ROZHOVOR: VÁCLAV KREJČÍK: „Každá situace, se kterou se člověk setká, je výsostným učitelem“

rozhovor z července 2018

VÁCLAV KREJČÍK: „Každá situace, se kterou se člověk setká, je výsostným učitelem“

Václav Krejčík je už několik let jednou z nejvýznamnějších osobností jógy v České republice. Jógu jako cestu nikomu nenutí, a přitom mnoho lidí motivuje a inspiruje. Aktuálně vydal svou jedenáctou knihu s názvem Žijte jógu a slaví 15 let časopisu Jóga dnes, který vydává. Rozhovor jsme s Václavem Krejčíkem udělali nejen proto, že je pro jogínský svět „topkou“, ale také proto, že ho můžete zažít na druhém ročníku Jóga kempu v Českém ráji, který je pro rok 2018 stanoven na 21. – 22. července, a společně s Jakubem Šambergerem bude hostem této akce.

Pro mnohé jogíny jste v České republice guru, jak to vnímáte?
Já to slovo nemám příliš rád, protože je to pro mne někdo, kdo omezuje člověka. Guru je někdo, ke komu se lidé stahují, kdo jim ukazuje cestu. Ale já si myslím, že každý člověk má jít svou cestou a ne cestou gurua. Dobře, je možné inspirovat, ale co se týká učení, je důležité, aby v jednu chvíli nechal lidi být, aby si našli vlastní cestu a tím guruem se stali sami v sobě. Aby se stále nemuseli ptát, co mají dělat a jak to mají dělat, ale aby si na to přicházeli sami. Takže s tím slovem trochu bojuji, i když vím, že to takhle funguje.

Chápu, nicméně jste skromný. Nemůžete však popřít, že pro mnohé jste inspirací a motivací…
(smích) To je možné. Zrovna včera jsem byl na turné v Berouně, kam za mnou přišel kluk s holkou a říkali, že už tři roky cvičí podle DVD a videí a že se konečně chtěli naživo setkat. A bylo to hrozně příjemný. Tak asi ano, asi inspiruji, motivuji, ale určitě bych byl nerad, kdyby lidé chtěli dělat jógu jenom tak, jak to říkám já. Pro mě je nedůležitější ta inspirace a pak už je to moudrost samotného člověka, kterou využívá pro seberozvoj.

Líbí se mi, že netvrdíte, že existuje pouze jóga, nenutíte ji lidem jako striktní a jedinou cest. A přitom je z vás cítit pohoda a klid…
Ale to jsem dřív taky neuměl, je to věkem, zkušenostmi. Na začátku jsem také razil „tohle je nejlepší, takhle to dělejte“. Ale teď dělám jógu 15 let a myslím si, že každá situace, se kterou se člověk setká, je tím výsostným učitelem. A když se na ty situace díváme – a i když jsou špatné, nepříjemné – jsou to ti nejsilnější učitelé, které máme. A když se pak člověk na tyhle situace také tak dívá – ne, že jsou dobré nebo špatné, ale že je to zrcadlo, které nám má něco říct, je to ten nejlepší způsob jak se posunovat na své cestě dál.

Jaká byla vaše cesta. Začínal jste přece u zcela jiného sportu.
Nutno říct, že jsem býval tlusté a nesportovní dítě. Až mě babička sokolka připravila na přijímačky na atletickou základní školu. Takže jsem asi od páté třídy byl na atletice a byl jsem vedený ke sportu. A jsem tomu rád. Myslím, že když se dítě v tomhle věku dostane k pohybu, získá pohybový návyk, což je hodně příjemný, a když ho nemá, hrozně mu to chybí. Pak jsem začal tancovat jak standardy tak výrazový tanec v jedné taneční skupině v Chrudimi, odkud pocházím. A když jsem se dostal na školu do Prahy, kam jsem vždy chtěl a byl to pro mě cíl, tak jsem rok nic nedělal, nedojížděl jsem na tréninky a spíš mě zajímala každá pařba v Praze, než sport. Když jsem se tím nabažil, začal jsem hledat nějaký sport, který by mě bavil. Našel jsem v Praze studio, kde cvičila aerobik Hanka Kynychová a Helena Jarkovská. Když viděly, že mi pohyb jde, oslovily mě na módní přehlídku a tím jsem se dostal k aerobiku, fitnessu. Byl jsem tam deset let. Potom mě to přestalo bavit, asi jsem i o těch deset let zestárl a a mentálně mi to juchání na pódiu nevyhovovalo. Jezdil jsem hodně často třeba do Jičína a k vám do regionu na různé víkendy a akce. Bylo toho strašně moc, ale pak už mě to neuspokojovalo mentálně. Takže jsem s tím praštil a v tu dobu se tu objevila naštěstí powerjóga, u které mě bavilo, že fungovala na tělo, byl jsem zpocený, ale fungovala oproti aerobiku i na hlavu. Začal jsem se rozvíjet, semináře, školení, první kniha, VHS a rozjel jsem velké turné po republice. Od té doby je to takový koloběh. A díky za něj.

Mluvíte o powerjóze, jaký je rozdíl tedy mezi powerjogou a hathajógou?
Powerjoze se dává přívlastek moderní jóga, i když to tak není z hlediska vývoje. Klasická hathajóga jsou asány, tělesné zámky, mudry a očistné techniky. Je to fyzická záležitost, která má prazáklad. Hathajóga je jemnější, klidnější ve smyslu toho, že v každé pozici zůstává člověk delší čas. Na druhou stranu já jsem hathajógu zažil jako rychlý koloběh, sled asán. To, co zažívám na powerjóze tady, to jsem zažil jako hathajógu v Indii. Powerjóga není rychlá, je spíš tažená v dechu, na to se spojují asány, které na sebe navazují a povzbuzují vnitřní teplo. Kdežto hathajóga bude jedna pozice, relaxace a pak zase jedna pozice a relaxace.

Ve mně – i vzhledem k názvu – vzbuzuje powerjóga pocit silového cvičení, posilování.
Ano, je to silové. Ale je to silové k celému tělu. Powerjóga je proto velmi vhodná, když potřebujete vyrovnat svalové dysbalance, nebo když je člověk hypermobilní – což není nikdy dobré – tak když použije svalovou sílu a dokáže se v konečné fázi asány trošku uvolnit, dokáže vyrovnat neduhy, které díky životnímu stylu nebo třeba genetice, v těle máme. Takže je to silovější, ale není to bušení v posilovně, jen člověk zapojuje své tělo, učí se ho ustát, používat. A myslím, že bychom zvednout a udržet naše tělo měli umět všichni.

Jóg, nebo jógových stylů je velká spousta. Jak se v tom vyznat? Je v nich velký rozdíl?
Člověk je musí zkusit. Rozdíly jsou v přístupech ke tvoření lekce. Jak už jsem říkal, hathajóga bude držet jednotlivé pozice a mezi nimi bude relaxace, powerjóga spojí asány za sebou a utvoří sestavy, jin jóga je podobná hathajóze – pomalá, restorativní jóga bude zcela relaxující a odvede mysl někam do dálky, do klidu, hastanga jóga uvede svou radikální sérii… Je to jen o tom, že každý ten styl jógy – škola jógy si zvolila nějakou cestu, kterou dále rozvíjela. A vznikají další – v šátcích, wheeljoga, s pěnovými válci – fasciální jóga. A bude vznikat víc a víc, což když má hlavu a patu, tak to není nic proti ničemu.

Pokud teprve přemýšlím o józe – čím začít?
To je těžká otázka, protože jde o to, co člověk hledá. Pokud pohyb, doporučil bych powerjógu, nebo nějaký způsob vinyasa jógy – což je tvořivý způsob, kdy vznikají sestavy – aby se na lekci nenudil. A pokud se člověk chce protáhnout, prodýchat, být v klidu, meditovat – pak je dobré zvolit hathajógu, jógovou terapii, restorativní jógu a podobně. To jsou styly, které jsou jemné a klidné. Tedy jde o naturel toho člověka. Pokud se člověk chce hýbat a půjde na jógu, která nebude dynamická, odejde s pocitem „co to bylo za blbost, už nikdy více“. A obráceně.

Jste svalnatý, může za to „pouze“ jóga, nebo děláte i jiný sport?
Dlouho, dlouho jsem dělal jen jógu. A protože jsem studoval školu a byl jsem hodně unavený, líný a nechtěla se mi ani dělat má praxe, tak jsem přibral 14 kilo. Ani jsem si toho nevšiml, respektive jsem si to stále omlouval – a viděl jsem v sobě své klienty, kdy jsem si omlouval, proč něco nejde udělat. Tak jsem musel po své minulé dovolené trochu zabrat – začal jsem běhat a chodit do fitka. Ale spíš mi šlo o pás – o běhání. Bydlím v centru Prahy a nechci odjíždět za během daleko, proto jsem si vybral fitness v místě svého bydliště, kam dojdu pěšky. Jdu na pás, udělám si kliky, některé jógové pozice a občas vezmu činky na ruce a ramena. Ale nedramatizuji to, dodržuji tak dvakrát třikrát týdně. Ale funguje to v kombinaci s jógou, přece jen kardiovaskulární sféra člověka je rozvíjena na dynamice chůze. Myslím si, že všeho moc škodí, proto je skvělé to ideálně zkombinovat.

Nahrál jste mi na mou další otázku. Pokud se člověk věnuje nějakému sportu, je určitě jóga ideálním doplňkem…
Je výborná i jako doplněk. Určitě ale funguje i samostatně.

Jste autorem několika knih na téma jógy…
Ano, napsal jsem jich 11. Skoro každý rok jedna (smích).

Vidíte, mně se podařily dohledat pouze čtyři…
Ty knihy už nejsou k sehnání. Byly u nich i reedice, ale pak přišla chvíle, kdy nakladatelství řeklo, že už reedice nebude, ať napíšu novou knihu. Což mně nevadí, píšu rád a vždy se snažím tou knihou říct něco nového. Dvě poslední byly o Indii a mých příbězích, tak tam to bylo i smysluplné, ale knihy, které jsem vydal a měl jsem je rád, tak už na trhu nejsou. Možná v knihovnách.

Jak vaše knihy vznikají?
Většinou je to spontánní. Hrozně rád píšu a píšu pořád. A třeba ta poslední kniha vznikala tak, že jsem si psal a psal a psal a zjistil jsem, že mám hodně materiálu. Když jsem je pročítal, říkal jsem si, že mám dost textů, které se mi líbily, a začal jsem přemýšlet, že bych je mohl nějak spojit. Začal jsem si je skládat za sebe, vyplňovat prázdné mezery mezi nimi a dávat tomu celému nějaký smysl. Až začala vznikat knížka, pak už tedy cíleně, protože jsem na ní začal pracovat. 

Vaše poslední kniha  Žijte jógu vyšla 2. prosince. Knih o józe na trhu najde člověk nepřeberné množství, v čem je vaše kniha jiná?
Myslím si, že v tom, že na mém příkladu ukazuje jak skrytá filozofie v józe je a jak ta filozofie, když si ji uvědomuji v běžném životě, mi ho může zpříjemnit. Že filozofie není odtržená od života, ale ukazuje jak může být příjemné, že když člověk v něco věří – a teď nemyslím náboženství – ale spíš víru v sebe sama a své schopnosti, které každý máme, což je v podstatě  přenesená jógová filozofie, bude to fungovat. Tím, jak člověk trénuje stále na podložkách pozornost, koncentraci, balancování na jedné noze… to vše je nejcennější deviza jógy v běžném životě. Myslím si, že je jiná také v tom, jak jógu vnímám po těch 15 letech. Začínal jsem s ní jako fyzický potenciál a rozvoj těla a v tuto chvíli je to pro mne oblast hlubšího prožívání, víry – ne v jógu, ale v možnosti, které se nám otvírají když tou jógou jdeme.

Dalo by se o ní říci, že je to učebnice?
Dokonce jsem i v jednom článku ke knížce napsal, že je to i učebnice. Může být. Kdo bude chtít, bude podle ní moci cvičit, protože pozic je tam hodně, ale i očistných, dechových technik a dalších technik, které s jógou souvisí. To je možná ten jeden rozměr. Druhý je pak to, co jsme před chvílí říkali, že jóga je filozofický systém – náhled na svět, život. A pomocí jednoduchých doporučení, nebo i příběhy mytologické jsou velmi krásné a na nich si člověk může uvědomit jak jógu praktikovat v normálním životě. A o to mi tou knížkou šlo. Ani ne tak primárně, až když jsem začal tvořit. Zpočátku to byly jen texty a postupně jsem jim dával ten rozměr. Lidé se občas bojí filozofie, víry, náboženství, jógy – že je to náboženství. V té knize právě ukazuji, jak je víra prospěšná v tom, aby člověk dosahoval svých cílů.

Lidé se také často bojí i třeba čaker, se kterými jóga pracuje…
Ano, to je taková mystérie, trochu jiný systém – pohled na sebe nejen přes to, že jsme jen fyzické tělo, ale že máme v sobě vibrace, složky energií. Člověk je vychováván v materiálním světě a myslím, že od tohoto je odstřiháván, i když to v nás je. A právě proto je třeba dobré, že jóga je na jednu stranu i fyzická. Protože člověk, který tohle nechce, si prostě cvičí a je mu šuma fuk, jestli tam je i něco hlubšího. Ale pokud pravidelně cvičí, stejně se sám dostane k tomu vnitřnímu cítění a jemnějšímu rozlišování. Dostane se to k němu přirozeně a sám si na to přijde – na základě cvičení. To je na józe krásné, že nám stále otvírá různé zákoutí v nás a my máme možnost stále poznávat sami sebe a využívat svůj potenciál, který každý máme.

Když cvičíte patnáct let, stále se pro vás otevírá něco nového?
Ano, stále. A mnoho věcí se mi i zavřelo. Když to vezmu například na úrovni pozic, tak si říkám proč bych měl dělat takové spektrum pozic. Najednou jsem spokojený s málem. Člověk má pozice, které vždy cvičí, nebo má i nějakou, která ho třeba motivuje a když pak mám svou vlastní praxi, nebo si chodím někam cvičit, tak jsem šťastný, když si zacvičím základní pozdrav slunci, bojovníky a pár jednoduchých pozic, mám na sebe čas, můžu dýchat, nejsem překvapovaný novými pozicemi, ale naopak mám čas se v nich zastavit a pořádně si je užít. Takže si myslím, že jóga otevírá stále nové obzory z hlediska těla, ale i z hlediska toho, co se děje v hlavě. A na některé věci odpovídá tak, že v jednoduchosti je krása. Že například stačí se posadit a dýchat, než za každou cenu stát s nohou za krkem a opírat se o malíček na ruce.

Člověk by si ale mohl říct, že cvičit patnáct let stále stejný pozdrav slunci musí být nuda…
No…a není. Jde právě o to, že právě to je krásné, že svět a vesmír je rituál, systém, cyklus, který se stále opakuje, náš život – naše životy. O tom je pozdrav slunci. Každý rituál a synchronicita šetří naši energii tím, abychom nad tím nemuseli přemýšlet a mohli energii soustředit na důležitější věci, než je pozdrav slunci. To znamená, že naše soustředěnost mysli během provádění – to jakoby nic – je důležitější než ta zábava. Zpočátku se samozřejmě jógou člověk baví. Já jsem byl to samé. Baví se asánami. A teď budu raději, když si odcvičím pozdrav slunci, budu si u toho dýchat, v hlavě není vůbec nic a po pozdravu je má síla revitalizovaná a já jsem připraven na celý den, který bez problémů zvládnu a ještě s energií.

Kolik opakování je vhodné u pozdravu slunci?
Mytologické texty uvádějí, že má člověk cvičit podle toho kolik je mu let. Což je docela dobrá praxe. To tedy každý den ráno nedělám (smích). Ale myslím si, že na takové rozvíření energie šest až osm kol pozdravu stačí a když se k tomu pak přidá ještě nějaká praxe asánová, dechová, meditační. Stačí na ráno 20 až 30 minut na nastartování dne. Nebo není špatný 108 kol pozdravu slunci – takový maraton.  108 je duchovní číslo – což by možná nebylo špatné udělat i v rámci letošního Jóga kempu venku. Trvá to třeba hodinu a půl až dvě. A v neustálém koloběhu pozdravu slunci se člověk dostane do rytmu a ztratí závislost na čemkoliv okolo něho a je jen tím pohybem. V hlavě má úplně čisto a je to super. Dostane se z vnějších vazeb do sebe. Ta stoosmička tomuhle pomůže.

