ROZHOVOR: MUDr. DAVID FREJ: „Sami jsme schopni ovlivnit to, zda onemocníme, nebo ne.“

MUDr. DAVID FREJ: „Sami jsme schopni ovlivnit to, zda onemocníme, nebo ne.“

MUDr. David Frej je ve své praxi uznávanou osobností. Díky svým celostním přístupům je ale velmi oblíben také mezi laickou veřejností a svými pacienty. Rozhovor se vzdělaným a příjemným člověkem se vždy tvoří velmi dobře. Tentokrát vznikal ještě lépe, protože o témata jako biorytmy, zdravý spánek, alternativní přístupy k léčbě, vhodná strava, a nebo mentální techniky, se osobně aktivně zajímám. Zdravému člověku tyto vědomosti mohou velmi jednoduše zpříjemnit život. A tomu, kdo trpí nějakou chorobou, mohou život zlepšit a zkvalitnit. Celý rozhovor se na stránky novin nevešel, zde si ho můžete přečíst v nezkrácené verzi.

Ve své praxi se věnujete civilizačním chorobám, zánětům, alergiím a mnoha dalším diagnózám. I  přesto, že jste západní lékař, věnujete se lidem individuálně a to mnohdy i z pohledu východní medicíny. Jak tedy vypadá vaše praxe?
Z mého pohledu nelze použít pouze jeden systém. Mám lidi, kteří například na makrobiotice velmi dobře prospívají, jiným je naopak velmi špatně, nebo mám pacienty, kteří se uzdraví na syrové stravě a druhým se jejich zdravotní stav naopak zhorší. Z hlediska vzdělání západní medicíny– nemyslím ale přímo tu alopatickou západní medicínu s chemickými léky  – vidím přínos západního přístup ke stravě. Například ajurvéda neřeší lepek, mléčné výrobky, což se řeší třeba u alergií. Dám vám příklad – pokud někdo bude podle ájurvédy jeden typ, který se nazývá vátta – vítr, prostor, suchá studená energie – takový člověk by měl jíst zemitou stravu, mléčné výrobky, pšenici, jak se to uvádí v ajurvédě. Ale pokud má takový člověk intoleranci lepku, která není poznaná (nemyslím tím celiakii), nebo alergii, tak takovému člověku nemohu doporučovat mléčné výrobky. Ale podle ajurvédy mohu.

autismus, demence, deprese, cukrovka, obezita… to vše jsou záněty, které kolují v těle.

Je tedy dobré najít si svůj princip, který mu vyhovuje, ale zároveň ho přizpůsobit tomu, jak člověk žije, kde žije, jeho možnostem?
Někomu může vyhovovat ajurvéda. Třeba jen preventivně. Někomu může vyhovovat makrobiotika, někomu výživa podle krevních skupin. Pokud člověk používá některé přístupy preventivně, nebo pokud se chcete zbavit určitého problému, například nadýmání, na to vám může ajurvéda stačit. Ale také nemusí, protože kromě již zmíněné intolerance potravin a alergie, také neřeší  třeba určité stavy se střevními bakteriemi, které jsou velmi závažné. Člověk může mít například intoleranci na fruktózu nebo má nadýmání kvůli přerůstáním bakterií v tenkém střevě. Pro své pacienty proto využívám krevní testy, ultrazvuk, vyšetření. Mnoho věcí nezjistíte pouze diagnostikou jazyka a pulzní diagnostikou, kterou ajurvéda využívá. I tyto diagnostické principy používám, ale ideální je kombinace.

Pokud se tedy zastavíme konkrétně u tohoto problému, jak člověk tedy pozná co způsobuje nadýmání? Když půjde ke svému obvodnímu doktoru, ve většině případů dostane rovnou léky, aniž by prošel nějakým vyšetřením…
Většina klientů ke mně chodí právě proto, že jim jejich lékař neřekne proč mají nadýmání nebo pálení žáhy, neřekne jim ani o dost závažných nežádoucích účincích léků, které jim předepíše. Někdo si myslí, že když bude na překyselení žaludku brát helicid, tak to nic není. Lékaři to i podávají jen jako lék, který sníží pacientovi kyselost, nojo, jenže například tenhle lék brání vstřebávání vápníku, vstřebávání vitamínu B, takže jen díky tomuto léku může pacient získat osteoporózu. Takže pokud přijdete k lékaři, je dobré, když vám udělá vyšetření, třeba i krevní testy. Krevní testy zase mnoho lékařů dělat nechce, což frejje zase další problém. A odmítají dělat například vyšetření na vitamín D, kterého má většina lidí nedostatek v našem klimatickém pásmu. Tím pádem mají lidé zase oslabenou imunitu. A nadýmání může být třeba právě přerůstání špatných bakterií v tenkém střevě. Když to nevíte jako laik, tak pak se opravdu vyplatí nějakým částečným samostudiem – což je tedy paradox – a návštěvou někoho, kdo dělá takzvané alternativní metody jak řešit zažívací potíže, které jdou zrovna řešit velmi rychle.

Ne všechny choroby jdou ale řešit tak jednoduše a rychle…
Například lupénka se řeší velmi obtížně, protože je to psychosomatické onemocnění. Řeším například autoimunitní onemocnění, dají se vyřešit i mnohem závažnější onemocnění, například revmatoidní artritidy, kdy lidé berou kortikoidy a mohou se jich klidně zbavit. U vysokého tlaku se mohou zbavit i čtyřkombinace léků. U roztroušené sklerózy neberou někteří lidé třeba ani biologickou léčbu, protože ji odmítají a jsou na tom i mnohdy lépe, než ti, kteří ji berou. Důležité je být na to mentálně nastavený. Tím ale nechci říct, že by lidé měli vysazovat léky. To jim nikdy neříkám, ale zase na druhou stranu se ptám, jak se na to cítí. Lidé, kteří nechtěli brát biologickou léčbu a vysadili ji, protože se pro to rozhodli vnitřně a věří, zároveň dodržují i striktní režim, určitá pravidla, dělají relaxační metody, tak jejich kvalita života je stejná jako u zdravých lidí. A to aniž berou léky. To si ale každý musí rozmyslet sám, jestli chce, nebo ne. Není to navádění vysazovat léky jak to dělají někteří léčitelé, je to o přístupu. Nikdy nemohu říci, aby pacient vysadil léky, je to vždy na jeho rozhodnutí. Ale nelze také říci, že pouze léčba v západní medicíně je správná. To prostě je nesprávný přístup. Většina lidí na světě se léčí jinak, než léky. Když vezmete celkovou populaci a jak se léčí v Asii, jižní Americe a tak dále. Tam je spousta šamanů, přírodních doktorů.  Proto nevím z čeho tady vychází mnoho lékařů s tvrzením, že západní medicína je jediná správná cesta. Jen proto, že je to u nás oficiální forma.

Napsal jste již několik velmi zajímavých knih, studoval jste ajurvédu, vydal i knihy o ní, dokonce ajurvédskou kuchařku. Chápu tedy dobře, že je to jeden z dalších principů, které používáte ve své praxi, ale není z vašeho pohledu jediným a nejdůležitějším?
Nechci být příliš spojován s ajurvédou. Lidé si přečtou tento rozhovor a budou po mně chtít, abych jim připravil jídelníček podle ajurvédy. A já jim pak složitě musím vysvětlovat, že nedělám jenom ajurvédu, ale dělám přístup, který je nejvhodnější pro ně. I podle ajurvédy je nejlepší léčba ta, která vám nejvíce vyhovuje. Dokonce v podstatě neexistuje ani ajurvédské jídlo. Sice máme ajurvédské recepty, kde dodržujeme určité principy v kombinaci, ale to má i dělená strava. Že se například ovoce nemá jíst s určitými potravinami jako mléko. V principu je ajurvéda určitý systém, který se přizpůsobuje dalším terapiím a na rozdíl od čínské medicíny nemá rigidní pravidla.

Osobně třeba považuji vizualizace, dýchání a mentální techniky za stejně důležité jako například stravu.

