším posláním.  Zaznamenat lidi, kteří opravdu na vlastní kůži zažili naši historii a mohou ji předat. Je to kvalitně natočené, je to opravdu regionální záležitost a je to pořad, za který se určitě nemusíme stydět a který má nadstavbu.

Tím pádem má obrovský přesah i pro celou republiku…
Tak. Určitě má obrovský přesah. Je inspirativní pro myšlení člověka, aby věděl, že všechno má svůj úhel pohledu. Vystupují tam lidé napříč názory, napříč politického spektra, takže divák si může udělat vlastní názor, že ani takové nebo makové rozhodnutí nemohu požadovat za špatné, protože prostě bylo takové a až budoucnost ukáže, jestli bylo v pořádku a jestli se na něm mohu poučit.

Stále vysíláte ve dvouhodinových smyčkách?
Ano, to stále platí. Jako všechny regionální televize vysíláme ve smyčce. Každá televize má smyčky jinak dlouhé, my jsme udrželi dvouhodinovou smyčku, i když jsme přemýšleli, zda zkrátit či prodloužit. Ale myslím si, že dvouhodinová smyčka je pro regionální televizi naprostý ideál. S tím, že se musí smysluplně naplnit každý den. Lidé pak vysílání mohou vidět každý den kdykoliv, nemusí čekat na daný program, nemusí si ho vracet a tak dále. Naše smyčka vždy začíná zprávami a pak navazují magazíny, edukativní pořady, dokumenty, reklamní prostor, sponzorské odkazy a postupně se tam doplňují další pořady jako zmiňované Brus Lee na beton a Paměť národa. Zvažujeme i další pořady. Uvidíme. Stále jsme komerční televize, takže jsme závislí na tom, co obchodní partneři chtějí. To znamená, že pokud přijde člověk, který bude chtít nějaký pořad a my ho podle toho natočíme, tak jsme tím stále trochu svázáni. Ale můžeme říct, že jsme východočeská televize, kdy máme  kapitál skutečně východočeský, není nad námi žádný multimilionář, sídlíme v Hradci Králové, máme studio v Pardubicích a máme druhé studio v Trutnově.

Pojďme nyní skočit k vašemu personálnímu osazenstvu. Napadá mne tanečnice Veronika Lálová (aktuálně je účastnicí StarDance), která u vás dělala reportérku a zprávařku. Vrátí se k vám Veronika ?
Veronika je takové naše zlatíčko. Skončila kvůli StarDance, ale neskončila s naší televizí. Důkazem toho je, že při své cestě po Brazílii natočila sama spoustu záběrů, sama si dělala scénář, sama si to nastříhala i nadabovala, sama si hlídá kdy se co bude vysílat. Takže my spolupracujeme pořád dál a ukazuje to, jak člověk, který v té branži nikdy nic nedělal, když si řekne, že chce, tak může. A ona opravdu je tím zářným příkladem, že i přesto, že má teď nastartovanou hvězdnou kariéru, je v centru pozornosti, tak přesto sem jezdí a dává dokupy svůj pořad. Zastaví se za námi, prohodíme pár slov a rozhodně jsme si nezavřeli dveře a jsme domluveni, že pokud bude chtít dál spolupracovat, tak bude. Chodí  k nám z 90% lidé z ulice, kteří nikdy novinařinu nedělali, nikdy netočili a my skutečně vytvoříme z tohoto fluida nějakou hmotu, která odevzdává dobrou práci do televize. Je to sisyfovská práce , protože ve chvíli, kdy ty lidi vytvoříme, mají na trhu práce mnohem vyšší hodnotu. Oni si to uvědomují, trh si to uvědomuje. Ve většině případů platí, že jsou to mladé krásné ženy.  Stále platí, že máme nedostatek redaktorů mužů –  máme tu jen jednoho redaktora, který s nám spolupracuje externě, když nepočítám ještě sebe. Zdá se, že  muži mají větší strach, nebo možná jsou na trhu lépe zaplaceni, takže se nehrnou do toho risku být redaktorem v regionální televizi. Na to čekáme.

Takže pokud by byl někdo mezi čtenáři se zájmem o práci u vás, může se ozvat?
Ano, určitě.  Lidem, kteří jsou na škole nabízíme stáže, občas sem chodí exkurze ze škol s mediálním zaměřením. A já jim vždy říkám, že pokud chtějí do této branže, je ideální cesta přijít na stáž – dívat se, učit  a je jen na vás kolik času tady strávíte a jak budete šikovní.  Vždy se uvidí, jestli na vás ta příležitost nekoukne.  Lidé z naší televize lidé dál posouvají.  Vždy ale záleží na tom člověku jak chce, jak je kreativní, jak obětuje svůj čas a jak dokáže loajálně myslet.

K tomu mne napadá, že máte ve svém portfoliu  i další služby – například učíte chování před televizní obrazovkou, nebo nabízíte pořádání velkých akcí.
Ano, tím, že jsme televize a pracujeme s mediálním obrazem, jsou v našem portfoliu PR záležitosti. Výhodou je, že jsme televize, takže to, co natočíme jsme klientovi schopni rovnou odvysílat. Ta nadstavba tam je. Protože video si v současné době, kdy jde technika hodně dopředu, natočí a sestříhá prakticky každý doma v obýváku. Ale tu nadstavbu odvysílání a nabídnutí reklamního prostoru, to každý na trhu samozřejmě nemá. Takže ano. A další možnost je školení jak etiky, tak řeči těla a tak dále.

Podporujete i kulturu, pokud sáhneme do našeho regionu, jste dlouholetým mediálním partnerem Sedmihorského léta. Co vám spolupráce v rámci kultury dává?
Jako televize v sobě musíme mít i společenskou zodpovědnost. Ano, jsme televize, která jako správný hospodář musí fungovat na komerčních základech. Ale pokud bychom se pohybovali striktně v mantinelu černá – bílá, nebyl by v tom žádný odstín šedi. Takže existuje několik projektů, které podporujeme a snažíme se jim pomoci, ale zároveň se snažíme vybírat a příliš nerozšiřovat, protože dobročinnost, která přeteče, vás může i zadusit. Sedmihoské léto mělo to štěstí, že jsme se potkali v době, kdy jsme byli malá tuctová regionální televize, přesto, že jsme měli záměr se rozšiřovat. Sedmihorské léto věřilo nám, my jsme věřili Sedmihorskému létu a já si myslím, že je to ideální spojení, protože festival nabízí široké spektrum kulturního programu od koncertů různých žánrů až po divadlo a dokazuje to, že my jsme regionální televize, ale zajímá nás i to, co se děje i na okraji regionu, kam až my vysíláme. Jsme rádi, že máme i tam diváky a chceme ukázat i tomu druhému konci regionu, kde vysíláme, že v celém prostoru se něco děje a je co podporovat, co ukazovat. Takže já si myslím, že ta společenská zodpovědnost a vzájemná pomoc k nám do vysílání patří a ten trend budeme určitě razit i dál.

Jaké jsou vize televize V1 do roku 2019?
Já sice sám osobně jsem vizionář a rád pracuji s vizemi, ale pobývání v křesle ředitele téhle televize mne naučilo držet se při zemi a brát to trošičku improvizovaně. Udržet ten stroj v chodu a neustále mu přidávat něco, co se během toho chodu potká. Snažíme se jako sněhová koule nabalovat nové pořady, nové nápady, ale není to tak, že bychom už nyní věděli, že za rok otevřeme něco nového. Nyní vím, že naším záměrem je otevřít nový lifestylový pořad, který by se mohl věnovat kosmetice, módě, pracujeme na pořadu o vaření. Rádi bychom přinášeli i jednoduché pořady přímo z terénu, to znamená že bychom rádi představovali konkrétní provozy. Takže to jsou pořady, které v této chvíli už trochu vznikají, nevíme přesně kdy je spustíme, ale dál chceme držet tu linii dokumenty – zpravodajství – eduka  plus ukazovat zajímavé lidi z regionu.

Proč se podle vás na V1 dívat?
Pokud se díváte na nás, díváte se na zprávy od lidí, kteří v našem regionu opravdu žijí, fungují a s lidmi se potkávají. Není to umělá záležitost, která se vystřelí odněkud, tam zafunguje a zase někam zmizí. Zprávy opravdu vznikají v režii lidí, kteří reportáž dělají, není nad nimi x pater, která by připravovala režii zpravodajství, programu atd. Navíc pokud vzniká venku potřeba něco sdělit, s něčím pomoci, tak tady se obrátíte přímo na konkrétní lidi, kteří to točí. Oni vám přímo řeknou, zda ano, či ne. A dokáží se do toho položit. Stejně jako tady vznikají noví kameramani a redaktoři, tak stejně i ten divák v regionu, který sedí u televize a napadne ho, že by byl zajímavý takový a takový pořad, tak u nás ho nikdo nevyhodí a vždy jsme schopni s ním diskutovat. To znamená, že televize V1 vzniká jako rodina, která si večer sedne u večeře a řekne si co se ten den událo, co by mohlo být trochu jinak, abychom se u té další večeře víc pobavili, víc najedli, víc odpočinuli, víc naučili. To je ta možnost regionální televize, samozřejmě okleštěná zmiňovaným financovánm. To znamená, že to není tak, že můžeme natočit příběh každého, kdo nám zavolá. Protože můj příběh se může jevit pro mne krásný nebo tragický, ale i my na něj musíme pohlížet z novinářského hlediska a vidět i druhou stranu. Musíme stále myslet, že vysíláme pro všechny diváky.

Jak se televize V1 dostává k divákovi? Znovu se vracím k tomu, že jsme regionální televize a nemáme kapitál na samostatnou propagaci, abychom dali do kampaně miliony korun. Skutečně musíme našeho diváka i našeho obchodního partnera  přesvědčit o tom,že má význam s námi spolupracovat a sledovat nás. To vzniká pomalu tím, jak vysíláme, točíme. Lidé si k nám musí sami najít cestu. A že to má význam ukazuje vyprávění našich klientů, kteří s námi díky výsledkům chtějí dále spolupracovat. To je pro mne největší pocta a motor, který mne drží a dělá mi v té televizi radost.

Více o televizi V1 najdete na www.vzpravy.cz.
Děkuji za rozhovor: Jitka Maděrová
Foto: Jitka Maděrová