KOUTEK PRO RODIČE: Důsledky nedostatku hry – II. díl
Dětská hra venku byla také tradičním pojítkem celé komunity. Kde si spolu hrály děti, znali se i dospělí. Hra dětí obrušovala sousedské vztahy a přibližovala nejenom děti různého společenského postavení, vyznání, barvy pleti a podobně, ale také jejich rodiče.
A jaké negativní důsledky může přinášet nedostatek hry dětem sám o sobě, bez ohledu na to, zda probíhá venku, či uvnitř? Obrovské, ale není snadné všechny tyto hrozby dokázat. V mnoha předchozích kapitolách této knihy jsme se setkávali s tím, co vše hra dětem pravděpodobně přináší, i s tím, jaké negativní dopady má život bez ní. V první kapitole zabírá tabulka s heslovitým výčtem Pokud vás pozitivní dopady hry a obecně pobytu venku zajímají více, věnovali jsme se jim v knížce Děti venku v přírodě: ohrožený druh? Tato publikace je volně dostupná na internetu.
Jestliže si děti hrají málo nebo je jejich herní zkušenost neúplná, neznamená to sice, že nikdy nezískají nebo nerozvinou žádné z uvedených znalostí, dovedností a schopností, ale cesta k nim může být delší a krkolomnější. Některé dovednosti může být zvlášť těžké si bez dostatečné herní zkušenosti vůbec osvojit. Některá zvířata, která si nemohla hrát, mají vážné problémy ve svém dalším životě, především v oblastech ovládání svých emocí a sociálního chování. Neurovědci jako Jaak Panksepp nebo Sergio Pellis ve svém výzkumu poodhalili mechanismy, jak sociální hra pomáhá programovat sociální mozek mnoha savců, a jsou přesvědčeni, že to samé platí i pro lidi.
Fraser Brown mezi dovednosti či schopnosti, které se přirozeně rozvíjí ve hře, ale ve škole se je jen těžko naučíme, zařazuje sympatii a empatii, společné cítění s druhým člověkem a citlivé naladění na něj. Edward Miller a Joan Almon ukazují, že ve stejné době, kdy z amerických mateřských škol mizí hra a nahrazuje ji výuka čtení a počítání, objevuje se v nich také rostoucí agresivita dětí a další jejich emoční a kázeňské problémy. Jde o náhodnou shodu okolností, anebo můžeme usuzovat na příčinnou souvislost?
Svoji roli také hraje už jen to, že svobodná hra přináší dětem nestrukturovaný čas na jejich spontánní nápady a činnosti. Jane Barker a její kolegové z Univerzity v Coloradu ve svém výzkumu prokázali, že děti, které trávily více času nestrukturovanými aktivitami, měly rozvinutější schopnosti stanovovat si své cíle a naplňovat je. Jiné výzkumy přitom naznačují, že právě tyto schopnosti představují u dětí spolehlivé ukazatele jejich budoucího úspěchu ve škole i v dalším životě.
TIPY NA HRY S DĚTMI: BUNKRY
Pokud je hezky, tvořte -respektive nechte děti tvořit- co nejvíce venku. Pravda, bunkry si děti rády staví i doma, stačí jedna deka, prkno, či krabice nebo velký stůl a bunkr je hotový. Pamatujete, jak jste si jako malí stavěli své domečky a tajné skrýše? Dopřejte to i svým dětem! Doma i venku! Díky bunkrům se děti mění, hned jsou z nich indiáni, víly, zvířátka nebo rodiče s vlastní domácností. Nepotřebují dokonalé stavby, jejich představivost vše zařídí. Dětem stačí symboly a svobodný prostor a čas k hraní. Není dobré jim příliš pomáhat ani přidávat moc svých nápadů. Radíme, jen když nás požádají. Rozvíjí se. A pokud se něco nepodaří, naučí se vyrovnat s nezdarem a příště to zkusit jinak.
Text pochází z knihy Svobodná hra – jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti,
autoři: Justina a Petr Danišovi.
foto: Justina Danišová
Vydalo nakladatelství Smartpress