PRAVÁ ČI LEVÁ? (jak je to s hemisférami a naším vývojem?)
Na první pohled by se mohlo zdát, že rozepisovat se o lateralitě člověka je naprosto zbytečné, protože vše podstatné už přeci dávno víme. Nevíme sice přesně proč existuje zkřížená lateralita a ani není jasné proč se člověk narodí jako levák, ale víme to podstatné – normální je být pravákem. Je to dáno geneticky a chtěla to takhle evoluce. Tak je nám to předkládáno už více jak sto let. A co když vám teď odhalím, že žádný gen zodpovědný za levorukost (tedy odchylku od normy) nikdy objeven nebyl?
Přestože je genetická zodpovědnost za pravo- či levorukost prezentována široké populaci jako fakt, opravdovým faktem zůstává, že je to pouhá teorie. Dokonce ani evoluční teorie (tedy teorie o vyšším evolučním stádiu člověka vyhraněného) nebyla nikdy prokázána. V období mezi lety 1963–2013 bylo provedeno ve světě 295 výzkumů různých primátů, pro potvrzení této teorie. A přestože média průběžně přinášela informace o tom, že teorie se potvrdila, později se ukázalo se, že výsledky jsou značně zkreslené. Preference jedné ruky se totiž objevovala pouze u opic chovaných v zajetí. Ve volné přírodě se výrazná dominance jedné ruky u opic neprokázala.
Co naopak jinými výzkumy prokázáno bylo, je škodlivost pravostranně orientovaného školství aplikovaného na všechny. Násilné přeučování leváků na praváky totiž může způsobit nejen velké psychické problémy dítěte, ale může být také příčinou vady řeči, nebo třeba zhoršení motorické inteligence.
A co když teď vyslovím kacířskou myšlenku, že pravoruká preference je dána potřebou unifikace společnosti v době průmyslové revoluce? A že k tomu výrazně pomohlo následné zavedení vzdělávacího systému? Že člověk je přirozeně obouruký a na určité činnosti by používal jednu ruku víc a na jiné by zase použil tu druhou? Zní to příliš utopisticky? Možná. Jak ale napsal americký paleontolog Steven J. Gould: „Příběhy, ve kterých se nejvíce mýlíme, jsou ty, o kterých si myslíme, že je známe nejlépe. Proto je nikdy nezkoumáme, ani nezpochybňujeme“.
Na „příběhu“ o lateralitě, respektive o „správnosti“ pravé ruky a „ďábelskosti“ ruky levé, se shodnou všechny církve světa. Včetně té katolické, která vymyslela církevní vzdělávací systém, pod nějž spadaly všechny univerzity až do průmyslové revoluce a na jehož základech stojí vzdělávací systém současný. A můžeme se spolehnout na ujištění historiků, že pravorukost převládala už od dob neolitu, když jiná fakta tuto tezi rozporují? K tomu se ještě vrátíme později.
O lateralitu jsem se začal postupně zajímat někdy od roku 2011, a čím více jsem do tohoto tématu pronikal, tím více nesrovnalostí a nejasností jsem začal objevovat. Například o zmíněné škodlivosti přeučování leváků na praváky se vedly polemiky prakticky vzápětí po zavedení povinné školní docházky v 19. století. Přesto systému trvalo přes 70. let, než od tohoto násilného aktu upustil. Proč? Zvu vás tímto na dobrodružnou poznávací jízdu v tomto seriálu, kde předložím fakta a informace z historie, neurologie, psychologie, sportu, ale poskytnu i osobní zkušenosti s lateralitou. Na dostupné informace nahlédneme z nezvyklých úhlů pohledu a v souvislostech, které zažité dogma o lateralitě člověka výrazně naruší. Seriál je určen nejen rodičům dětí, kteří mají o významný rozvoj svého dítěte, ale každému, kdo se chce o svém mozku, vývoji a možnosti seberozvoje dozvědět mnohem více…
Autor: Jiří Tille, nositel myšlenky „Vycentruj se“, www.vycentrujse.cz
