PUTOVÁNÍ S LA GRACE – Zrození snu
V prosincovém vydání se čtenáři mohli seznámit s projektem Putování s La Grace i samotnou slavnou lodí, úchvatnou replikou pirátské lodi z druhé poloviny 18. století, která se stala zhmotněným snem kapitána Pepy Dvorského. Celoročně brázdí moře a oceány a reprezentuje Českou republiku po celém světě, je oblíbeným cílem filmařů i známých osobností a pro mnohé prostředkem k nezapomenutelné, dobrodružné dovolené. O svém splněném snu vypráví kapitán Pepa Dvorský…
Je to už dávno, co jsem jako malý kluk snil o dalekých plavbách na ostrovy pokladů a výpravách za
dobrodružstvím do neznámých zemí. V mých snech i představách se objevovali krásné koráby
i velcí hrdinové. Plachta napnutá ve větru mě přitahovala jako magnet, a proto jsem se už v jedenácti
letech začal učit plachtit. Nedaleká přehrada Rozkoš však měla své hranice, a tak jsem se brzy začal plavit s kamarády v Polsku, Německu a Bulharsku. První zkušenosti s konstrukcí plavidel jsem získal na stavbě lodí Niké II, 4+, Faraon a Princess. Jako kapitán jsem se plavil na většině českých plachetnic, což mě obohatilo o ohromné zkušenosti.
Běžel čas a já stále častěji potkával lidi, kteří snili stejný sen – sen o opravdové lodi. Začal jsem s kamarády připravovat plány a shánět peníze. Byla to dlouhá a trnitá cesta. V roce 2006 na závodě historických lodí padlo konečné rozhodnutí – postavíme si taky takovou krásku. Všechno bylo připravené o dva roky později, jen peněz se nedostávalo v potřebném množství. Naštěstí dolar padl na svou historickou hranici 14,50 Kč. Nebylo na co čekat. Sehnal jsem loděnici v Egyptě. Zemi, kde stále ještě lidé pracují rukama a moderní technologie nenechaly zapomenout starým řemeslům. 12. 12. 2008 se započalo se stavbou. Najmutí egyptští dělníci stavěli obří trup připomínající břicho velryby. I mnoho Čechů přijíždělo a dobrovolně pomáhalo s jedinou myšlenkou – být u tohoto projektu, něco zažít a naučit se a později i na této lodi plout. Vznikl program, že za každý den práce bude později den plavby zdarma, který běží dodnes. Stavbu bylo potřeba řídit osobně, a tak jsem se odstěhoval do této prazvláštní země i s ženou a tříletým synem. Nebylo to snadné, bojovali jsme s penězi, okolním prostředím i muslimskou mentalitou. To, co nám Evropanům připadá snadné a normální, je u nich problém, a naopak. Byl to složitý střet myšlení a pracovních i sociálních názorů, ale ohromnou vůlí a snahou o vzájemné pochopení se vše dařilo zvládat. Abychom stavbu urychlili a rozšířili možnost pomáhat i lidem, kteří neměli dost času nebo peněz na letenku do Egypta, začali jsme menší díly vyrábět na Moravě ve Valašském Meziříčí. Tyto díly jsme pak do Afriky posílali spedicí. V Africe rostl obří trup a v Čechách se stavěli stěžně, ráhna, kladky, vazáky a třeba i kormidlo.
Po dvou letech tvrdé práce byla loď dokončena a zbývalo ji jen pokřtít. Naše loď dostala jméno po lodi Augustina Heřmana – českého mořeplavce a slavného korzára ze 17. století. Křest byl proveden po muslimském způsobu – podřezáním berana a potřísněním trupu jeho krví. Křesťanským způsobem – za pomoci krásné dívky a lahve šampaňského rozbitého o trup, a pohanským způsobem – za pomoci daru vhozeného pánovi moří Poseidonovi. Příběh této neskutečné lodi tím ale teprve začal…
Jaké přístavy navštívíme?
- 28.ledna 2015 – Liberec – Krajská vědecká knihovna
- 2.února 2015 – Jičín – Masarykovo divadlo
- 5.února 2015 – Hradec Králové – Bio Central