JAKÉ TO JE STRÁVIT CELÝ TÝDEN V NAPROSTÉ TMĚ? • Rozhovor s Petrem Švecem o pobytu ve tmě
Pobyt ve tmě – extrémní moderní terapie, módní esoterický trend nebo dávnověká technika?
V lednovém vydání novin Český ráj v akci jsme vám přinesli rozhovor s Petrem Švecem o jeho pobytu ve tmě a pocitech, které tam člověk prožívá. Protože jde o opravdu intenzivní zážitek a na vyprávění je toho velmi mnoho, museli jsme pro tiskové vydání rozhovor zkrátit. O nic však nepřijdete. Celý nezkrácený rozhovor můžete číst na následujících řádcích… (nebo zkrácený číst v novinách)
Umíte si představit strávit celý týden v naprosté tmě? Že ne? Možná po rozhovoru s Petrem Švecem změníte názor. Pobyt ve tmě totiž dokáže člověka obohatit, vyčistit mu hlavu, ukázat cestu, přinést nové prožitky a velmi pozitivně zapůsobit na fyzický i psychický stav. Oblíbený jičínský masér Petr Švec absolvoval týdenní pobyt ve tmě loni v srpnu. Vyzpovídali jsme ho, abychom se dozvěděli co takový pobyt obnáší a co on sám během něho prožíval.
Pobyt ve tmě je vlastně terapeutická metoda. Umíme určit kde má kořeny? Pobyt ve tmě (Terapie smrti a zrození, Terapie a cesta sebepoznání) se provádí již po tisíciletí v mnoha kulturách na celém světě. V Egyptě to byla jedna z vrcholných zkoušek duchovní zralosti, kdy byli žáci zavíráni do sarkofágů. Je známa v Tibetském buddhizmu – tantra Gjuma čhenmo (Mahámája tantra), jako metoda zvaná „Yangtik“. Tuto metodu rozšířil po Evropě Holger Kalweit, autor knihy Dunkel Terapie (vydal Eminent 2006, tématu se věnuje také kniha Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové – Tvarytmy, vydal Emiment 2014 – pozn.redakce). I v naší kultuře se v dřívějších dobách mniši nechávali dokonce zazdívat v podzemních celách, kde ve stavu hluboké meditace setrvávali mnoho dní bez světla a dokonce i bez stravy.
Proč právě tma a pobyt v ní? Ve hře je hned několik faktorů. Tím hlavním je tma, dále pak samota a ticho.Dlouhodobý pobyt ve tmě způsobí, že díky dočasnému vyřazení zrakovo – mozkové dominance lidského vnímání začne zhruba po několika dnech jedinec prožívat velmi hluboký stav vědomí, jež lze přirovnat ke změněným stavům vědomí, které jsou popisovány v józe, tantře, či buddhismu.
Jak tedy tma působí na naše tělo? Šišinka (epifýza), označována jako „třetí oko“, je hlavním místem tvorby spánkového hormonu melatoninu, regulujícímu rytmus spánku a bdění, začne lépe pracovat ve svém rytmu. Dokonce po dlouhodobějším pobytu dochází k rozvinutí vnitřního zraku do takové míry, že lze vnímat energetická pole i víceúrovňové dimenze a bytosti jiných frekvenčních „světů“.
Samota a ticho vás vede přes zvýraznění a projevení nevyřešených traumat k pochopení a prožití rozpuštění vlastního Já.
Rozhodnout se k pobytu ve tmě určitě není jednoduché. Jak jste se k němu rozhodl Vy? Můj proces rozhodování nebyl zrovna krátký. Poprvé jsem o této terapii slyšel dva roky před jejím absolvováním. Prožil jsem velké nadšením a následně jsem se po přečtení několika článků toho polekal a „dal to k ledu“. Průběžně jsem četl nějaké informace a nakonec loňské léto jsem ucítil, že je ten správný čas. Vymyslel jsem si vhodné datum a začal pátrat po internetu. A tak jak pracují „náhody“, našel jsem poustevnu ve Žďárci u Skutče, kde bylo přesně v mém termínu volno.
A co bylo Vaší motivací, proč se člověk rozhodne pro takový pobyt? Přiznám se, že hlavním důvodem byla touha dostat se aspoň na chvíli z „Matrixu“. Být jen sám se sebou. Najít sám sebe a své vnitřní Světlo. V neposlední řadě jsem byl i zvědavý na reakce „Třetího oka“ na sedm dní v naprosté tmě.
Obydlí, ve kterém pobyt ve tmě probíhá, se tedy říká „poustevna“? Jak vypadá? Poustevna ve které jsem byl já, je postavena ze slámy s hliněnou omítkou, zelenou střechou a kamennou podezdívkou. Sestává se ze dvou malých místností. Ta, kde jsem trávil většinu času, (2,5m x 1,4m) má dřevěnou podlahu a je vybavena futonem. Druhá místnost (2,5m x 2m) slouží jako předsíňka + prostor na mytí s průtokovým ohřívačem na teplou vodu a suchým záchodem s odvětráním. Obě místnosti jsou i vzájemně zatemněny, takže tam nepronikne ani paprsek světla. Poustevna je situována v sadu u potoka Žejbro, v dostatečné vzdálenosti od civilizace.
Jak tedy probíhá takový pobyt. Předpokládám, že u každého trochu jinak. Tedy jak probíhal ten Váš? Po příjezdu jsem se na všem domluvil s mojí průvodkyní tmou Táňou (terapeutka Táňa Višková). Úlohou průvodce je jednou denně vás navštívit, donést domluvenou stravu a případně zkonzultovat či pořešit prožitky minulého „dne“. Dohodli jsme se na velmi odlehčené nejlépe nevařené stravě, a že mi nebude říkat, co mi přinesla. Moc jsem si objevování pokrmů bez očí, pomocí vůní a chutí, užíval. Také jsem ji poprosil, aby chodila pokaždé v jiný čas. Chtěl jsem ztratit pojem lineárního „Chronos“ času.
Zavedla mě do poustevny a řekla, že až budu chtít, ať se sám zavřu a odešla. „Co teď? Dobrá tedy. Jdeme na to…“ Prohlédl jsem si místnosti, rozmístil svoje věci a převléknul se. Pak jsem šel ke dveřím, zhluboka se nadechl a zavřel.
Tma. Posadil jsem se do zadní místnosti a hleděl do tmy. „Tak takhle nějak vypadá věčnost.“
Tma – černá. „Černá barva ale vzniká smísením všech ostatních. Takže v téhle černé jsou i všechny ostatní barvy. A přece i bílá vniká smísením barev. Takže není rozdíl mezi černou a bílou.“ Přemýšlím na plný výkon. Po chvíli se ve tmě aktivoval program spánku a já si uvědomil, jak jsem unavený a usnul. Zajímavé bylo probouzení do tmy. Při průchodu do bdělého stavu jsem procházel jakýmsi pásem jasného světla. Navíc jsem si výborně pamatoval veškeré sny. (Tohle si musím zařídit doma.) Po probuzení jsem něco pojedl a znova usnul. A to byl také poslední spontánní spánek za celý týden. Další dny jsem již vůbec necítil únavu a do usnutí jsem se musel vědomě nutit.
Netuším, jak dlouho jsem spal. Toto druhé probuzení již nebylo vůbec komfortní. Silná bolest v kříži, že jsem se mohl sotva pohnout. Modlil jsem se, aby už přišla Táňa. … konečně … Odčistili jsme restimulované bloky z mého porodu a do dvou hodin bolesti odezněly a již se neobjevily.
Další den jsem uviděl první stíny. Pak jasné fialové světlo. Pak se otevřely obrovské prostory. A světlo stále přibývalo. Pátý den jsem poprvé spatřil kontury svých rukou. Báječné trojrozměrné kino.
Jak tu tak sedím a hledím na to nekonečno, uvědomuji si stále silněji, že i zde je to přece moje realita a pokud tam venku prožívám Lásku, Radost, Hojnost, … je třeba najít tyto kvality i zde. A stalo se!
Jak jste se tedy v době pobytu cítil fyzicky a psychicky? Energetický systém jede na plné obrátky. Nemám hlad. Nechce se mi spát. Je mi teplo. Je mi báječně. Vnitřní klid prožívám v celém těle. Každý nový nádech je úžasným darem – mohu dál prožívat skrze toto tělo. Při výdechu si užívám dlouhé chvíle klidu, než ten další nádech přijde. Obrovská Radost. Spojení se Zdrojem. Už ne Já, ale „Bůh“ dýchá mým tělem. Skrze Něj jsem ve spojení se vším a se všemi. Cítím, že jsem všude a vším.
Jasně rozlišuji energii dne a noci, takže snadno počítám prožité dny. Zřejmě týden je málo.
Když mi Táňa oznámí, že již jen jedna noc a bude konec, začnou se dít věci. „Těším se domů!“ Řeklo by se zcela běžný a hezký pocit. Ale co to? Zrychluje se dech. Srdce začíná bušit jak o závod. Začínám se potit. Co se to vlastně děje? Takhle se konce pobytu ani nedožiju. … Velmi rychle se od tohoto pocitu odpoutávám a pozoruji situaci. A je to jasné. Mé vědomí není v přítomnosti, ale v jakémsi hypotetickém čase a místě, den dopředu a řadu kilometrů jinde. A tělo zůstalo zde a proto vznikly ty nepříjemné reakce. Rychle se soustředím na dech a vše se vrací do klidu a komfortu. Uvědomuji si, že takto se chováme v běžném životě hodně často. A i tehdy nám naše tělo dává dostatek signálů, že naše vědomí bloumá někde v minulosti nebo v budoucnosti. Jen většinou reagujeme až tehdy, když něco bolí anebo přijde nemoc.
Těch uvědomění a pocitů za ty dny a noci ve tmě je tolik, že se to do našeho rozhovoru nedá vše vměstnat. Prožitky s vnímáním času, uvědomování si, jak naše smysly jsou zdrojem posuzování, atd.
Částečný přepis textu: „Všude světlo. Vše je větší. … Ve sprše jsem měl pocit, že někdo otevřel vstup – jasná záře i stíny. … Usínání ve tmě má nevýhodu – to světlo nejde zhasnout.“
Jaké byly vaše pocity po návratu do světla?
Poslední ráno mě Táňa vzbudila za svítání. Bylo to mé nové nádherné zrození. Zrození do náruče laskavých paprsků slunce. Vyšel jsem na louku. Oči si přivykly na světlo okamžitě. Zato tělo se motalo, jak opilé. Když jsem si ten stav provnímával, zjistil jsem, že se mi nechce zůstávat jen v těle, že se do něj nemohu nějak vejít. Že z toho pocitu nekonečného bezbřehého prostoru, který jsem svým vědomím prožíval ve tmě, je mi v těle nějak těsno. … Tak takhle nějak se asi cítí miminko po porodu.
Splnil pobyt ve tmě vaše očekávání?
Na tohle neumím jednoznačně odpovědět. Prožil jsem něco, co jsem si do té doby neuměl vůbec představit. Prohlásil jsem těch sedm dní za nejkrásnější v mém životě.
Jak tuto zkušenost vidíte dnes, s odstupem času?
Často se mi pocity z pobytu ve tmě vracejí. Stále z nich mohu čerpat. Stále přicházejí nová a nová uvědomění.
Učím se žít v těle na světle. Radovat se z každého nádechu a užívat si ho naplno. Ono totiž nic jiného, krom nádechu, zde, v této dimenzi, na této planetě, nemá smysl. Kolik Radosti a Lásky si uvědomíme v nádechu, tolik ji vyzáříme výdechem. A tuto kvalitu nám Vesmír vrátí zpět. A to je i recept na život v Ráji. Ráj je stav života v Lásce, tady a teď!
Rozhovor: Jitka Maděrová
Foto: Petr Švec – https://petrsvec.cz/
Pingback: sleep music