Doma mám některé vaše knihy a kromě toho, že se velmi dobře čtou, jsou i plné zajímavých informací pro normálního čtenáře…
Zajímají mě a baví klinické studie, moje knihy jsou podložené vědeckými poznatky a klinickými studiemi. Mnohé z klinických studií jsou financovány potravinářskými a farmaceutickými firmami, takže i ten výsledek tomu odpovídá. Ale mnohé další studie jsou velmi zajímavé z hlediska stravy a tak dále. Tedy v mých knihách je to přidaná hodnota pro mé čtenáře, že v nich najdou i vědečtější přístup. Lidé chtějí logicky vědět třeba proč mají sestavený právě takový jídelníček. Například má kniha Zánět se hodně trefila do vakua, které tu bylo. S překvapením jsem zjistil, že nikdo nenapsal laicky o zánětu, který v podstatě má skoro každý. Všechny civilizační choroby jsou vlastně původem z chronického zánětu. Některé principy jako očista jazyka, denní režim – tak, jak říká Čaraka –jsou skvělé věci. Ale musíme k tomu vždy přidat náš pohled západního člověka.

Co vše je tedy zánět?
Nejde třeba jen o zánět kloubů, ale například celiakie, nebo migréna, jsou záněty. Nemusí to být typický zánět někde ložiskově. Dále třeba autismus, demence, deprese, cukrovka, obezita… to vše jsou záněty, které kolují v těle.

Ve své praxi používáte i prvky z jógy, jak ji lze zapojit do léčby a do běžného života?
Z jógy používám relaxační metody, dýchání a tak dále, protože to se zdravím velmi souvisí. Osobně třeba považuji vizualizace, dýchání a mentální techniky za stejně důležité jako například stravu. Zdravá strava je důležitá, ale třeba Hippokrates považoval zdravý spánek za důležitější než stravu. Tedy spánek a dýchání. Většina lidí neumí dýchat – a to už bohužel souvisí s výchovou na školách. Děti se nenaučí správně dýchat, mnohdy je školní tělocvik učiteli špatně prováděn. Člověk neumí správně sedět, správně stát, správně dýchat a vlastně z toho plyne špatné proudění životní energie tzv. prána nebo čchi, způsobuje problémy s myšlením a krevním oběhem, únavu.

Proč tedy lidé vyhledávají alternativní možnosti léčby?
Lidem chybí informace a to je především to, co vyhledávají u lékařů a léčitelů, kteří se nevěnují jen západní medicíně.  Západní medicína určitě není špatná, řeší akutní věci, akutní infekce. Někdy jsou antibiotika potřebná, dokonce někdy potřebujete i kortikoidy. Když má někdo na počátku velké poruchy vidění, nebo hybnosti u roztroušené sklerózy, migrény, nebo velké bolesti kloubů u revmatoidní artritidy, tak na počátku uleví a motivují člověka,  aby něco dělal, aby se vyspal.

vyrazeni pro tiskárnu 16 str.indd

S jakými problémy k vám nečastěji lidé přichází?
Nejčastější příznak, se kterým ke mně lidé přijdou, je právě únava. Únava je dána nedostatečnou tvorbou energie v mitochondriích, které fungují špatně, protože nemají dostatečný přísun živin. A ten je většinou z poruchy trávení a vstřebávání. Čaraka i Hippokrates uvedli, že téměř všechny nemoci vznikají v trávicím ústrojí, ze špatného trávení. A to je do jisté míry pravda, protože dnes mají téměř všichni zažívací obtíže. Můžete jíst i teoreticky hodně vitamínů a antioxidantů, ale víme jaká je kvalita potravin v současné době – mnohem nižší než byla před stovkami let. A také spousta lidí, i kdyby jedla kvalitně a dostatečně, tak se jim živiny nevstřebávají právě ze špatného trávení. Takže únava je dána tímto a také stresem. Když se tvoří mnoho volných radikálů, máte málo antioxidantů, které jsou i nutné pro tvorbu energie, jako například koenzym Q10, glutation a další, pak má člověk málo energie, je unavený.

