Vánoční úklid – Když věci nejdou tak, jak chceme

To, co jsem se naučila ve své škole života, je neočekávat.

Jakmile si vysním (přesně a jen myslí) průběh dne, přednášky, návštěvy, je vždy vše jinak a ba přímo naopak. Pokud se připravím, že přijmu vše, co nastane, většinou je den v pohodě, protože i já jsem v klidu a vnitřně nastavena na „buď připraven“.

Mám jednu historku, která je přímo na toto téma.

Opět před mnoha lety, kdy bylo našemu pejskovi asi rok a půl, jsem si vzala volný den na úklid před Vánocemi. Byl prosinec a venku úměrně k tomu chladno. Od rána jsem cídila a radovala se z toho, že večer budu unavená, ale bude nablýskáno. V hlavní místnosti máme dřevěnou podlahu, kterou jsem i poctivě vyleštila.

Bylo sedm večer, já jsem si sedla do křesla, byla jsem unavená, ale spokojená, jak vše voní včelím voskem a je zde čisto. V tu chvíli se okolo mihl manžel, s tím, že čeká pracovní návštěvu a šel se převléknout do čistých šatů. Za chvilku vyšel ven čekat na návštěvu. Měl chvilku čas, tak šel zjistit, proč pejsek venku tvrdošíjně štěká. Já jsem se kochala uklizeným bytem a říkala jsem si, že hned tak nevezmu hadr do ruky.

Ani ne do pěti minut najednou štěkání psa ustalo, a za chvilinku vidím manžela v naší kamenné předsíni (taky komplet uklizené) jak nese naše telátko v ruce, celé mokré a z obou se line neuvěřitelný smrad. Křičel na mě, ať mu otevřu, že nese psa do koupelny (přes celý uklizený byt), že spadl do žumpy. Musím se přiznat, že jsem chvilku váhala, ale byl prosinec a začínalo mrznout, oplach venku by nemuseli vydržet.

Takže jsem je pustila a asi si umíte představit, jak to u nás během chvilky vypadalo. Byt byl v horším stavu nežli před úklidem. A ten puch…, do pozdního večera jsem měla opět co dělat. Pes byl v šoku, a tudíž spal u naší postele, vonné tyčinky nepomáhaly a vůně čehokoliv byla několik dní nedosažitelná. Manžel se musel několikrát důkladně osprchovat (tahal psa topícího se v žumpě) aby nešířil vlezlou vůni tlejících výměšků.

Jakže se pejsek do té žumpy dostal? Tvrdošíjně štěkal na víko žumpy, muž mu chtěl ukázat, že tam už ta myš není, tak víko odklopil a pes hup dovnitř a už se topil. Vylovit velkého chlupatého a vyděšeného psa ještě ke všemu ve tmě a z něčeho co smrdí, není jednoduché, byla jsem nakonec ráda, že to nedopadlo hůř.

Prostě já jsem si myslela, že budu mít uklizeno (i na ty Vánoce) a manžel si myslel, že pes použije instinkt a do žumpy neskočí. To je tak, když dva jen myslí.

Autor: Iva Georgievová – praktická Ayurveda
Do prosincového vydání se nám tento milý text nevešel a tak jsme se rozhodli o něj podělit alespoň v online světě.

ivaveda@ivaveda.eu,
www.ivaveda.eu