ROZHOVOR: ALEŠ PŘICHYSTAL: „Vlastenectví se snaží vymýtit z mysli zejména mladé generace“

Aleš Přichystal se tématu soběstačnosti, co nejkomfortnějšího přežití v případě kolapsu společnosti a možným krizovým situacím věnuje již téměř osm let, přičemž poslední tři roky své úsilí zintenzivnil. Znalosti čerpá z odborné zahraniční literatury a z praxe své i svých kolegů. Má za sebou letitou praxi jako náčelník štábu Zemské domobrany a na kontě několik bestselerových knih, například Přežít nebo zemřít I a II. Aniž bychom chtěli vnášet negativní myšlenky do společnosti, jistě je přinejmenším zajímavé poslechnout si i „druhou stranu“ a zajímavé informace, které se běžně nedozvíte. Pravdou navíc je, že čím soběstačnější je člověk, tím je svobodnější. A svobodu milujeme všichni. Přijďte si poslechnout Aleše Přichystala živě 23. března na besedu do Penzionu Vyskeř.

V knihách se věnujete i situacím, které nás mohou postihnout každý den v běžném živote. A řešíte, jak se zachovat a „přežít“… můžete nám dát nějaký příklad? Samozřejmě mohu. Například dlouhodobý a celoplošný (tedy na úrovni celého státu, nebo dokonce na úrovni např. střední Evropy) blackout – tedy stav, kdy budeme několik týdnů nebo dokonce měsíců bez elektrického proudu. Přičemž zhruba po pěti dnech se společnost, jak ji dnes známe, zcela zhroutí a přestane reálně existovat. Takže co musíme jako úplně první věc udělat, když zjistíme, že nám nejde proud? Musíme co nejdříve rozlišit, zda se jedná o lokální výpadek proudu nebo o celoplošný blackout. Protože pokud se jedná o výpadek proudu pouze v naší ulici, naší čtvrti nebo našem městě, pak se nemusíme ničeho obávat, protože se zřejmě dříve či později podaří výpadek odstranit. Pokud však zjistíme, že se jedná o celoplošný blackout, budeme vědět, že se jedná o velký problém, který musíme podle předem připravených plánu ihned řešit. A jak zjistíme, zda se jedná o výpadek nebo o blackout? Relativně jednoduše – začneme „spirálovitě“ telefonickými dotazy svým přátelům nebo rodinným příslušníkům zjišťovat, zda jde nebo nejde proud v dalších částech našeho města, sousedního města, krajského města a na dalších vzdálených místech naší země. Případně známým z okolních zemí, pokud je tam máme. Pokud nám všichni sdělí, že ani u nich nejde elektřina, víme, že se jedná o vážný problém, tedy o celoplošný blackout. Který se nepodaří odstranit ani v řádu hodin, ani v řádu dnů.      

Mnozí lidé se obávají, že nás čekají energetická, potravinová, finanční, hospodářská a sociální krize. Je možné se nějak připravit, nebo tyto neblahé předpovědi odklonit? Ano, mnozí lidé se obávají celkem oprávněně. Protože vedle výše uvedených mimořádných událostí velkého rozsahu, které mohou způsobit kolaps společnosti velmi rychle – od řádu setin sekund v případě EMP až po řád dnů v případě blackoutu či válečného konfliktu – může dojít i k takzvaným nedostatkovým krizím (nedostatek potravin, nedostatek plynu, …), případně finančním či ekonomickým krizím, které způsobí postupný kolaps naší společnosti v řádu týdnů či měsíců. Odvrátit tyto krize nemůžeme, protože jsou většinou výsledkem geopolitických plánů. Co však můžeme, je zmírnit následky tohoto kolapsu pro sebe, svou rodinu a blízké.    