Jak tedy na to, aby člověk unavený nebyl?
Každopádně přístup ke stravě, k úpravě životosprávy a jak jsem říkal i mentální techniky jsou stejně důležité jako strava. To znamená, že je potřeba správně dýchat a naučit se správné principy stravování.

Pokud je jednou ze zásad správné dýchání a životospráva, proč tedy mnoho lidí stále obtížemi trpí?
Zažívací obtíže, kožní problémy, autoimunitní problémy, cukrovka, obezita se dají hodně zlepšit. Ale jde o to, že často lidé nemají moc tendenci – nechci říct – k disciplíně, ale k pravidelnosti, k tomu, aby si uspořádali denní režim. A mnohdy říkají, že nemají čas. Ale třeba dýchání vám zabere deset minut, nebo některé jednoduché techniky vyžadují také pět deset minut denně. Já třeba ráno vstávám o 15 minut dřív, abych si mohl udělat dechové cvičení a vizualizaci, protože vím, že bych se k tomu pak přes den nedostal. Důležité je, aby lidé věděli, že nemusí otočit celou životosprávu, celou stravu naruby. Bojí se, že je to něco zcela nového, že budou moci jíst pouze speciální jídla a tak dále. To vůbec není pravda. Často stačí jen malá úprava části, například omezit kofein, nebo přestat jíst něco večer, co si myslíte že je zdravé, třeba jogurty a podobně a přitom vám to škodí.

Ale není to pouze o jídle…
Není. Lidé se neustále stáčí v dotazech hlavně na jídlo, ale opravdu opomíjí relaxační techniky. Ty jsou opravdu zásadní.

Jaká je tedy podle vás nejzásadnější, nejpřínosnější relaxační technika?
Už zmiňované dýchání. Hluboké brániční dýchání, takzvaně do břicha. Dá se naučit za hodinu. Ale pozor – u soukromého lektora jógy. Nedoporučuji učit se podle knížky, ani podle videa, protože jinak si můžete uškodit. Je potřeba vědět jak dýchat. A když se člověk naučí správně dýchat, získá lepší koncentraci a může začít vizualizaci. Dýchání by mělo být vsedě – klidně i na židli, nemusí být nutně na patách, nebo v lotosovém sedu, relaxace může být vleže. Vizualizaci je vhodné provádět deset minut a představovat si něco, co bych chtěl v životě změnit, co bych si přál, aby se změnilo. Mnoho lidí se i třeba jen touto vizualizací může uzdravit.  Existuje ale spousta dalších relaxačních technik jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace a tak dále, které jsou odvozeny z jógy. Je pak na každém, aby si vybral, co mu nejlépe vyhovuje. Autogenní trénink se musím učit třeba rok, ale dýchání se opravdu naučím za chvíli.  Relaxaci je však nutné dělat alespoň šestkrát týdně. Protože pokud ji budu dělat pouze jednou dvakrát týdně, tak to prostě nefunguje. Myslím, že pravidelnost je vůbec v životě zásadní. A na tom se shodnou všechny systémy, nejen ajurvéda.

ČTĚTE TAKÉ:  JARNÍ TIPY INSPIROVANÉ ÁJURVÉDOU od Ivy Georgievové

Rozeberme si nyní spánek. Zmínil jste Hippokrata, který ho označil za ještě důležitější než stravu, mohl byste mi říci, jak tedy vypadá zdravý spánek?
Mnoho lidí například nebere v potaz riziko elektromagnetického smogu. To, že si vezmou notebook do postele, kde ještě pracují před spánkem, nebo že mají zapnutý mobil s budíkem u hlavy, nebo že mají v noci puštěné wi-fi, nebo mají v ložnici další elektrické přístroje jako televizi…to vše má na spánek velmi negativní vliv. Co už se ví více, že nemá být v ložnici horko, nebo má být zatemněno.

Existují nějaké další metody, jak si ještě pomoci k lepšímu spánku?
Na navození spánku velmi dobře působí olejová masáž, což vlastně ani nemusí být masáž, stačí si nahřát sezamový olej a potírat si tělo před spaním – případně před koupelí, pokud se někdo bojí, že bude mít mastnou kůži. Může se využít relaxační koupel s esenciálními oleji, případně nějaké bylinné čaje. Spánek jsem podrobně popsal ve své knize Biologické hodiny.

Jak je to s jídlem před spaním?
Nejpozději se má jíst čtyři hodiny před spánkem, ale do sedmi hodin večer. Lidé si ale mnohdy myslí, že když chodí spát v jednu hodinu v noci, mohou jíst o to déle. Ale tak to nefunguje. Čtyři hodiny platí, ale s principem toho, že se doporučuje chodit spát do půlnoci. Sedm je hodina, kdy se dá ještě jídlo strávit, poté už tělo začíná regenerovat. Takže pokud se večer najím, měl bych mít mezi večeří a snídaní 12 hodin odstup, což je takový noční minipůst. V opačném případě tělo neregeneruje.

Víme, proč vlastně musíme spát?
V principu vám nikdo neřekne, proč spíme, protože to vlastně nevíme. Uvádí se, že je to v podstatě psychická regenerace, ne fyzická. K fyzické regeneraci vám stačí relaxace nebo meditace, ale spánek je pro regeneraci zážitků a myšlenek sesbíraných přes den. Když se spí krátce – méně než šest hodin, nebo dlouze – více než osm hodin, tak to škodí.

Co když celý týden vstávám brzy a pak si řeknu, že se přes víkend „dospím“?
Lidé nedoženou krátký spánek z týdne tím, že o víkendu spí deset hodin. To je špatně. Opět je to nepravidelnost, protože tělo neodlišuje víkendy a všední dny.

Člověk by měl provádět odlehčovací den třeba jednou za týden nebo za čtrnáct dní, kdy málo jí, nebo vůbec nejí a jen pije. Nedoporučuji pít jen vodu, ale spíše zeleninové šťávy, nebo ještě lepší je zeleninový vývar.

Ideální je tedy spát každý den, včetně víkendů, stále stejně dlouhou dobu?
Ano, správně se má spát sedm a půl hodiny. Jsou lidé, kteří mohou spát pouze čtyři hodiny – je to možné, že jsou tak nastavení, ale to jsou výjimky. Ale pro většinu lidí platí, že pod šest a nad osm hodin se spát nemá. Pokud si někdo myslí, že musí spát devět deset hodin, aby byl vyspalý, pak je to špatným fungováním metabolismu a je to špatně. Neberu nyní v potaz staré lidi, malé děti a nemocné – ti mohou spát i přes den. A to je další zásadní princip, nespat více než 20 minut přes den. Protože pak člověk propadá do hlubokého spánku a my nejsme nastaveni na spánek ve dne. Proto škodí například noční směny.

Existuje ale ranní a noční typ, jak je to s nimi a spánkem?
Mezi ranním a večerním typem existují rozdíly. Oba mají geneticky nastavenou odlišnou tělesnou teplotu. takže tělesná křivka klesá pomaleji u večerního typu sova. To znamená čím nižší teplota, tím nižší ospalost. Rannímu typu – skřivanovi naopak zase klesá teplota rychleji a je večer ospalejší. To znamená, že nemohu nutit někoho, kdo je sova, chodit spát v deset hodin. Ti lidé neusnou, nebo se probudí brzy ráno. Ale do půlnoci by měla jít spát i sova. Ranní typ by měl chodit spát samozřejmě dřív, ale nemělo by se překračovat osm hodin.

Pokud jsem člověk, který si chce „pouze“ zlepšit své bytí. Co byste kromě uvedených technik a pravidelnosti ještě doporučil?
Základní principy už jsme tedy uvedli. Doporučil bych třeba ještě afirmace, kdy si člověk sestaví jednoduchou větu, kterou si opakuje přes den. Věta je pozitivně zaměřená na daný problém, který právě řeším. A s tím spojená strava, spánek, o kterých jsme už také mluvili. Dále bych tam zařadil protistresovou techniku, protože stres je významný faktor a také detoxikace.

Jak často byste doporučil detoxikaci a jakým způsobem?
Člověk by měl provádět odlehčovací den třeba jednou za týden nebo za čtrnáct dní, kdy málo jí, nebo vůbec nejí a jen pije. Nedoporučuji pít jen vodu, ale spíše zeleninové šťávy, nebo ještě lepší je zeleninový vývar. Z praktického hlediska je levnější, lze si ho udělat velké množství, přelít do termosky a během dne ho po dvou třech hodinách pít.

Je tyto principy vhodné učit už děti?
U malých dětí detoxikaci nebo dýchání určitě praktikovat nebudeme. U dětí od deseti let, ale můžeme začít dýchání, a ne detoxikaci, ale případně udělat místo večeře zeleninové smoothie.

Tak to je teď i poměrně moderní trend, na který by mohli rodiče i děti slyšet.
Ano. Případně se mohou inspirovat v knize Šťávy a míchané nápoje z přírody, kde jsem jako spoluautor s autorkou, která je zastánkyní raw stravy a která si takto vyléčila cukrovku. Ale opět podotýkám, že raw strava není pro každého.

Platí tedy opět, že se člověk musí zamyslet nad tí, kde a jak žije a jaká strava je pro něho nejvhodnější?
V našich podmínkách se musím chovat jinak, než někde na rovníku. Právě chystáme novou knihu Tučnéfrej2 superpotraviny a oleje (poznámka redakce: vychází v následujících týdnech), ve které se zabýváme problematikou, že našich podmínkách se vždy jedlo maso. Myslím si, že například vegan se do našich podmínek příliš nehodí. Určitě nikomu neberu, že je vegan například z etických důvodů, to je v pořádku. Ale pokud někdo nechce jíst maso ze zdravotních důvodů, tak je to nesmysl. Protože kvalitní maso se tady jedlo vždy, byl to základ stravy. Sleduji historii stravování a tak vím, že od paleontologické doby přes starověk a středověk se tady jedlo maso jako základ. Maso a tuky byly považovány za symbol zdraví. Jih byl jiný, Pythagoras a další, tam byli i vegetariáni. Ale tam je teplo, takže mohou jíst saláty a syrovou zeleninu. Pokud by tady bylo teplo, budu klidně jíst celý rok saláty. Dokonce u mne převažuje rostlinná strava, ale dám si i rybu, zvěřinu, nebo bio hovězí. A to z toho důvodu, že je tady půl roku zima. Takže lidem v našich podmínkách nemůže dělat dobře veganství a vegetariánství. Kdo se tak rozhodne, má to těžší, protože vyvážená strava zejména u veganství je velmi těžká a řeší nedostatek některých látek. U vegetariánů je to samozřejmě snazší. V tomto směru tu žijeme v určitých podmínkách, na které přizpůsobuji svá doporučení ohledně stravování. Pokud někdo nechce jíst maso z etických důvodů, je to v pořádku. Ale pokud si kupuji hovězí maso z rodinné farmy, kde krávy chovají na pastvinách a nejsou nějakým způsobem týrány, nebo stresovány, tak nevidím důvod, proč bych si maso nedal. Naopak je to možná ekologičtější, než když stále jím sóju, která je geneticky modifikovaná a kvůli ní se kácí deštné pralesy.

Jak často byste tedy doporučil jíst maso?
U mě například jednoznačně převažuje rostlinná strava, ale proč by někdo nemohl jíst třikrát čtyřikrát týdně maso? Když si dá dvakrát týdně rybu a potom zvěřinu nebo nějaké bio hovězí, pak je to v pořádku. Děti by měly být od mala vychovávány ke zdravé stravě, zrovna u dětí lze doporučit principy ajurvédy, protože jsou tam dobré rady jako ovoce, zelenina, ovocné kompoty jako dezert a tak dále. Mnoho mléčných výrobků je samozřejmě špatně.

Všechny výše zmíněné principy, o kterých jste mluvil, jsou takovou prevencí proti civilizačním chorobám, které choroby se řadí mezi civilizační?
Jsou to srdečně cévní nemoci, cukrovka, alergie, zažívací obtíže, rakovina a tak dále. Ale ono je to civilizační nemoc v uvozovkách, protože tyto nemoci byly už například ve starém Egyptě, nebo v pravěku.  Jde o to, že nyní se rozšířily,  jde o jejich epidemii. Nelze tedy říci, že nebyly, ale nebyly v takové míře. V principu proti nim platí to, o čem jsme mluvili.

Zajímavé téma, kterým se zabýváte, jsou také biorytmy. Určitě by to bylo na dlouhé samostatné téma, nicméně, mohl byste nám je trochu přiblížit?
Biorytmy  jsou regulovány světlem. Ale i nevidomí, nebo člověk, kdyby žil dlouho ve tmě, tak se mu  biorytmy seřídí i bez vnějších hodin. Principielně ho reguluje světlo, takže proto je střídání dne a noci zásadní. Člověk je denní tvor, proto je právě problém s nočními a denními směnami. Navíc máme geneticky nastavené dispozice, zda jsme noční nebo ranní typ, jak už jsme říkali. Mnoho lidí to mění kvůli práci, protože u nás se od Rakouska – Uherska vstává brzy ráno. Například syn chodí do soukromé školy, kde začínají až v půl deváté, což je samozřejmě velmi znát. Není divu, že pak mnoho dětí neuspěje třeba v písemce, kterou dostanou v osm hodin. Spousta dětí má spíše biorytmy večerního typu, což se během života mění, takže ve stáří je člověk spíše ranní typ. Ale samozřejmě to neplatí pro všechny. Z tohoto pohledu je dobré i pochopit, že někdo je večer brzy ospalý a někdo zase brzy ráno nemůže vstát, že to není o lenosti, ale o tom, že tělesná teplota probíhá jinak.

K tomu mne napadá otázka, zda jste se někdy zabýval pobytem ve tmě?
Ano, zabýval a budu ho absolvovat. Ve tmě probíhaly měsíční i delší pokusy, kdy žili lidé v jeskyních, nyní třeba v laboratořích. Je dokázáno, že lidé jedí méně a méně často – třeba jen jednou dvakrát týdně. Biorytmy se seřídí i bez vlivu světla. V principu to tedy odpovídá tomu, že doporučení, která se běžně uvádí, jsou špatné – například to, že máme jíst častěji a v malých dávkách. Pokud člověk žije nepravidelně, je možné si právě při pobytu ve tmě vyzkoušet, že potřeby těla jsou vlastně zcela jiné.

Z našeho povídání vychází, že každý člověk je individuální a musí k sobě také tak přistupovat…
Proč jsem se rozhodl dělat tuto praxi a nepracovat v nemocnici,  je právě individuální přístup. Není to o tom, že člověk musí udělat razantní změny, které nejsou slučitelné s běžným životem, není to nic, co by se nedalo použít pro běžný životní chod – když mají lidé rodinu, chodí do práce. V principu platí, že když to dobré převažuje nad tím nevhodným, má to vždy zásadní účinek. V posledních studiích se zjistilo, že těmi základními ovlivnitelnými faktory jako je kouření, stres, strava, spánek lze ovlivnit, nebo snížit riziko chronických nemocí o 90%! Tedy vzkaz na závěr je ten, že jsme sami schopni ovlivnit to, zda onemocníme, nebo ne. A nejsme vydání na milost tomu, jaké geny jsme získali po svých rodičích, protože je můžeme svým životním stylem ovlivnit. Jsme aktivně schopni ovlivnit o 90%, zda budeme nemocní a to si myslím, že je dost dobrá zpráva.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová
Foto: MUDr. David Frej

 

TIP: Nová kniha MUDr. Davida Freje Tučné superpotraviny a oleje vychází právě v těchto týdnech

další knihy tohoto autora seženete  v nakladatelství Eminent:

 

vyrazeni pro tiskárnu 16 str.indd

 

ČÍST ROZHOVOR V NOVINÁCH

Ukažte tento článek i vašim přátelům: