ROZHOVOR MĚSÍCEJAROSLAV SVOBODA: „Základní metodou je proti škůdcům vůbec nebojovat“

Jaroslav Svoboda není našim čtenářům neznámý. Loni jsme s ním připravili první rozhovor na téma zahrady. Letos v něm pokračujeme. Jaroslav je totiž studnice informací a každý, kdo jen trochu touží po své zdravé přírodní zahradě, touží zažít i Jaroslava Svobodu. Téměř povinnou četbou jsou jeho dvě obsáhlé knihy o přírodních zahradách a zelenině, které se hned po vydání staly bestsellery. Příjemně se usaďte a pojďte se inspirovat. A pokud toužíte po více inspirace a hlavně důležitých informacích, pak si nezapomeňte pořídit vstupenky a zapsat do diáře termín 18. 11. 2025, kdy Jaroslav Svoboda přijede do sedmihorského Recall centra se svou přednáškou.

Jak dlouho už se zabýváte ekologickými zahradami, rodovými statky… a vůbec pěstováním přírodně?  
Přírodní jedlé zahrady tvořím už od dětství, pořád jsem se hrabal „v hlíně“ a rodiče i prarodiče mne podporovali. Sedm let jsem cestoval po světě a otevíral se novému vnímání přírody a života, objevil jsem a studoval permakulturu. Od roku 2002 jsem začal na zakázku zahrady navrhovat, realizovat a o něco později jsem začal i vést kurzy. Nyní mám své osobní zahrady celkem na třech pozemcích s celkovou rozlohou kolem 20 hektarů. Tam si hraji, sázím rostliny, natáčím videa pro online kurzy a pro youtube a je to i dějiště živých kurzů.

Jaké jsou podle vás největší mýty o ekologickém pěstování, se kterými se setkáváte?
Mnoho lidí má stále pocit, že mít ekologickou permakulturní zahradu, je nákladné a stojí to celoročně mnoho úsilí. Jaká je realita? Přesně to jsou ty největší mýty – buďto že je to strašně moc práce nebo naopak, že je to úplně bezúdržbové. Každá zahrada, aby byla zahradou a ne divočinou, nějakou péči potřebuje. Jedno, jestli eko nebo klasika. Ale můžeme si sami určit, kolik té práce bude, díky promyšlenému designu. Můžeme se udřít na malé předzahrádce nebo v klidu zvládat hektary. Záleží na metodách, které používáme a na celkovém uspořádání prvků. Mám výsadby, kde stačí mezi stromy a keři jen dvakrát až třikrát ročně posekat středně velkým traktorem louku a krásně to funguje bez další péče (několik hodin ročně péče o hektar). A také mám části, které jsou mnohem menší, ale vyžadují více péče. Například trvalkové okrasné záhony a guildy pod stromy, zeleninové záhonoviště nebo skleník. Tam si hrajeme, doplňujeme mulče, vylepšujeme výsadby a občasná péče je součástí života, který nás baví. A je jen na nás, jak složité nebo jak snadné na údržbu si to uděláme. Stačí pochopit pár principů a zapomenout spousty zbytečností, které se na zahradě vůbec dělat nemusí. Pro konkrétní detaily mrkněte třeba do mých knih, do článku se to nevejde.

Můžete poradit základní nejjednodušší kroky, jak vůbec začít s ekologickou zahradou – třeba i na malém prostoru?

1. Ujasnit si, co je vlastně naším hlavním cílem. Okrasnost? Jedlost? Pocit soukromí?

2. Vyznačit si do plánku zahrady všechna omezení pro výsadbu – vedení sítí, betonové plochy, výhledy, případně i energetické zemské linie…

3. Rozhodnout se, jaké prvky chceme a kam je umístíme (skleník, jezírko, sklípek, záhonoviště, květnatá louka, ohniště, letní kuchyně…). Aby každý prvek měl co potřebuje a logicky na sebe navzájem navazovaly.

4. Jak bude vypadat obvod pozemku – živé ploty, větrolamy, hlukolamy, sousedolamy :-) = vizuální odstínění, popínavky, zídky, druhy fyzických plotů…

5. Kolik se nám nakonec na pozemek vejde velkých ovocných stromů? A kolik menších? Nějaké neovocné druhy? Pak to dotvoříme podsadbami z keřů. Trvalky řešíme až nakonec, samozřejmě.

Liší se nějak péče o zahradu v různých ročních obdobích z pohledu ekologického přístupu?
Péče dle ročních obodbí je podobná, ale celkový přístup k zahradě se může lišit. Asi největším rozdílem je používání mulčů, ideálně štěpky. Pomáhá nám tvořit úrodnou půdu, drží vláhu, brání růstu plevelů, imituje přirozenou půdní nastýlku jako v lese. Během sezóny se snažíme mít mulčem pokryté zeleninové záhony, prostor kolem nových výsadeb dřevin i trvalek. Postupně se to dostává i do běžné praxe klasických zahrad.

Které rostliny doporučujete pro začínající ekozahrádkáře v našem klimatu?
Doporučuji mít zahradu co nejpestřejší, to vytváří stabilitu ekosystému i výnosů. Všechno jedlé, co u vás může růst, stojí za zvážení. A toho je opravdu hodně. Z méně běžných keřů zmíním například mou oblíbenou hlošinu okoličnatou nebo speciální a chutný, velmi bujný angrešt černý neguš, vhodný i na neprostupné živé ploty. Z trvalek například denivky, které jsou nejen krásné, ale i květy všech tisíců odrůd denivek jsou jedlé.

Otázka která trápí mnohé zahradníky – jak bojovat proti škůdcům bez chemie? Máte nějaké osvědčené přírodní metody?
Mou základní metodou je proti škůdcům vůbec nebojovat. Jediné co řeším, je vytváření co nejúžasnějšího prostředí. Jinými slovy – přírodní harmonie na velmi pestré a krásné zahradě vyřeší všechno. Když bychom vybili „škůdce“, zmizeli by i jejich predátoři – ti co je žerou. Škůdci ve skutečnosti neexistují, je to jen přemnožení určitých druhů v prostředí, které člověk zbavil přírodní harmonie (škůdcem zde byl, bohužel, hlavně člověk). První roky to může být náročnější, když zahrada ještě „nezaklapla“ do svého stavu rovnováhy, ale než bojovat proti každé mšici, je lepší napnout síly i mysl směrem k dalším výsadbám a tvorbě krásného přírodního prostředí. Když se ve své zahradě budete cítit jako v ráji, budou tam ptáci, žáby, čolci se budou množit v zakopaných vanách, draví brouci v mulči, motýli vám budou sedat na stůl v letní kuchyni, spousty hmyzu všech druhů se navzájem bude žrát i ignorovat, nastane rovnováha. O tom to celé je. Nic vám tam škodit už nebude. U nás se to povedlo, na stovkách jiných ekozahrad to postupně zacvaklo do pohody taky. Dokonce i slimáci postupně ubydou. Proti nim máme do té doby různá opatření, například měděné límce kolem choulostivých sazenic, ekologické granulky nebo rozsypávání suché kukuřičné polenty.

Máte nějaký sen nebo vize do budoucna ohledně ekologického zahradničení v České republice?
Ano. Že žádné jedovaté zahradničení s golfovým trávníkem a tújemi okolo už nebude pro lidi zajímavé. Vždyť přeci moudrý člověk si nechce zkracovat život a přivolávat rakovinu stříkáním toxických přípravků po zahradě. Pouze ten, kdo uvěřil reklamám a nad věcmi a nad svým životem sám zatím moc nepřemýšlel.
Postupně se nám tady daří měnit trendy. Makám na tom já a mnoho dalších ekozahradníků už přes dvacet let. Přírodní přístup k zahradám je už „in“. Je jen otázkou času, kdy ekozahradu bude mít (chtít) každý :-).

Co se týká mých snů pro vývoj zahrádek, další nadstavbou pro každého nadšence je tzv. „svobodný pozemek“ nebo rodový statek. To je oáza plná života a rostlin větší než jeden hektar. Ideální místo pro život rodiny, pro zdravý a šťastný vývoj dětí, nejlepší budoucnost lidstva a planety. Nejste stísnění a omezovaní prostorem, nekoukáte na silnici, sousedy také moc snadno nevidíte, žijete si v nádherném prostředí… Hektar není tak moc, vejdou se tam božsky velké stromy. Pokud si pořídíte něco silnějšího na sekání louky, tak je údržba hračka. 
Běžte se projít do krajiny na nějakou louku o rozměru 100 x 100 metrů. To je nejlepší rozměr pro rodinnou zahradu. Jinak mi na kurzech lidé pořád fňukají, že tohle nebo tamto se jim na zahrádku už nevejde a sousedi si stěžují na stín a dělají hluk… hektar nebo dva hektary to docela řeší a je jich u nás dost pro každého. Napadne vás asi spousty otázek co a jak… odpovědi na vše už existují pro ty, kdo hledají.

Které chyby nejčastěji dělají začátečníci v ekologickém zahradničení a jak se jim vyhnout?
Z mé 20leté praxe vyplynulo, že nejčastější chybou je nevhodný pozemek – příliš malý, komplikovaný, na divném místě, ovládaný rodiči, nevyhovující snům a vizím zahradníka… kompromisy ubíjejí postupně lidem jejich zahradnické touhy a to je obrovská škoda. Dovolit si velkoryse změnu místa (někdy i partnera) a na ničem nelpět je osvobozující. Podpořil jsem tisíce lidí na svých kurzech dopřát si to nejlepší, ještě zaživa. Neznám nikoho, kdo by své odvahy jít si za lepším a radostnějším životem litoval.  Druhou nejčastější chybou je vrhat se v moc velkém měřítku do věcí, které nemáte vyzkoušené. Můžete mít velký pozemek hned, ale nemusíte ho celý osázet první měsíc. Pokud jste nikdy nepěstovali zeleninu, začněte se třemi záhony, ne s třiceti. To až za pár let. Nesnažte se zamulčovat a osázet celý jedlý les trvalkami najednou, dělejte to po kouskách, každý rok něco, ale pořádně. Vždycky nastanou chyby, něco se na holé zahradě pokaždé trochu vymkne kontrole, člověk postupně objevuje, jak příroda během sezóny funguje… Chybou je to na startovní čáře přehnat a pak zbytek roku dělat věci polovičatě a nestíhat. To není radostné.  Začátky bývají trochu náročné, na zahradě, ve sportu, při učení se novým věcem celkově. S praxí se to stává snazší, zábavnější a získáváte nadhled.

Jak správně skladovat a konzervovat úrodu z ekologické zahrady?
My rádi sušíme, právě jsem dnes (červenec) umixoval rybízy, višně, angrešty neguše, maliny a přihodil do mixéru i loňské hrušky z mrazáku a nějaké ořechy. Tekutou směs jsem nalil na plata sušičky a za dva dny jsou z toho vynikající ovocné kůže na zimu, které srolujeme a zavřeme do dobře těsnících sklenic. Děláme i ovocné nanuky – prostě umixované jakékoliv sladké a chutné ovoce, nalité do nanukových formiček. Děti ale i účastníci kurzů je milují.  Zeleninu skladujeme ve sklípku a v krechtu v zemi, něco nasušíme, něco zamrazíme. Žena dělává marmelády a džemy a zeleninu nakládá.
Rádi kvasíme zelí i okurky i krátkodobé pickles ze všeho možného.
Nejíme striktně už mnoho let rafinovaný cukr, protože jakožto nadužívaná civilizační droga způsobuje v těle záněty, ženám kvasinkové infekce a výtoky, každému kazy zubů, předčasné stárnutí, hloupnutí mozku a mnoho dalších věcí… a my zrovna nic z toho nechceme :-). Takže pokud je potřeba přisladit, používáme panelu = sušená nerafinovaná třtinová šťáva, co vypadá jako hnědý cukr. Nejlepší je kombinovat ovoce pikantní a ovoce sladké tak, aby doslazení nebylo nutné. Častá fáma, kterou jsem slyšel mnohokrát, že cukr je nutný pro zavařování, je nesmysl. Konzervuje to přeci sterilizace teplotou.

Co byste poradil rodinám s dětmi – jak zapojit děti do zahradničení a vůbec v nich vzbudit zájem o zahradu a pěstování?
Do ničeho děti nenutit a jít radostným příkladem. Mnoho lidí zažilo nesmyslnou náročnou práci na zahradě a to je odradilo. Nic takového u nás neprobíhá a probíhat nemusí. Děláme jen to, co dělat chceme a kdy chceme. Pak je zahradničení radost a je to inspirativní. Jenže tak to má být v celé životě, ne jen na zahradě. Byli jsme naučení už ve škole pravému opaku, byli jsme vychováni pro otroctví v kanelářích a továrnách válkách. A dá práci se to přeučit, uklidnit se, žít jako svobodní lidé na krásné planetě.

Jaké jsou vaše zkušenosti s pěstováním léčivých rostlin v zahradě? A jaké byliny by podle vás v zahradě nikomu neměly chybět?
Samozřejmě máme záhony se středomořskými bylinkami a mnoho léčivých trvalek kolem záhonů se zeleninou. Největším pokladem je ale květnatá louka. Vysel jsem několik směsí luk z osiv od Planty Naturalis. Sklízíme z nich neuvěřitelné množství léčivých bylin, od vzácných petrklíčů na jaře, přes tužebníky, jitrocely, slézy, mateřídoušky, kontryhele, svízele syřišťové…

Jakou roli hrají včely a další opylovači v ekologické zahradě a jak je podporovat?
Včely jsou velmi důležité a existují ekologické a etické přístupy k jejich chovu, bez jedovaté chemie a nevhodných praktik. Učí je někteří mí přátelé (najdete o tom i video „Přirozené včelaření“ na youtube kanálu Ekozahrady). Pestrostí zahradního ekosystému podpoříme čmeláky a včely samotářky, které nám s opylováním také hodně pomáhají, pokud ty hlavní včely mají nějaký problém. Tito alternativní opylovači žijí v dutinách ve dřevě, v zemi, ve stoncích uschlých rostlin – potřebují bohatou vegetaci a klidné prostředí.

Pojďme se podívat na guildy – co to vlastně je, proč je tvořit kolem stromů a jak fungují?
Guild (čteme gild) je zažitý název pro společenstvo rostlin kolem ovocného stromu. Vycházíme z evolučního faktu, že stromy nikdy nerostly v přírodě osamoceně, ale jsou navázané na mnoho užitečných vztahů s okolními rostlinami, hmyzem a ptáky. A tyto vztahy se snažíme stromům vrátit. Odvděčí se nám za to lepším zdravím a úrodou.

Jsou u guildů nějaká negativa, nebo věci, na které by si měl člověk dát pozor při jejich zakládání?
Guild by měl sloužit nejen stromu, ale i nám. Měl by být krásný, některé rostliny mohou být jedlé nebo léčivé. Problém by byl, kdyby nám to bránilo snadné sklizni úrody ze stromu. Proto se zamyslíme, jak se který druh a odrůda stromu sklízí. Pokud padá ovoce na zem, volíme pokositelné druhy guildu. Ovoce padá do předem pokosené hmoty, do měkkého, a po sklizni nebo příští rok nám trvalky zase obrazí a jede se dál. To by třeba levandule neuvítala. Jsou ale případy, kdy guild z nekositelných druhů je naprosto fajn.

Předpokládám, že mnohem více se čtenáři dozví na vaší přednášce, která právě na toto téma bude v sedmihorském Recallcentru. Je to téma pro každého?
Trvalkové podsadby, lemy nebo malé záhonky se vejdou na každou zahradu, i na tu příliš malou nebo i na tu úplně nevhodnou, na nějaký pruh vedle silnice. Prostě trvalkovat může každý a je to stále nedoceněná oblast. O guildech a trvalkách se dá mluvit celé týdny, takže přednáška bude opravdu nabitá informacemi, promítnu fotky z našich realizovaných výsadeb. Každý návštěník přednášky bude mít druhý den neodolatelnou chuť si svůj guild doma vytvořit.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová

Vstupenky na přednášku Jaroslava Svobody v Recall centru v Sedmihorkách u Turnova a více info o akci najdete na www.recallcentrum.cz