Přírodní bazén aneb Čistá a zdravá voda na koupání v zahradě

Přírodní bazén aneb Čistá a zdravá voda na koupání v zahradě

Přírodní bazén neboli koupací jezírko je nádherný vodní prvek, který kromě ekologické prospěšnosti pro zahradní ekosystém poskytne rodině stejné služby, jako běžný zahradní bazén. Přesněji řečeno, poskytne mnohem lepší služby. V běžném bazénu nemůžete pozorovat vážky, na jeho okrajích nekvetou rozmanité vodní rostliny a není tak zábavné u něho sedět a pozorovat ho.

Možná ale, že tím nejdůležitějším kladem je energie, která vaším tělem i myslí proudí při koupání a pobytu u něho. V doslova živé vodě se můžete regenerovat a nabít životní silou, kterou produkuje jen spokojená příroda.

Bezúdržbovost

V běžném bazénu alias modré díře je jedinou možnou variantou všechno živé zabít, jinak nezůstane čistý. Musí v něm být mrtvá voda, to znamená pravidelně dodávat bazénovou chemii nebo použít jiné sofistikované čisticí zařízení (nebo obojí). Kromě toho, že to leze do peněz a jsou s tím starosti, není to zrovna zdravé. Bazénová chemie poškozuje lidské tělo i životní prostředí (začíná to už při výrobě).

289_1Ptal jsem se majitelů modrých bazénů, jak často se v nich koupou, a zjistil jsem, že je to docela nevyužité zařízení. V nevytápěném je to lákavé hlavně v nejteplejším létě, kdy většina lidí stejně odjíždí k moři nebo k rekreačním rybníkům. V tom případě pracnost a náklady na jeho údržbu nemají dostatečný efekt.

Zde se projeví další výhody přírodního bazénu. Pokud je přírodní bazén dobře navržen a osázen, není potřeba se o něj nijak zvlášť starat. Čistota se v něm udržuje díky vyváženým přírodním procesům a stále je na co koukat, takže i kdybyste se vůbec nekoupali, vyplatí se to a neproděláváte. Ale koupat se budete, protože díky velké mělké části se voda v něm od sluníčka rychleji a více ohřívá, tudíž je teplejší nežli modrý bazén bez mělčin.

Nazývám ho bezúdržbovým, ale to proto, že malou nepravidelnou údržbu nepočítám. Pokud do něho z blízkého stromu padá hodně listí, podle jeho množství je dobré ho jednou za rok až jednou za pět let z nejhlubší části dna odsát. Malé množství není třeba, promění se na živiny, které zpracují rostliny. Když se příliš rozrůstají některé rostliny na úkor jiných druhů, nebo vám lezou do koupací části, můžete je trochu regulovat protrháním. Použijte je na kompost nebo jako mulč, jestliže nejsou zrovna jedlé, léčivé nebo nemáte slepice.

Jak to, že je čistý?

Klasický bazén nemůže fungovat bez chemických přísad a filtrů, protože k udržení křišťálově čisté vody v jakékoliv holé nádrži nemá příroda žádný důvod. Vše na této planetě, od nejmenší řasy po největší strom, se snaží žít. Udržování sterilní čistoty v místě, které splňuje všechny předpoklady ideálního prostředí pro rozmanitý život (slunce, voda, vzduch), není možné bez nepřirozeného a neustálého boje.

Jak tedy takový přírodní bazén funguje? Všechny přirozené procesy jsou v něm zapojeny jako naši pomocníci, dělají to za nás, šetří nám práci i finance. Každá voda (kromě destilované) obsahuje živiny potřebné pro bujný růst řas. Je-li živin příliš mnoho, voda se zakalí a vše v ní poroste hustým řasovým kobercem. Řešením tedy je nechat vodní a pobřežní rostliny odebrat z vody tyto živiny pro svůj vlastní růst a řasám nic nenechat. Řasy jsou jako plevel na zahrádce – rostou jen tam, kde nic jiného natrvalo nevysadíte a půda (voda) je v nepřirozeném stavu po lidském zásahu. Horská jezera jsou křišťálově čistá, protože neobsahují dostatek živin pro růst čehokoliv a jsou celoročně velmi studená. Naše velké rybníky a přehrady jsou zase v létě plné řas a sinic, protože obsahují obrovské množství živin a nepoměrně malé množství pobřežní vegetace nebo mokřadů, jež by automaticky plnily čistící úlohu. Někdy se do nich naváží hnůj, aby se podpořil život vodních potvůrek, jimiž se živí kapři. Takový vodní prasečák. Mělčiny jsou nahrazeny betonovými nebo jen strmě vykopanými břehy, plážemi atd.

