Rozhovor: Vlasta Horváth – „Poprvé budu stát na jednom pódiu s interpretem z ciziny“
Vlasto, jaké to pro Vás je stát v rámci festivalu Happy Faces na jednom pódiu s členem
Kelly Family, s Paddym Kelly?
– Když to řeknu úplně na rovinu, tak je to vlastně poprvé, kdy budu stát na jednom pódiu
s interpretem z ciziny a jsem na jeho vystoupení velice zvědav. V mládí jsem tu kapelu
poslouchal a měl jsem je velice rád. Vážím si jich jako umělců, protože každý z členů
Kelly Family je nějak jinak nadaný. Jdu tam s velkou pokorou a respektem a budeme
se s kapelou snažit publikum co nejvíc nažhavit.
Kelly Family měli hodně příznivců, ale také odpůrců. Vy jste byl tedy tím příznivcem?
– V době, kdy Kelly Family u nás slavili největší úspěchy, jsem už byl muzikant a hrával
jsem s kapelou různě po zábavách a písně od Kelly Family jsme měli v repertoáru, ty
byly žádané a musely prostě zaznít. Lidé to prostě všude chtěli, byla to neuvěřitelná
mánie. Ani jsem si nevšiml, že by v mém okolí byl někdo jejich odpůrcem. Sám jsem
vnímal tu skvělou muziku a rád jsem měl možnost ji hrát a užíval jsem si to. Já jim fandím
a vždycky jsem jim fandil. Mám rád skvělou melodii a muzikantství a tam to všechno je.
Máte dvě odrostlé děti. Věnují se holky hudbě?
– Nemůžu říct, že se tomu přímo věnují nebo bych je k tomu posadil a řekl, aby hrály. Koupil
jsem jim piáno a když chtějí, tak si k tomu sednou, ale nenutím je. Jsem toho názoru, že
někomu něco lajnovat nebo někoho nutit, to stejně k ničemu nevede. Důkazem byl můj
nejmladší bratr Martin, který hrál celý život fotbal a když už to nešlo, tak se naučil během
14 dní hrát na bicí. Ta láska se musí v člověku probudit, musí se sám najít. A takto přistupuji
i ke svým dětem.
Takže když se holky rozhodnou třeba v patnácti letech jít tou cestou populární hudby, budete
je v tom podporovat?
– Budu je podporovat v tom, co budu cítit, že je dobré a pro co jim zaplane oheň v srdci. Ale chci
to trochu hlídat a budu se snažit jim tu cestu v životě směrovat. Chci, aby byly něco skutečného
a aby ty ostatní věci dělaly pro zábavu.
Objel jste spoustu festivalů, slavností, hodů. Který Vám nejvíc utkvěl v paměti?
– Pamatuji si jeden obrovský festival v Žatci někdy v roce 2006. Bylo tam asi 20 tisíc diváků. Že to
dopadlo dobře je jedna věc, ale fascinující byl právě ten dav.
Častá otázka je na píseň Final Countdown. Hrajete ji na koncertech nebo se jí vyhýbáte?
– Není to o tom, že bych se jí vyhýbal. Tu píseň a kapelu Europe mám moc rád, nedávno jsem na nich
byl v Brně. Ale Final Countdown už nehraji, nemám tu správnou rockovou kapelu, která by tu píseň
zahrála tak rockově, jak se sluší a patří.
Plánujete nové album. Jakého bude ražení a kdy vyjde?
– Už máme hotový první singl, který hrajeme na koncertech a tuto píseň jsem napsal pro mého bratra,
který nešťastně odešel na onen svět. Jmenuje se Stále nevěřím, ale pořád ještě tuto píseň ladíme a
snažíme se jí dát ten adekvátní zvuk. Na nové album máme rozjednanou zajímavou produkční spolupráci
a pracuje se na tom.
Mohou fanoušci na Happy Faces Festivalu slyšet ještě některé další písně z plánovaného alba?
– Zatím jsou to všechno demo verze, takže z nového alba zahraji právě jen píseň Stále nevěřím.