Zmínil jste Jóga kemp 2018, kde budete hostem a „třešničkou na dortu“ společně s Jakubem Šambergerem. Na to se moc těším. Na co se tedy budou moci těšit cvičící na Jóga kempu?
Na pohodovou jógu s přívlastkem power, dech a meditaci. To vše ve společné lekci a také ve své. Jde o to, užít si možnosti, že můžeme, že jsme a radovat se z každého nádechu a výdechu.

Řešíte jako jogín jídlo?
Vystudoval jsem výživové poradenství a ostatním jsem radil jak mají jíst. Pak jsem zjistil, že potřebuji poradit sám sobě (smích). Takže mám vystudováno, baví mě studovat ten nesmyslný potravinářský bordel, který je na celém světě a baví mě otáčet etikety potravin a vidět tu chemickou průmyslovou doménu každé potraviny a vrátit ji pak zpátky do regálu. A právě proto jsem chtěl i studovat, abych o tom věděl víc, abych si byl schopen udělat nějaký obrázek. V podstatě tím, že dělám jógu mne zajímá ájurvéda, kde pro mě je spoustu odpovědí, jak jednoduše a logicky může člověk jíst. A člověk nemusí ani studovat ájurvédu a čínskou medicínu, může jen selským rozumem přemýšlet nad tím, že když složení nerozumí, tak si to prostě nekoupí. Ale člověk je pohodlný tvor, jde do supermarketu, nakupuje co vidí a vůbec nepřemýšlí, co všechny potraviny obsahují. Samozřejmě nenajdeme čisté potraviny, žijeme ve světě, ve kterém žijeme a určitě nebudu běhat po Praze a hledat v obchodech potravinu, která je nejčistší. Ale snažím se najít nějaké optimum toho, co pro mě funguje. A důležité je cítit jak člověk reaguje na potravinu a podle toho by se měl řídit a zpracovat si jídelníček. A ne když se nají, že si musí vzít prášek, aby splasknul a podobně. To je právě známka toho, že je něco v nepořádku. Takže já se snažím jíst relativně dobře, ale ne vyhraněně. Nejsem zastáncem žádného z aktuálně moderních stylů stravování. Naopak si myslím, že každý moderní způsob stravování je pro lidské tělo nebezpečný. Člověk by se měl stravovat normálně, jednoduše a snažit se z potravin vyloučit chemický vliv.

Když jste zmínil ájurvédu, jak jste se k ní dostal?
Začal jsem ji studovat u pana doktora Freje, pak jsem toho ale nechal, protože to bylo náročné a nebyl jsem schopen to pochopit. Pak jsem ale odjel do Indie na ájurvédskou kliniku na očistu, protože jsem se necítil dobře v sobě, potřeboval jsem se srovnat, vyčistit a nastartovat se. Tam jsem právě hodně k ájurvédě hodně přičichl. Všechna vyšetření  byla založena na ní. Předtím jsem byl v Indii v ášrámu, kde jsme jedli také ajurvédsky a moc mi to vyhovovalo. Nevařím si, ale chodím do restaurací, kde si mohu vybrat, které jsou přijatelné. A někdy si dám i smažený sýr, někdy si dám řízek, protože mi to prostě chutná, ale nedělám to stabilně. Když na to mám chuť, nedělá mi problém si to dát, ale vím, kam se chci vrátit. Zatím se mi daří se tam vždy vrátit, ale třeba přijde i období, kdy to nepůjde.

Z vlastní zkušeností vím, že když člověk začne jíst dobře, tak se tělo při návratu k původní stravě poměrně vzpouzí a už se k tomu špatnému vrátit nechce…
Ano, navíc když člověk cvičí jógu, tak se mu i trochu mění chutě. Jak jóga působí na vnitřní tělo, na všechny vnitřní orgány, na soustavy, endokrinní žlázy, upraví mu chutě směrem k lehkosti. Ne k přejídání, nebo jedení těžkých jídel, po kterých se nedá cvičit. Ale jak říkám, nemám vyhraněný směr, nejsem vegetarián. Od dětství jsem byl vychováván na šišce Vysočiny s chlebem a máslem. A to teď už nedělám. To jsem se odnaučoval, protože vím, co všechno v těch uzeninách je. Ale musím říct, že je miluju. Ale přes pochopení jsem k tomu došel. Pro mě je takový lakmusový papírek, že když jsem unavený, to znamená, že jsme na sebe neměl čas, neodpočíval jsem, přetížil jsem se, tak sáhnu po uzeninách a v tu chvíli je mi jedno co si o nich myslím. Vezmu si je, protože mi to prostě uspokojí v tu chvíli mozek. A potom je mi špatně. Ale to přesně vím, že jsem jel v kuse a potřebuji si dopřát volno, na které jsem zapomněl.

Cvičíte jógu, děláte instruktora, děláte školu jógy. Vypadá to, že se z cvičení jógy, z té radosti, stalo zaměstnání, máte někdy pocit, že si musíte od jógy odpočinout?
Minulý rok jsem studoval jógovou školu a byl jsem z toho vyřízený. V tu dobu jsem věděl, že už jógu nechci dělat, úplně mi lezla na nervy. Hodiny mě nebavily vést, neměl jsem z toho radost. Měsíc jsem si dal pauzu, kdy jsem se z té krize dostal. A naopak jsem zase z jógy dostal radost. Ale jinak to u mě funguje tak, že i když jedu na dovolenou, vybírám si místo, kde je jóga, abych mohl chodit cvičit. Mám totiž moc rád vedené lekce, když mě někdo vede a řídí a já nemusím. Takže většinou kamkoliv jedu, je v blízkosti jógové studio, kam si chodím cvičit. Nebo si beru podložku a mám každý den ráno svou praxi. V tuhle chvíli to mám tak, že jóga je takový rituál, který mi pomáhá i když je to má práce, pomáhá mi právě tu práci zvládat. Necvičím nějak moc, dvacet třicet minut ráno a pak mám tři hodiny s veřejností ve svých studiích, pak mám školící víkendy, nebo turné a podobně, ale nemám pocit, že bych byl přetížený jógou. Spíš mou hlavní činností je management. A v tu chvíli je vlastně jóga zábavou, práce je pro mě uřídit ten celek a jóga je tou radostí. A to je docela fajn.

Cítíte nárůst zájmu o jógu?
Ano. Sleduji to těch 15 let, kdy se v józe pohybuji. Na začátku byl veliký boom, byli jsme jediné jógové studio v Praze, zájemci tady stáli fronty. Ale samozřejmě pak z mých lektorů vznikli noví majitelé center – což je přirozený vývoj – takže teď je na každém rohu jógové centrum. Ale lidé chodí a myslím, že tomu pomáhá i dnešní rychlá doba. Člověk hledá nějaký způsob sebeuklidnění nebo sebeopojení od venkovního světa. Kupodivu to vyhledávají i mladí lidé, což je hodně zajímavé. Jednou jsem se těch sedmnáctiletých, osmnáctiletých – pro mě – dětí, zeptal proč tam jsou, protože mě to zajímalo, a oni mi řekli: „Víte co po nás doma všechno chtějí? Tady chcete abychom jenom dýchali. Ale doma po nás chtějí, abychom byli perfektní, abychom se učili, abychom chodili na kroužky a tam byli dokonalí a tady nemusíme nic, takže si sem jdeme odpočinout.“ Je strašné, když tohle řeknou děti. Takže si myslím, že doba vybízí, aby člověk hledal nějaké útočiště. A o tom jóga je. 

S vámi se dá cvičit i přes videa na internetu. Myslíte si, že je v pořádku cvičit s videem, nebo je lepší chodit pouze na vedenou lekci?
Nejlepší je to, k čemu máme své možnosti. Pokud budu bydlet někde na vesnici, kde mi dojíždění za jógou zabere dvě hodiny a bude mě to otravovat, tak je určitě vhodné zvolit současné moderní verze online, které také fungují. Samozřejmě pokud je na lekci člověk osobně, tak je to jiný způsob předávání energie a je to pro něho mnohem lepší. Pokud člověk neubírá čas své rodině, nebo ho to příliš časově nezatěžuje, je určitě lepší zajít na lekci alespoň zpočátku – aby člověk byl korigovaný a veden, aby si nevypěstoval nějaké negativní pohybové vzorce pro cvičení. Pak je dobré, kdy dojde do stavu, kdy přestane potřebovat instruktora a začne si cvičit sám doma, třeba už zmiňovaných třicet minut denně. To je určitě lepší než třikrát týdně devadesát minut. A pak se třeba jednou za čas objevil na nějaké lekci, kde by byl zkontrolovaný a inspirovaný a pak si zase cvičil sám. Teď jsem třeba objevil, že existuje i cyber jóga  – jen s plátnem. Zatím jsem to nezkusil, ale budu muset. Každopádně video je fajn, ale nenahradí atmosféru a hlas lektora.

Ale zkusil jste třeba i nahou jógu, jaké to bylo?
Ano ano, zkusil jsem ji. Hodně jsem o ní slyšel, ale samozřejmě vlastní zkušenost je nejlepší. Když jsem navštívil New York, zamluvil jsem si tam lekce a zkusil nahou jógu. Líbilo se mi to. Kdyby bylo na mě, asi bych to i učil, ale tady v Čechách si to neumím představit. Přiznám se, že tu myšlenku jsem nerozvinul a ani dál nerozvíjím, ale venku se mi to moc líbilo jako účastníkovi té lekce. Člověk je samozřejmě zvědavý, takže ho to určitým způsobem vzrušuje v tom smyslu, že čeká co se bude dít, pak se tedy musí svléknout a svlékne se i lektor, případně další cvičící. Člověk se samozřejmě snaží vypadat dobře, když je nahý, snaží se korigovat své tělo, vtahovat břicho, nebo kontrolovat orgány, které jsou jinak schované. Ale pak po 15 minutách pochopí, že se u toho hrozně nadře a že to prostě nejde. No a všechno to pustí, uvolní se a pak je to super.

Já osobně si to vůbec neumí m představit…
Taky jsem neuměl. Ale musím říct, že mě to naprosto nadchlo a dalo to úplně jinou volnost józe, než co znám.

Myslíte, že by to v naší republice našlo své příznivce?
Myslím, že ano, dokonce myslím, že tu už takové lekce jsou. Dokonce i mám kolegyni tady ve studiu, která chce vést lekce nahé jógy pro veřejnost. Tedy asi by šlo o nějaký okruh lidí, kteří by tam chtěli chodit. Je to jiný způsob energie, je to o volnosti.

S jógou je samozřejmě spojena meditace. Měl byste tip, jak na to i pro lidi, kteří nemají praxi?
Meditace je moderní pojem. A ono je to přitom zcela jednoduché. Pro někoho může být meditace, že jde se psem ven, pro někoho je meditace že si sedne a jen dýchá a nic nedělá. A to „nic nedělá“ je to nejtěžší. Takže nejjednodušší tip je deset minut ráno a večer si nechat svůj prostor, sednout si, narovnat se v zádech a dýchat. A jen pozorovat, co plyne hlavou, to ale neznásilňovat tak, že se z toho něco vymyslí, nebo že z toho něco vznikne, že se tím začnu zabývat, ale že to zkouším nechat plynout. Což je samozřejmě to nejtěžší, co se učí. Podle mne je to nejtěžší technika života. A to je meditace. Nebo respektive to je příprava na meditaci. Protože meditace je dle mého názoru stav naprosté soustředěnosti na činnost, kterou dělám. Takže pokud budu psát knížku, nebudu si u toho číst telefon, nebo se dívat na televizi. Ale budu jen psát, vnímat a prožívat co píšu. Stejně tak když jdu se psem lesem, neřeším mobil, nepřemýšlím, ale jdu a vnímám krok, eventuelně řeším, co potřebuje pes. A nebo vyndávám prádlo ze sušičky a neřeším proč jsem ho tam dával, proč ho mám skládat, proč proč proč, ale dělám to, skončím a jdu k další činnosti, na kterou se znovu plně soustředím. Takže to je ten přítomný okamžik a nemusí to být vůbec v klidu. Naopak, nejcennější meditace je v neklidu. Není cílem meditovat v klidu a být v klidu, cílem je meditovat v neklidu. Meditace sice není jednoduchá technika, ale meditace je život a důležité je prožívat přítomnost. Nyní je třeba móda – aby dítě bylo při snídani klidné, dá se mu ipad – to je to nejhorší, co může být. Když jím, mám jíst a cítit jak jím a ne, že se budu dívat na panáčky na obrazovce…

Děkuji vám moc za rozhovor a budeme se moc těšit na Jóga kempu. Jitka Maděrová

Lekce jógy? www.recallcentrum.cz