Často se věnujete ve svých otázkách také vlastenectví ve své čisté podobě. Proč je vlastenectví tolik důležité? Z jednoho prostého důvodu – národ, který nemá ukotvení ve vnitřním citu pro ryzí vlastenectví, nemá šanci na přežití. Právě z těchto důvodů se dlouhodobě tento režim snaží postavit vlastenectví na úroveň čehosi špatného, jdoucího proti „moderním trendům“ a „evropským hodnotám“. Právě proto se vlastenectví snaží vymýtit z mysli zejména mladé generace. A bohužel se jim to daří…  

ČTĚTE TAKÉ:  Soutěž o knihu KUCHAŘKA PRO DĚTI od nakladatelství Grada

Většinové sdělovací prostředky se mnohým tématům, která vy pokrýváte, vyhýbají. Z pohledu diváka je to logické, člověk určitě nechce slyšet negativní informace… Což o to, že se těmto tématům vyhýbají mainstreamová média, to ještě můžeme pochopit a tolerovat, protože ta mají skutečně zájem vysílat zejména informace, které čtenáře, diváky nebo posluchače až tolik nevyděsí. Mnohem horší je však skutečnost, že se těmto tématům vyhýbá jak samotná vláda, tak státní instituce, které jsou za bezpečnost občanů přímo zodpovědné! Přitom vlády okolních států, jako je Německo, Rakousko nebo Polsko na možné velké krizové události občany upozorňují a vyzývají je, aby se na ně připravili. Nakoupili si zásoby všeho druhu, naučili se, jak se v takových případech chovat atd. U nás, ale ani na Slovensku se vláda o žádných možných krizových stavech vůbec nezmiňuje. Natož pak, aby občany vyzývala, co mají v rámci příprav pro sebe a svoje rodiny udělat. 

Na besedy s občany si vás zve čím dál více obecních úřadů, obcí… Vidíte vzrůstající tendenci a zájem o toto téma? Ano, více než zřetelně. Čím dál více lidí, ale i starostů měst a obcí nebo zástupců různých společenských organizací, začíná chápat velká rizika, která vlivem probíhajících vojenských, politických, sociálních a ekonomických změn bohužel stále více narůstají. Já starostům na svých přednáškách jasně a zřetelně říkám, že to jsou oni, kteří jsou zodpovědní za přípravu svých obcí a měst na velké krizové události. A že pokud tyto události nastanou a občané zjistí, že jejich starosta nebo starostka pro přípravu nic neudělali. Pro výmluvy, že jim to vlastně žádný zákon ani žádné vládní nařízení neukládá, což je bohužel pravda, jim moc nepomohou. Frustrovaní občané nemusí mít pro taková slova příliš pochopení.

S tím, o čem si tu povídáme, je úzce spjata i soběstačnost a samostatnost člověka, rodiny. Je jednoduché toho docílit? Co byste poradil pro začátek? Na začátku je zřejmě nejdůležitější rozhodnutí. Tedy budu se spoléhat na někoho jiného – na obec, kraj případně na stát – nebo raději pouze na sebe, na svoji rodinu či přátele? Ti, kteří zvolí první variantu, tedy spolehnout se na obec nebo na stát – budou v případě skutečně velké mimořádné události nemile překvapeni, když zjistí, že jim ani obec, ani stát nepomůže. Jednoduše proto, že na to nejsou ve skutečnosti vůbec připraveni. Takže rozhodně je nutné, abychom se v první řadě spoléhali sami na sebe. Jenže to znamená už nyní se v maximální možné míře podílet na přípravách. Které pochopitelně stojí čas i peníze. Možná i proto se většina lidí stále spoléhá na to, ž jim pomůže někdo jiný…

V Restaurantu Vyskeř proběhne 23. března vaše přednáška s besedou. Co mohou zájemci očekávat? Především se dozví celou řadu informací, které běžně nejsou k dispozici. Dostanou konkrétní a praxí prověřené rady, jak se na jednotlivé možné krizové události připravit. Prostor bude i na otázky.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová

Více informací a vstupenky na: www.penzionvysker.com
Úvodní foto: ilustrační z přednášky v Restaurantu Vyskeř

Ukažte tento článek i vašim přátelům: