Ladislav Oliva st. (*21. 8. 1933 Chudeřice u Bíliny) je umělcem a pedagogem, absolventem odborné sklářské školy v Kamenickém Šenově v oddělení malování a leptání skla (1948–1951) a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1951–1957, ateliér monumentální malby a skla pod vedením prof. Josefa Kaplického). Do poloviny 60. let byl výtvarníkem technicko-výtvarného střediska n. p. Borské sklo v Novém Boru, následně navrhoval sklo pro n. p. Sklárny Bohemia v Poděbradech, externě designérsky spolupracoval se sklárnami Železnobrodské sklo, ÚUŘ ve Škrdlovicích či Crystalex v Novém Boru.

Poprvé se prosadil již v mládí odvážně do hloubky pískovanými mísami-talíři a vázami s různými geometrickými a biomorfními reliéfy. Zabýval se návrhy lisovaného skla určeného pro sériovou výrobu, věnoval se broušenému sklu, dále sklu hutnímu, malovanému, rytému a tak dále. Je tvůrcem realizací pro architekturu, např. monumentální vitraje pro EXPO ‘67 v Montrealu (dobová autorská replika je vystavena ve stálé expozici Plejády skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze). Ladislav Oliva je také autorem řady portrétních, figurativních a jiných plastik z taveného skla. Jeho díla vlastní významná muzea po celém světě a neobejde se bez nich žádná shrnující publikace o moderním českém skle.

Ladislav Oliva již přes půl století žije a pracuje v Železném Brodě. Od konce 60. do počátku 90. let výtvarně vedl oddělení broušení skla na zdejší Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské. Vychoval řadu vynikajících výtvarníků a řemeslníků, kterým vštípil lásku a pochopení ke skleněnému materiálu i dějinám umění. V 60. a znovu v 90. letech vyučoval výtvarné předměty na sklářské škole v Kamenickém Šenově.

Ladislav Oliva svým příkladem ovlivnil nejen své žáky a následovníky, ale též syny Tomáše a Ladislava a jejich potomky natolik, že se v rodině Olivově mnozí úspěšně věnují sklu jako své profesi.

Text: Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D.