ROZHOVOR MĚSÍCE – JIŘÍ PAVLICA (HRADIŠŤAN) : „Měním program často na místě a někdy i přímo na jevišti“

ROZHOVOR MĚSÍCE – JIŘÍ PAVLICA (HRADIŠŤAN) :
„Měním program často na místě a někdy i přímo na jevišti“

Ojedinělé seskupení s vysokou uměleckou i interpretační úrovní, nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem spojuje různé hudební žánry a proudy a je právem považována za originální fenomén české kulturní scény – tak je většinou představováno uskupení Hradišťan včele s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou. I tyto osobnosti letos vystoupí v Českém ráji, proto jsme se charismatického Jiřího Pavlici zeptali jak se právě má, co ho inspiruje ve skládání a na co se mohou těšit diváci, kteří přijdou na Sedmihorské léto. Krásný koncert podtržený atmosférou festivalu se uskuteční 3. srpna v Sedmihorkách u Turnova.

Začnu otázkou…jak se má právě nyní Jiří Pavlica?
Je krásné léto a jsme s rodinou právě v Turnově, takže se máme báječně…

V dnešní době by člověk očekával, že už není možné napsat lidovou píseň. Navíc lidovou píseň, kterou by posluchači milovali. Vy však tato očekávání dokážete velmi rychle zbořit. Čím to je?

Otázkou je, co za lidovou píseň považujeme. Měla by to být ta, kterou si zpívalo několik generací a stále zůstávala součástí jejich životů. U těchto skutečně lidových písní však neznáme autora, přestože každou z nich kdysi kdosi vytvořil a teprve v procesu předávání se obrousily do podoby, v jaké ji zapsali sběratelé v 19. a 20. století. Současný repertoár Hradišťanu však tvoří v 99 % má autorská hudba s texty z nejrůznějších historických období včetně současných básníků a textařů. Pro mnohé je zavádějící to, že v nástrojovém obsazení vycházíme z moravské tradiční hudby, ale ve spojení např. se symfonickým orchestrem nebo folkrockovou kapelou se naráz tyto písně jeví jinak. Samozřejmě, budu jen rád, když některé z těchto písní zlidoví a stanou se obecným repertoárem, ale současně musím říct, že jsem o to nikdy neusiloval. Psal jsem svobodně a občas se jen stalo, že se tato tvorba setkala s větším ohlasem posluchačů.

Někde jsem četla váš výrok, že hudba je o stavění mostů, nikoliv o bourání hranic…
Ano, takhle to cítím., je to princip obecného souznění, jakýsi vzájemný dialog, který se týká samozřejmě také hudebního světa. 

Jakou hudbu vy sám posloucháte? A shledáváte poetičnost třeba i v současné moderní muzice?
Snažím se poslouchat hudbu všech žánrů, abych měl přehled o hudební scéně, hodně CD také dostávám, je toho hodně a ne všechno stíhám. Ale za nejpodstatnější v jakémkoliv žánru považuji pravdivost sdělení (což by samo o sobě bylo velké téma k povídání). 

Zatím poslední album jste s Hradišťanem vydali v roce 2014. Jste autorem všech skladeb, zajímalo by mne, jak takový proces skládání ve vašem případě probíhá?
Vlastní tvůrčí proces vzniku čehokoliv je nesdělitelný, prostě jsem rád, že tomu tak je a že občas napíši něco, co lidem přinese do života posilu nebo občerstvení …

A když jsme u posledního alba…přece jen už je to tři roky, nechystá Hradišťan opět nějakou novinku?
Od vzniku alba Vteřiny křehké jsem pracoval na jiných projektech – napsal jsem  Moravské tance pro Filharmonii B. Martinů, suitu Svatojánské vigilie pro Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK a momentálně pracuji na 1. smyčcovém kvartetu pro Graffovo kvarteto z Brna. A přitom si občas napíši písničku a pomalu přemýšlím o tématu dalšího CD Hradišťanu. Až nastane čas, věřím, že vznikne a přinese něco zajímavého.

ČTĚTE TAKÉ:  ROZHOVOR MĚSÍCE: Václav Vydra – „Daleko od stromu jsem se neodkulil...“

Kde berete hudební inspiraci? Vyvolávají ji ve vás i texty básníků Jana Skácela nebo Josefa Veselého, jejichž texty jsou použity na vašich albech?
Mám rád poezii a často se mi při četbě stává, že mi naskočí melodie, jindy hledám konkrétní téma, zkrátka vždy je to nějak jinak. Čtu hodně současnou poezii, ale nacházím málo spřízněných duší, ale nevzdávám se, hledám dál.  Snad objevím dalšího Skácela, Holana, Veselého…

Máte někoho, kdo je váš první posluchač, první kritik? A jak probíhá výběr písní na koncerty? Předpokládám, že výběr probíhá v rámci celého Hradišťanu…?
Většinou je prvním kritikem moje žena Martina a u větších projektů je přímo mým prvním konzultantem. Výběr písní na jednotlivé koncerty dělám výhradně sám podle zaměření koncertu a dalších kontextů, jako je prostředí, roční období  a podobně. Někdy připravuji program třeba rok dopředu, to jsou konkrétní projekty se symfonickými orchestry, u samostatných koncertů Hradišťanu měním program často na místě a někdy i přímo na jevišti, kdy reaguji na nově vzniklou situaci a muzikanti neví, co je čeká. Miluji tyto nenadálosti a muzikanti už jsou zvyklí, je to jedna z našich oblíbených forem improvizace.  

Jak už jste zmiňoval, věnoval jste se také větším hudebním formám jako například suita Chvění, oratorium Brána poutníků nebo skladby pro chrámový sbor katedrály sv. Víta v Praze. Jak vlastně může jeden člověk pojmout takový hudební rozsah?
Dělám, co mě baví a snažím se nelenošit.

Každý prochází v životě různým vývojem, procesem. Jak osobním, tak tedy i hudebním. Kde se nacházíte právě nyní?
Patřím mezi ty šťastné, kteří mají svoji práci rádi a uživí jí také svoji rodinu. A navíc, doufám, že svou činností nikomu neubližuji a dokonce snad přináším ostatním něco pozitivního.  

S Hradišťanem vystoupíte 3. srpna v rámci Sedmihorského léta, kam se vracíte po pěti letech. Vzpomenete si na tu krásnou atmosféru při prvním koncertě v Sedmihorkách? A na co se letos mohou diváci v rámci vystoupení těšit?
Vzpomínám si moc dobře, ale po pěti letech jsme zase kousek jinde, proto tentokrát rádi zahrajeme více novinek. Ale současně nemůžeme vynechat ty písně, které si diváci přejí nejčastěji, zkrátka, bude to průřez vším, čím se zabýváme, a to vše v kontextu atmosféry konkrétního večera v prostředí krásného Českého ráje.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová
Foto: archiv Hradišťan

Ukažte tento článek i vašim přátelům: