ROZHOVOR MĚSÍCE PAVEL DOBEŠ: „Svoboda je ten nejdůležitější pocit, co člověk může mít“

Velmi oblíbený písničkář, textař a skladatel Pavel Dobeš je známý svými melodickými písněmi s nezapomenutelnými texty, které doprovází na akustickou kytaru. Pavel Dobeš je stálice české folkové scény od osmdesátých let, kdy mezi jeho hlavní přednosti patří brilantní práce s jazykem a slovní humor. Jeho živé, bezprostřední vystupování mu získává stále nové příznivce napříč generacemi. Na jeho koncertě 20. února v Recall centru v Sedmihorkách u Turnova zažijete balady, humorné i romantické písně, ale také zmiňovaný humor, který si ostatně můžete užít i v rámci tohoto rozhovoru.

Co právě teď dělá Pavel Dobeš, pracuje na nové hudbě?
No, sporadicky pracuju, ale výsledky se nedostavují. V pracovně kolem sebe mám už tolik papírů a nápadů, že by to na nové album určitě dalo. Jenomže nikdy jsem se nedokázal ukáznit natolik, abych to všechno srovnal, učesal a vydal. Podléhám tzv. „umělecké skepsi“ a pochybuji, že by ty mé výtvory někdo chtěl poslouchat. A když by je nikdo nechtěl poslouchat, k čemu to? Tak s tím raději praštím a jdu dělat něco užitečného. Umýt nádobí, vyžehlit, do hospody zajít…

Hudba vás provází celý život, co pro vás znamená?
Jak víte, každý z nás fungujeme ve dvou rovinách, zjednodušeně řečeno. V té fyzické, tělesné, to zaprvé. A pak máme ještě duši, to je ta druhá složka. A tak, jak své tělo živíme potravou, aby nám nestrádalo, tak i to duševno musí být z něčeho živo, aby se z člověka nestal bezduchý tvor, zombie. A k tomu nám slouží literatura, umění, věda, vzdělávání… Abych to nerozpitvával, hudbu považuji za jeden z velmi důležitých vitamínů pro zdraví lidské duše.

Máte pocit, že se hudba mění? A co za hudbu sám posloucháte?
Celý svět se mění, takže i hudba. Já ty nejnovější trendy nesleduji tolik, protože ony se také teprve hledají, jako ten svět. A tak poslouchám hudbu, která už si svoji cestu našla. Smetanu, Dvořáka, Rolling Stones, Wabiho Daňka… na to by vám nestačily noviny.

Myslíte? Dobrá, tak já to přece jen trochu rozpitvám…O minulém víkendu mě navštívila přítelkyně z Aše, já jsem před ní trochu machroval na klavír, chtěl jsem jí zahrát Petrovské loupežníky od Oskara Nedbala. Ale pak jsem si vzpomněl, že mám na chatě starou LP desku, hned jsme pro ni zajeli a jelikož jsem si nedávno koupil gramofon, tak jsem chtěl vyzkoušet, jak hraje. Pustil jsem jí smutný valčík (Valse triste), kde Nedbal hudbou vykreslil obraz truchlícího města z pohádky O Honzovi, jak si měl drak přijít pro princeznu. Oskar Nedbal z takové blbiny vytvořil baletní suitu, která se stala jednou z nejkrásnějších skladeb světové hudby vůbec. Moc se nehraje, protože je velmi smutná. Také my s Markétou jsme pak raději přešli na jiné téma a hudební ukázky jsme stejně zakončili zvesela, Petrovskými loupežníky. Neméně zajímavá je hudba i příběh Italského capriccia Petra Iljiče Čajkovského. Petr Iljič se zamiloval do nějaké italské šlechtičny. Ale ona mu řekla, že si ho nemůže vzít, protože není Ital. On jí marně vysvětloval, že jím sice není, ale že jako Ital dovede cítit. Všechna slova k ničemu. Tak napsal Italské capriccio, jako důkaz. Teprve pak její duše roztála. A teprve pak se na ni vykašlal.

ČTĚTE TAKÉ:  RADY DO ZAHRADY: UŽITEČNÉ ROSTLINY V ZAHRADĚ II.

Co vás při skládání textu a hudby inspiruje?
U textů to jsou jednoduché příběhy, co vidím kolem sebe. U melodie se snažím, aby byla adekvátní tomu textu, jak mě učili kdysi na seminářích při různých soutěžích. Takže když napíšu hloupý, banální text, jako např. Pražce, tak i ta muzika musí být jednoduchá. Pražce se mi podařilo udělat na pouhé dva akordy.

Loni jste oslavil své kulaté narozeniny, máte pocit, že se něco změnilo?
Já osobně jsem si ničeho nevšiml, stále mi chutná to, co dříve, ale jedna paní na Slovensku mi onehda říkala „Pán Dobeš, vy ste nám nejako zostárol“. A já jsem si pomyslel, no hlavně, že vy jste nám omládla J! Nevím, jestli pochopila, čemu se směju.

Jedna osobnější otázka… Žijete sám, co vám tato svoboda přináší?
Úplně sám člověk nežije nikdy. Můj nejmladší chlapec mě navštěvuje pravidelně, občas si brnkneme i na kytaru. Dnes večer přijde můj soused na vínko… Svoboda je ten nejdůležitější pocit, co člověk může mít. Ale nese to s sebou také fůru povinností. Sám si vařím, sám si peru, jak se říká. Až teprve teď vidím, kolik se mnou měly ty manželky práce, starostí a trpělivosti. Nejvíc na tom vydělaly ty dámy, se kterými jsme se ani nevzali J.

Na co se mohou návštěvníci vašeho koncertu v Recall centru 20. února těšit?
To spíš my se těšíme na vaše návštěvníky. A už teď jim přejeme šťastné a veselé vykročení do nového roku 2020!

Děkujeme! Na svých koncertech vystupujete už dlouho s kytaristou Tomášem Kotrbou…
Tomáš mi sedí po chlapské stránce. Jsou určité vlastnosti, které z muže teprve dělají chlapa. A také, nesmíme zapomenout, umí na kytaru! Aby se naše vztahy nepokazily zbytečnými malichernostmi, zavedli jsme systém „hygieny práce“. Na koncerty jezdíme každý sám. Když jedeme na víc dnů, neobědváme ani nespíme spolu. Každý si vybere hotel, který mu víc vyhovuje, každý si v autě naladí svoji stanici. I zastávku cestou si udělá každý podle svých potřeb. A těšíme se, až se potkáme na jevišti. To je to, čemu říkáme hygiena práce.

Děkuji Vám za rozhovor. Jitka Maděrová

Ještě PS: Plány do blízké (či daleké) budoucnosti?
Na jaře se chystám u chaty v lese vysadit nějaké stromky. Máme to tam prořídlý po vichřici. I zemní vrták už jsem si pořídil. Chtěl bych tam vytvořit něco jako alej. Počítám s tím, že na jižní stranu bych dal spíš ovocnany a ze severovýchodu javor, kaštan, ořech. A lípu, aby tam bzučely včely. Nevím ale, zda les moji nabídku přijme. Víte, jak to je. Když člověk plánuje, Bůh se směje :-)                                                                                                           

Vstupenky na koncert Pavla Dobeše seženete pouze na www.recallcentrum.cz

Ukažte tento článek i vašim přátelům: