KOUTEK PRO RODIČE: Zužující se horizonty dětství – II. díl

V této rubrice se věnujeme vývoji a hře dětí. Jaký má vliv na jeho zdravý a podnětný rozvoj. Pokud jste nečetli první díl, najdete ho na v rubrice Koutek pro rodiče tady.

Proměny se zdaleka netýkají jen samotné hry, ale zasahují hluboko do života každého dítěte, potažmo každé rodiny.Nová podoba dětství a dětské hry se nejdříve objevovala především ve městech, ale postupně postihla ve srovnatelné míře i venkovské děti.

Změny se také neomezují jen na naši zemi, dochází k nim všude ve světě, přinejmenším ve vyspělých průmyslových společnostech. I když docela dlouho unikaly všeobecné pozornosti, na přelomu našeho tisíciletí došlo k jejich lepšímu zmapování a také k pojmenování hrozeb, které s sebou přinášejí. Básník Robert Michael Pyle mluví o „vyhynutí dětské zkušenosti“, expert na riziko Tim Gill o „zužujících se horizontech dětství“ a spisovatel Richard Louv ve svém bestselleru Poslední dítě v lese dokonce o „poruše osobnosti dětí spojené s nedostatkem kontaktu s přírodou“.

Nejde tedy jen o to, že dnešní děti mají méně hry, ale také o to, že ztrácejí příležitost si některé druhy hry vůbec prožít. V tomto smyslu pak dochází k „herní deprivaci“ monstrózních rozměrů. Že jsou změny reálné a nejde jen o nafouklé dojmy rodičů, že za jejich mládí byl svět lepší, také postupně prokázaly různé výzkumy.

Například už v roce 1990 architekt a urbanista Mayer Hillman s kolegy přesvědčivě zdokumentovali, jak ve Velké Británii došlo v důsledku narůstající dopravy k dramatickému omezení dětské svobody pohybu v průběhu jediné generace. Za postupným snižováním dopravních nehod, při kterých byly sraženy děti, nestálo lepší řešení dopravní situace, ale pouze to, že rodiče přestali děti pouštět ven, částečně ze strachu, který šířily vládní kampaně s názvy jako „Jeden špatný pohyb a jsi mrtvý“. Kam měly dříve dovoleno jít sedmileté děti, směli o necelých dvacet let později pouze téměř desetiletí. Hillman s kolegy píší:

„Z naší analýzy vyplývá, že nárůstu osobní svobody a možnosti volby díky stále rozšířenějšímu vlastnictví aut bylo dosaženo na úkor svobody a možnosti volby dětí. … V roce 1971 mělo v Anglii 80 % sedmiletých a osmiletých dětí dovoleno chodit do školy samostatně. Do roku 1990 toto číslo kleslo na 9 %. … Tato změna se odehrála většinou bez povšimnutí, bez komentářů a bez jakékoli snahy situaci zvrátit.“

TIPY NA DĚTSKOU HRU: HOUPÁNÍ
Houpání uklidňuje malé i velké. Houpačky jsou místo, kde se umí zastavit čas a řádění na houpačce může skvěle uvolnit napětí, zahnat špatnou náladu, vyladit jedince i skupinu. Pro někoho je uklidňující pravidelný houpavý pohyb, někdo potřebuje spíše akci a adrenalin. Zkusme se s dětmi rozhoupat, kde to jen jde.
Jaké hry s houpačkou můžete vyzkoušet?
Vyrobte jednoduchou houpačku z prkna a špalku, kde se trénuje stabilita i odhad. Na prkně mohou děti vystřelovat spoluhráče na druhé straně houpačky, houpat mohou děti i své hračky (a i ty mohou vystřelovat). Kluci si mohou z prkna udělat houpavou silnici a jezdit po ní autíčky. Z houpačky se dá udělat i opičí dráha. Pokud máme houpačku pověšenou na stromě, mohou houpačkou proskakovat, udělat si z ní loď. V hamace pak mohou zažít surfování, kajak, prolézání či se zakuklit jako motýl a mohou zde i usínat…

Text pochází z knihy Svobodná hra – jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti,
autoři: Justina a Petr Danišovi.
foto: Justina Danišová
Vydalo nakladatelství Smartpress