ROZHOVOR MĚSÍCE: JAN TOUŽIMSKÝ (ARAKAIN): „Lucka je nádherná ženská a naprostý profesionál, se kterým je radost být na podiu a zpívat“

Jan Toužimský je na podiu tvrdý rocker, ve svém soukromí však jemný milující otec čtyř dcer. Zpěvák „Arakainů“, který do kapely nastoupil v roce 2004 po Aleši Brichtovi a Petru Kolářovi, se hudbě věnuje od mládí a velmi si ji užívá. Kromě klasických „arakainovských“ koncertů můžete Honzu Toužimského s Arakainem zažít také v další podobě koncertu – a to s Lucií Bílou, kdy se setkávají dvě hudební legendy na jednom podiu a ožívají největší hity. Fanoušci obou jsou nadšeni. A vy můžete být také! Arakain a Lucie Bílá totiž vystoupí v rámci festivalu Sedmihorské léto ve čtvrtek 1. srpna. Na co se těšit? Nejen na tuto otázku jsme se Honzy Toužimského zeptali…

Pojďme začít úplně od začátku. Jak jste se vlastně dostal ke zpěvu, k hudbě? 

Můj strejda měl pětistrunné banjo. Mně bylo tehdy možná tak deset let. S bratrancem jsme o prázdninách měli spousty nejapnejch nápadů a jeden z nich byl, že strejdovi sebereme banjo a naučíme se na něj hrát. To bylo takové moje první setkání s nějakým strunným nástrojem, než jsem začal hrát na klasickou kytaru, další už byla elektrická kytara a od té doby se to se mnou už vezlo. Kromě toho mám bráchu, který vždycky holdoval rockové muzice a stejně tak i moji bratranci, takže jsme měli neustále o čem debatovat a co poslouchat. 

Prý jste byl odmala velkým fanouškem kapely Arakain…

Od mala ani ne. Jen jsem věděl jsem že ta kapela existuje a skvěle šlape. Jako malej kluk máte většinou velké vzory mezi světovými kapelami a tak jsem se o naši scénu v té době moc nezajímal.

Arkain & Lucie Bílá. Zdroj foto: fb Arakain

Než jste se ale stal v roce 2005 zpěvákem Arakainu, působil jste v několika regionálních kapelách…

Ano, na tu dobu strašně rád vzpomínám. Byla to kapela Simon a Insiders. Skvělá parta báječnejch lidí. Spojovala nás velká radost dělat svou muziku. Byli jsme spolu pořád a jezdili spolu i na dovolené. Scházíme se doteď, užijeme vždycky spoustu legrace a vždycky si máme co říct. 

A jaké to je, stát se zpěvákem kapely, které to šlape? To musí být splněný sen…

Je to na jednu stranu splněný sen dělat to o čem jsem snil a na druhou stranu dost nevděčný a těžký úkol nastoupit do kapely, ze které odešel jak Aleš Brichta, tak Petr Kolář a snažit se přesvědčit lidi co nad kapelou zlomili hůl, že ještě neumřela. Držet to a ještě se snažit dát tomu víc. Je prostě někdy těžší nastoupit do rozjetého vlaku, kde musíte naplnit očekávání a nejlépe ho ještě předčit, než začínat s čistým štítem od začátku. Zatím se nám to ale daří a budeme v tom pokračovat dál a dělat co půjde, abychom své věrné fanoušky nezklamali.

Arakain působí přes 30 let, proměnil se nějak hudební kód kapely za tu dobu – a třeba i s vaším příchodem?

Kapela Arakain je svoje už od samého začátku její existence a její směr po celou dobu víceméně určuje zakládající člen kapely Jirka Urban. Dělá to skvěle a je dobře, že se nedá nikým a ničím ovlivnit, protože nějaké kotrmelce či změna stylu by byli pro kapelu, která už tolik let razí stejný styl, spíš úsměvná než prospěšná. 

Vnesl jste do skládání hudby, na koncerty…něco nového, svého?

Tak to musí spíš posoudit fanoušci, jak to na ně působí. Ale co se týká skládání, tak jsem přeci jen o pár let mladší ročník (to neříkám jako výhodu spíše naopak) a tak skládám muziku trochu jinak. Ale jak už jsem zmínil v předešlé otázce, kapela se drží zajetého profilu a žádné kotrmelce dělat nebude a ani se to od ní především nechce a neočekává. 

Kapela letos v květnu vydala nové album i singl. Máte na novém albu nějakou oblíbenou píseň, která i zároveň nesmí chybět na koncertě?

Ano mám a těším se, až na našich koncertech zazní. 

ČTĚTE TAKÉ:  15. 8. • DASHA SYMPHONY - Sedmihorské léto - Sedmihorky u Turnova

A co osvědčené pecky? Které písně na koncertech prostě musí zaznít?

Tak jak je nesestřelitelnou tradicí – nejspíš skladby které hrajeme vždy závěrem jako „Proč“ a nebo „Apage Satanas“. Jsou to songy, které jakoby měla kapela vytetované na tváři, které zaznít povětšinou musí a které k Arakainu neodmyslitelně patří.

Pojďme k projektu koncertu s Lucií Bílou. Jak tyhle koncerty vnímáte vy?
Koncerty s Luckou jsou báječný. Já jsem týmovej hráč a tak mě vždycky bavilo, když jsou na podiu alespoň dva zpěváci. Mohou se tak doplňovat, navzájem si zpívat vokály, užívat si to. Poprvé se tak dělo na přelomu roku 2004–2005 když jsem nastupoval za odchozího Petra Koláře, který byl v kapele dva roky. Bylo to skvělé turné, na které rád vzpomínám. Užili jsme si jako dva zpěváci na podiu spousty legrace. Teď v posledních letech si podobnou atmosféru užívám s Luckou, se kterou už máme na podiu po těch všech šňůrách zažitý věci, ale jiné je to v tom že Lucka je nádherná ženská a taky naprostý profesionál, se kterým je radost být na podiu a zpívat. 

Takový koncert čeká na fanoušky také v rámci Sedmihorského léta. Na co se tedy můžeme těšit?

Můžete se těšit na spoustu songů z nichž některé jsou z dob minulých dobře známé s Luckou a některé novější jsme přearanžovali na dva hlasy. Zazní také novinka s Luckou z ještě hodně čerstvého alba Dr.JEKYLL & Mr.HYDE.

Můžete mi popsat, jak vypadá den takového trashmetalisty-rockera. Člověk by si představil „drsňácký“ den, nepříliš spánku…

Nepříliš spánku rozhodně… Jen tedy zrovna u mě je to tím, že nechodím moc brzy spát, ale především brzo ráno vstávám s dceruškama a vezu je do školky a do školy. Takovej já jsem thrashmetalista drsnej jak šmirgl a tvrdej jak játra. J  Růžový čepičky, botičky a neuvěřitelná kadence slov od mých sladkých dcerušek hned po probuzení, které nejen že nestíhám zachytit, ale takhle brzo ráno ani pochopit. Takže tak nějak mi začíná hodně drsňáckej den. Pak už většinou přes celý den střídám práci ve studiu s prací kolem domu, kterou relaxuju než se mi domů vrátí rodina a moje cácorky. Miluju je nadevše. Je to vlastně moje největší štěstí na světě a naprosto všeho bych se pro ně vzdal. 

To je krásné. Kdo by to do takového rockera řekl… Předpokládám, že máte velký pracovní zápřah. Blíží se čas dovolených a tak se nemůžu nezeptat, zda se to týká i vás a jak svůj odpočinek plánujete? Času je vážně málo a tak jsem rád, když se mi podaří utrhnout se, sbalit rodinu a zašít se na chalupě. Další můj ventil na přetlak práce jsou motorky. Mám rád značku Harley-Davidson a především jízdu na těch strojích. A tak když se nám podaří „udat“ naše cácorky, se ženou, která též jezdí na H-D, nebo s kamarády či skvělou partou z H-D CEE Teamu vyrážíme na cesty. 

V rámci častého zpívání musí váš hlas a hlasivky dostávat pořádný zápřah. Staráte se nějak o svůj hlas? Nikdy jsem se moc nestaral a nezačínám s tím ani teď, ale rozhodně to dobře není. Člověk by se měl starat a vědět jak se šetřit, ale v tomhle směru asi žiju trochu „punkovej“ styl života.

Pokud byste měl pozvat diváky na váš koncert do Českého ráje – proč by vlastně měli dorazit? Tak rozhodně by měli dorazit především proto, že se na ně těšíme. J Ale také samozřejmě kvůli představeným novinkám z nové desky nebo kvůli fantastické zpěvačce Lucce Bílé se kterou si zase náramně užiju koncert. 

Děkuji Vám velmi za rozhovor!

Také děkuji a mějte se krásně. Ať se daří.

Rozhovor: Jitka Maděrová
Foto: Arakain.cz

Info o koncertě: www.sedmihorskeleto.cz

Ukažte tento článek i vašim přátelům: