Objevujte Český ráj: KOPICŮV STATEK

Ještě si pamatuji, jak mne sem vzal někdo z rodiny coby děcko na tajný výlet. Bylo to v dobách, kdy sice Kopicův statek stával tam, kde stojí i dnes, ale kdy k němu nevedla žádná značená turistická cesta, a tak vás tam mohl vzít na výlet jen někdo, kdo to tu znal. Dnes při návštěvě Českého ráje, když půjdete po „zlaté“ červené turistické stezce mezi hradem Valdštejnem a Hrubou Skálou, narazíte na modrou turistickou značku směrem ke Kacanovům, ta vás zhruba po 1 km dovede ke Kopicově statku.

Důkazem toho, jak se mění časy a s nimi i pojmenování, je tento statek, neb dříve byl nazýván Jirošova rychta, protože byl postaven v roce 1787 (na starších základech) rolníkem Jiřím Jirošem u obce Kacanovy. Století a půl statek vlastnil rod Jirošů, jeden z Jirošů byl dokonce starostou turnovského okresu a obce. Vojtěch Kopic (1909–1978) se do stavení přiženil v roce 1932, když si vzal za ženu Věru Holubovou z Vrchu  a spolu s ní pobýval na statku až do smrti v roce 1978. Dnes je statek veřejnosti nepřístupný a je v majetku vnuček pana Kopice.  Statek je řazen k nejpozoruhodnějším památkám pojizerské lidové architektury. Je to uzavřená usedlost dvorcového typu z konce 18. století. Do čtyřbokého dvora se vjíždí dvěma vyklenutými branami z pískovce. Ty měly za úkol bránit vstupu nezvaných hostí. Charakteristický venkovský objekt si díky své malebnosti a rázovitosti zahrál v historických i pohádkových filmech (Princ Bajaja, Psí kůže, Paní Mlha, Princ a Večernice…).

Vojtěch Kopic se narodil ve Vadíně u Havlíčkova Brodu, po smrti svých rodičů (od jeho 8 let) byl vychováván tetou v Turnově. Na Jirošův statek se přiženil v roce 1932. K výtvarnu se dostával za 2. svět. války, kdy pomáhal při památkové úpravě chalupy – otesávat kámen ho učil kameník ze sousedství. K tvorbě svých skalních děl používal jen velmi jednoduché náčiní – upravený krumpáč, špičák a paličku. Pan Kopic byl velmi usilovný, např. ve snaze zajistit pro stavení vodu rozhodl se vykopat v úžlabině pod skalami studnu – ta vodu vydala až v hloubce 35 m!

Zájmy Vojty Kopice byly široké – sám se naučil hrát na harmonium (hrával v kaplích na Valdštejně i na Hrubé Skále), zajímala ho historie, četba starých knih a kronik. Náměty z našich dějin pak plnil svou galerii v pískovcových skalách po neuvěřitelných 38 let. Pan Kopic velmi těžce nesl obsazení země německými fašisty, možná právě proto první plastika, kterou vytvořil, byl v roce 1940 svatý Václav. Poslední, kněžnu Libuši věštící slávu Prahy, zanechal nedokončenou, když zemřel na Vánoce 1978.

Skalní galerie pomalu stárne, některé ze soch i díky zvýšené návštěvnosti  posledních let potřebovaly chirurgické opravy, jiné za vlhkého teplého léta tajemně zarůstají mechem a ztrácí se v zeleni. Přesto stojí za to projít si skály a hledat jak osoby českých dějin – Přemysla, Libuši, Žižku, Horymíra, Jiříka z Poděbrad, Jana Husa či Cyrila s Metodějem, tak lidová moudra k nim připsaná. Vedle Římské orlice najdete Holubičku, Amorka či Havlíčka Borovského, Jánošíka či Zmínku o Lidicích a Vzpomínku na maminku. Za největší plastiku jsou považovány Varhany, u nichž se tvůrce zobrazil. Štít své chalupy coby štít perníkové roubenky tu lidový mistr zanechal v kameni pro památku následníkům. Na to, aby se vše v čase neztratilo, pozorně dohlíží Jelen s Muflonem a s nimi i Český lev s jantarově žlutýma očima ze skla. Sochy jsou poschovávány ve skalách na pár metrech a je jen na vás, zda je objevíte opravdu všechny.

Foto a text:  toulavá Sláfka