Pravý přírodní rybník či jezero má vyvážený poměr čisté vodní plochy a tzv. regenerační zóny, tedy plochy s mělkou vodou, která je zarostlá vodními, bahenními a vlhkomilnými rostlinami. V našich podmínkách jsou to převážně orobince a rákosy, ty méně bujné a krásné druhy vodních rostlin se většinou po lidských zásazích do ekosystémů zachovaly jen na několika místech, nyní v chráněných oblastech.

Před dávnými a dávnými časy na našem území neexistovaly žádné špinavé rybníky ani řeky. Všechno vodstvo bylo průzračně čisté díky ještě nezmeliorovanému systému mokřadů a lužních lesů a nenapřímených říčních meandrujících koryt. Řeky nebarvila do hněda splavená ornice pospíchající do moře, vodní řasy a sinice trpěly nedostatkem průmyslových hnojiv z polí. Tenkrát ani nebylo možno se pokochat páchnoucí kanalizační výpustí z vesnice nebo továrny.

Shrnuto a podtrženo, příroda umí dočista do čista vyčistit vodu sama. Běžný přírodní bazén nepotřebuje žádné mechanické ani elektrické zařízení k udržení čisté vody. Jestliže vám nějaká firma bude tvrdit, že potřebujete filtr nebo nějaké čerpadlo, najděte si jinou.

Pravidla konstrukce přírodního bazénu

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Pro koupací jezírka jsou praxí ověřené určité parametry, aby vše samo fungovalo, jak má. Hlavní, co potřebujete, je dostatečně velký prostor. Říká se, že 40 m2 je minimum, ale mělo by to být mnohem více. Běžné velikosti začínají od 80 m2, ale čím větší, tím lepší (a bohužel i dražší).

V bazénu vytváříme dvě základní části: hlubokou koupací zónu a mělkou čisticí zónu. Ta koupací musí mít hloubku nejméně 2 m, ideálně 2,5 m. Tato velikost a hloubka není samoúčelná, ve velkém objemu vody se snadněji udrží přírodní rovnováha a teplota vody tolik nekolísá. Mělká čistící část je mělká hlavně kvůli vodním rostlinám, které v ní porostou. Není úplně rovná, ale od vnějšího okraje rybníčku pozvolna klesá směrem ke středu. Různým druhům rostlin vyhovují jiné hloubky, takže každá si přijde na své.

Mělká část končí ponořeným okrajem, který ji dělí od koupací části. Tento okraj bývá lemován nějakým ve vodě trvanlivým dřevem (olše, dub, modřín), nebo kameny či betonovými deskami. Jeho horní okraj by měl být asi 40 cm pod hladinou, aby voda mohla dle libosti proudit a čistit se. Má více funkcí. Při plavání se o něj můžete opřít a dělat třeba nějaké vodní cviky, nebo na něm sedět a pozorovat nějakou pěknou žábu. Díky oddělení zón se nebudete ani dostávat do nežádoucího kontaktu s vodními rostlinami, protože v koupací části žádné oficiálně nebudou. Podvodní okraj funguje i proti sesouvání štěrku s rostlinami z mělké části do hluboké.

Důležité je dodržet poměr mezi oběma částmi. Mělčinná čisticí zóna musí zabírat nejméně 40 % plochy hladiny. Vytváření celého díla se skládá z vybagrování jámy předem přesně naplánovaných parametrů, díra se poté vyloží nejdříve geotextilií chránící fólii před protržením a poté samotnou fólií, kterou lze svařovat i z pásů na místě podle potřeby speciální horkovzdušnou pistolí. Na to doporučuji i zapřisáhlým kutilům vždy přizvat zkušeného odborníka, ať vám to nikde neteče.

Ještě před napuštěním vody se instalují podvodní dřevěné prvky, případně nějaké molo, a dno se pokryje vrstvou praného štěrku, takzvaného kačírku, tvořeného kulatými kamínky velikosti kolem 1 cm, který zakryje fólii. Zároveň v něm mohou zakořenit a růst rostliny. Jiný substrát se tam nedává. Ještě upozorňuji, že na vodní nádrž této velikosti pravděpodobně budete potřebovat stavební povolení, zjistěte si proto, jaký zákon zrovna platí.

 

Kdo se k vám ještě nastěhuje

Nemám na mysli rodinné záležitosti, ačkoliv jezírko bude silný magnet, ale externí faunu. S úsměvem na tváři a kyticí rákosu v ruce můžete očekávat příchod krásných a užitečných tvorečků. Většinou jsou plaší a při koupání nikoho neobtěžují, nemusíte se jich bát.

Určitě si vaše jezírko, ať jste, kde jste, dříve či později vyhledají například žáby. Ty jsou v ekozahradě povinné, protože do zdravé přírody patří. Regulují přemnožování hmyzu a žerou i slimáky. Máte-li to štěstí a najde si vás nějaký hlasitější druh, můžete klidně zahodit svou sbírku cédéček a oddávat se velkolepým koncertům při žabích námluvách.

Vodou někdy nepohrdne ani užovka, která je pro ekozahradní systém přínosem. Nám užovky žijí ve vyvýšeném záhoně s dýněmi a regulují počty hlodavců. Jsou pro člověka neškodné a velmi plaché. Ve vodě žijí larvy hmyzu a různé jiné bezobratlé potvůrky, pěkní brouci potápníci a vodní šneci, které si přinesete na rostlinách. S líhnutím komárů v přírodních bazénech nebývá problém, protože ta výše jmenovaná havěť si na nich pochutnává.

Říkáte si, že jsem zapomněl na ryby? Ryby se kvůli maximální čistotě vody do přírodních bazénů nedávají. Eventuálně se dá udělat na vlastní zodpovědnost výjimka, více v samostatné kapitole o rybách.

Z dalších vodních tvorů stojí za zmínku ještě vaše i sousedovic děti, vnuci i pravnuci, pro které bude celé tohle vodní království přímo říší divů. S malými dětmi můžete už od narození chodit na dětské plavání, aby se ve vodě cítily jako doma a bezpečně.

Do koupacího jezírka by neměly mít přístup kachny ani jiná větší vodomilná domácí zvířata, protože mají schopnost sežrat rostliny a úplně zakalit vodu. Pro ně je lepší vytvořit speciální rybníček v odděleném výběhu.

 

Utopte svůj starý bazén

Nejlepším argumentem pro nebo proti nějaké novince je praxe. Jak již víme, čistit vodu rostlinami není novinka, ale použití tohoto přírodního zákonu na zahradě nebylo běžné. Trend přírodních bazénů přichází z Rakouska a Německa, kde se někteří majitelé modrých děr již této náročné modře nasytili a touží po něčem přirozenějším.

Kromě budování nových koupacích jezírek se na ně již 30 let s úspěchem předělávají starší běžné bazény. To uděláte tak, že bazén „utopíte“. Vybudujete kolem něho nepropustnou mělkou zónu (z fólie nebo kde to jde tak i z jílu) a zvýšíte hladinu, aby voda přetekla přes jeho okraje a zaplavenou mělčinu s bazénem propojila. Myslím, že je to ta nejpříjemnější věc, kterou můžete bazénu i zahradě udělat. V případě, že starý betonový bazén teče, snadným řešením je pokrýt ho rybníčkovou fólií celý, nejen mělčiny. Nemusíte ho bourat a využijete hotovou díru. Kdyby nebyl dostatečně hluboký, dá se to někdy dohnat navezením zeminy do okolí a vyvýšením okrajů.

ČTĚTE TAKÉ:  SPÁNEK A ÚZKOST SPOLU ÚZCE SOUVISÍ

 

Výběr fólie

Fólie se používá speciální rybníčková o tloušťce 1 až 1,2 mm. Je jich vícero druhů, já dávám přednost polyolefínové před PVC fólií. Jednak výroba PVC a veškerá jiná chlorchemická výroba škodí životnímu prostředí, a za druhé z každého PVC se časem luhují rakovinotvorná změkčovadla zvaná ftaláty. Všichni výrobci fólií tvrdí, že tomu tak není, případně že to neškodí. Rozhodněte se sami, případně konzultujte s nezávislými odborníky. Škodlivost ftalátů ale prokázaná je, proto si nekupujte ani PVC podlahovou krytinu (dražší ale zdravá a velmi trvanlivá náhrada je např. přírodní marmoleum) a dětem nedávejte cumlat gumové hračky vyrobené z těchto nesmyslů. Již dávno mohli výrobci zavést alternativní neškodná změkčovadla, protože existují.

 

Jílový bez fólie

Mým nejvyšším ideálem, který ještě plně nerealizuji, ale každým krokem jsem mu blíž, je budovat věci způsobem, který zahrnuje jen přírodní materiály a žádné umělé. Takovým stylem stavění (týká se i přírodních domů) nevytváříte ekologickou zátěž pro přírodu ani při výrobě materiálů, ani po skončení jejich životnosti. Plasty mají na rozdíl od přírodních materiálů na člověka horší vliv z hlediska nejen chemického, ale i energetického. Žádná fólie také nevydrží věčně a životnost jezírka je tím omezena. Stačí malá díra a vodní ekosystém může celý zkolabovat, je prostě umělý.

Produkování přírodou nevyužitelného odpadu, nebo stoprocentně nerecyklovatelných věcí, je lidský nešvar, komerční zlozvyk. Proto sním o koupacích jezírkách a rybníčcích bez fólie a umělé geotextilie, které by byly utěsněny jen tím, co dala příroda v blízkém okolí. Znamená to ale vzdát se všech výhod a luxusu, které poskytuje fólie. Je to pracnější a efekt se dostaví za delší dobu. Na malé zahrádky, kde hrozí bezprostřední podmáčení základů domu nebo souseda, bych to zatím nedoporučoval (zřejmě dost složité by bylo získávat povolení), ale pro větší pozemky, farmy a rodové statky, kde vláhu plně využijí rostliny a nic špatného nehrozí, to může být nejlepší volba. Osobně jsem ještě žádné větší jílové vodní dílo nebudoval, ale pár jsem jich viděl a dost toho o nich zjistil. Pokud vás to zajímá, pak je několik následujících návodů na pokusy určeno právě vám.
Plněný spodní vodou nebo potokem a nebeský

Snadno se buduje tam, kde máte velmi vysokou hladinu spodní vody. Jen vybagrujete jámu požadovaného tvaru a ta se sama naplní. Utěsňování není nutné, vše je hotovo, jen osázet. Něco podobného vám poskytne třeba čistý potok nebo potůček na pozemku, kdy do jámy pro jezírko prokopete z potoku malý přítok a odtok zpět do potoka (vyžaduje to úřední povolení). Další výhodou je údolí nebo krajinná prohlubeň, kam se stahuje voda z okolí, a jako jediný zdroj k naplnění postačí déšť.

Rybníčkům, které samovolně zadržují vodu, ale nemají jiný přítok kromě deště a průsaku z okolí, se říká „nebeské“. V nenarušované přírodě vznikaly na vhodných místech přirozeně samy.

 

Obložený jílem

K vodotěsnosti tam, kde není nadbytek vody, potřebujete jíl. Jsou různé metody utěsňování podle kvality a množství jílu. V čistém jílu jen uděláte díru, trochu to upěchujete a je to. V hodně jílovité zemi je potřeba pěchovat a přidávat všude ještě další jílovou vrstvu, nebo několik. Zatím nevím, v jaké vlhkostní konzistenci by jíl měl ideálně být. Při velikosti koupacího rybníčku je to dost práce a velká spotřeba jílu. Pokud kvalitní jíl není po ruce v blízkém okolí, je na zvážení, zda to má smysl. Pro vylepšení se dá použít bentonit, což je kvalitní jíl, který koupíte v pytlích.

 

Koupací hnojník

Naši předkové si při stavbě rybníků vypomáhali kravským hnojem. Hnůj naplácaný po celé ploše dna a po stranách ve spojení s jílovitou zemí pod ním vytvoří nepropustnou vrstvu. Viděl jsem místo, kde zemědělci na orné půdě rok skladovali hnůj. V létě to vytvořilo krustu tvrdou jako beton a nedalo se do toho dostat ani krumpáčem.

Ovšem i bez hnoje příroda začne na dně díky nadbytečným živinám tvořit řasy a slizovité bahýnko, což je skvěle těsnící hmota. To všechno chvíli trvá a trvale naplnitelný může být rybníček až za rok či dva, v prvních fázích se voda ztrácí a hladina může poklesávat. Toto často platí i pro výše zmíněné jílové verze bez hnoje. Nutno u toho flexibilně experimentovat.

Pro většinu lidí hnojová varianta není lákavá, není přípustná ani v blízkosti studní a jiných čistých vodních zdrojů kvůli průsaku. Také to nebude v brzké době nic koupacího ani extra lákavého na pozorování (ačkoliv rybníky a řeky, u kterých je v létě plno lidí obsahují i horší věci). Hygienické hledisko zde vyřeší až čas, ruku v ruce s přírodními procesy a rostlinami. Pokud byste to realizovali na bedlivě sledované zahrádce v satelitním městečku, nezapomeňte fotit výrazy ve tvářích sousedů (případně úředníků).

 

Alpský tanec bagrů

Zatím nejlepší verzi nabízí permakulturní farmář Sepp Holzer z rakouských Alp. Na své farmě na příkrém svahu hory vybudoval bez fólie přes sedmdesát rybníků, tůní, vodních příkopů na terasách a jiných nádherných prvků. Jejich celková rozloha je přibližně 3 hektary. Chová tam ryby, raky, škeble a pěstuje vodní rostliny.

Vychází z toho, že v každé běžné půdě, kromě úplně písčitých a rašelinovitých, nalezneme částečky jílu. Čím více, tím pro zdar této metody samozřejmě lépe, ale jde to s každou běžnou „hlínou“. Ve vybagrované jámě necháte bagr nebo vibrační pěchovadlo udusat nejhlubší části dna. Pak začnete napouštět vodu. Bagr couvající z jámy lžící neustálým nabíráním míchá bahno s vodou. Díky tomu se částečky jílu rozpustí ve vodě a jejich těsnící účinnost stoupne. Jíl odtékající do země spolu s vodou ucpe póry, kterými voda uniká. V této fázi je určitě lepší mít větší přítok vody, aby to netrvalo dlouho a naplnilo se nám to co nejvíce. S menším přítokem a třeba jen svedením dešťovky ze střechy v domácích podmínkách by to mohlo jít taky, jen to nebude plné hned. Třeba byste mohli naskákat s lopatami v rukou do jámy místo bagru, s celou rodinou včetně příbuzných, nebo uspořádat v jezerní jámě bahenní bitvu pro děti ze širokého okolí.

Pan Holzer tvrdí, že je schopen svou metodou vytvořit jezero i bez přítoku, pouze z toho co naprší. Vzhledem k tomu, že již několik takových projektů opravdu udělal, včetně 12 m hlubokého jezera v úplně vyschlé oblasti ve Španělsku, nezbývá nám než tomu věřit. Zde popisované utěsnění dna vypozoroval u svých prasat, která se válí a ryjí v kalužích a vytvářejí si tak trvalé a nepropustné vodní lázně. Neprosákavost stran nádrží funguje na tom principu, že okolní masa půdy se postupně více a více nasakuje vodou, až do zlomového bodu, kdy více vody pojmout nemůže, a odpar a odčerpávání okolními rostlinami se stíhá doplňovat dešťovými srážkami. Tento proces může trvat i několik let, než voda trvale naplní jámu až po okraj.

V první fázi můžete očekávat, že se voda udrží třeba jen do výše jedné třetiny. Při stálém přítoku je to rychlejší. Ale i v oblastech poměrně suchých lze v nějakém období roku počítat s vydatnými dešti. Tato voda obvykle opustí krajinu příliš rychle, ale svedeme-li jí pokaždé maximum do jámy pro budoucí rybník, nějaký efekt se dostavit musí. A právě míra utěsnění dna rozhoduje, jestli se voda vsákne do podloží, nebo začne formovat budoucí jezero a sytit okolní půdu (jako to dělají svejly). Popis této metody je ke stažení ve formátu mp3 na mém webu, jedná se o nahraný překlad Holzerovy přednášky při jeho návštěvě v Čechách.

Dobrý argument pro tyto názory najdete na každé pořádné vesnici, kde je kálek nebo požární nádrž. Některé sice obsahují pokusy o vybetonování, ale to již bývá popraskané a voda by v nich teoreticky držet neměla. Tyto kálky, i když jsou jen obyčejná díra v zemi, v sobě přesto celoročně udrží vodu až po okraj, i když hladina spodních vod je desítky metrů pod zemí a půda není nijak zvlášť jílovitá. Stejný případ je mnoho rybníků. Lidé dříve neměli fólie a uměli s vodou pracovat velmi dobře. U kálků, požárních nádrží a rybníků pouze chybí pořádná mělká čistící zóna s rostlinami kolem dokola po obvodu. Dalším příkladem jsou asijská rýžová políčka, kde voda drží v upěchovaných terasách na úbočích hor a kopců.

Pokud je vaším cílem jílové koupací jezírko, a nikoliv jen rybník, bude dobré zakomponovat do mělčiny hodně rostlinstva pro čištění a pro vstup dát do vody třeba placáky z kamenů nebo nějaké dřevěné schůdky (nebo molo). Dělat zde vyvýšený podvodní okraj není moc praktické, ale šlo by to vyřešit. Asi nedosáhnete průzračné čistoty vody srovnatelné s fóliovým jezírkem, ale kdo se chodí koupat do rybníka nebo nějaké přehrady, ten zřejmě shledá i jílový přírodní bazén luxusně čistým. V současné době nevím o žádné firmě, která by byla ochotná s bezfóliovými bazény a rybníčky experimentovat, jako případní zájemci jste tedy odkázáni na vlastní schopnosti a chuť jít příkladem v novém směru.

Ukažte tento článek i vašim přátelům: