České Velikonoce den po dni – znáte význam a název každého dne?
Neděle – KVĚTNÁ NEDĚLE
Pašijový týden začíná Květnou nedělí. Připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lid vítal máváním palmovými ratolestmi. Protože palmy v Čechách nerostou, nahrazovaly je vrbové kočičky, větve lísky, jívy a dalších keřů a stromů. Tyto ratolesti se světily v kostele a věřilo se, že po celý rok chrání lidi, jejich obydlí i pole. Spálily se až příští Popeleční středu. Tradice říká, že děti narozené v tento den jsou obdařeny neobyčejnými schopnostmi.
Pondělí – MODRÉ PONDĚLÍ
Modrému pondělí se říká také Velké pondělí. Název pochází pravděpodobně od modré a fialové látky, kterou se zdobily kostely. Jiný výklad odvozuje název od německého slova „blau“, které tehdy znamenalo také „práce neschopný“ – v tento den totiž muži nepracovali. Hospodyně si naopak připravovaly vše na velký jarní úklid. V kostelech se vyvěšovalo modré sukno a začínaly školní prázdniny.
Úterý – ŠEDIVÉ NEBO ŽLUTÉ ÚTERÝ
Název Šedivé úterý pochází pravděpodobně od prachu, smetí a pavučin, které se v tento den pečlivě vymetaly ze všech koutů. Pokud svítilo slunce, říkalo se mu Žluté úterý – podle slunečního světla, které se po úklidu opět dostalo dovnitř. Bílily se stěny, myla se okna a pokračoval velký jarní úklid.
Středa – ŠKAREDÁ nebo SAZOMETNÁ STŘEDA
Škaredá středa symbolizuje den, kdy Jidáš zradil Ježíše – tedy den škaredého skutku. Kdo by se v tento den zakabonil nebo mračil, ten by prý měl škaredý výraz každou středu po celý rok. Bylo tedy zvykem na každého se usmívat. Hospodyně vymetaly komíny a saze – odtud pochází lidový název Sazometná středa. Jedlo se tzv. škaredé jídlo, například bramborák natrhaný na kusy, aby nevypadal pěkně. Začínaly se chystat první kraslice.
Čtvrtek – ZELENÝ ČTVRTEK
Zelený čtvrtek byl považován za den, kdy se daří vše, do čeho se pustíte. Barva zelená odkazuje na zelenou stravu – na tento den se jedlo zelené: špenát, kopřivy, hrách, jarní bylinky a čerstvé výhonky, jako symbol zdraví a přicházejícího jara. Hospodyně vstávaly před úsvitem, vymetly dům a smetí vynesly za humna nebo na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Sázelo se a silo – věřilo se, že rostliny zasazené v tento den krásně porostou a neublíží jim žádná havěť. Pekly se jidáše (pletené koláče). Rodiny se modlily a lidé se omývali rosou. Podle lidové pověry se na Zelený čtvrtek nemělo hádat ani půjčovat peníze. Při večerní mši naposledy zazněly kostelní zvony a podle tradice „odletěly do Říma“. Od té chvíle jejich zvuk nahrazovaly dřevěné řehtačky a klapačky, s nimiž chlapci třikrát denně obcházeli vesnici.
Pátek – VELKÝ PÁTEK
Velký pátek je dnem smutku a přísného půstu – připomíná ukřižování a smrt Ježíše Krista. V kostelech se nekonaly klasické mše, pouze se četla evangelia a zpívaly se pašije. Nesmělo se orat ani kopat na poli, hospodyně nemohly prát prádlo. Zároveň byl tento den obestřen lidovými pověrami a kouzelnou mocí: věřilo se, že se otvírají skály, poklady, sklepení starých hradů a hor a lidé mohou na krátký okamžik spatřit ukryté skvosty. Voda v pramenech a studánkách měla v tento den léčivou moc – kdo se v ní umyl, byl prý po celý rok krásnější a zdravější. Tato voda údajně léčila oční neduhy, bolení hlavy i horečku. Plavil se v ní dobytek a světila (kropila) se stavení i chlévy.
Sobota – BÍLÁ SOBOTA
Bílá sobota je posledním dnem půstu a smutku. Nese se ve znamení ticha a čekání na Kristovo zmrtvýchvstání. Ústředním obřadem bylo svěcení ohně vykřesávaného z křemene před kostelem – symbol Kristova vzkříšení. Z oharku doneseného domů vzplály nové ohně, jimž se připisovala očistná a ochranná moc. Uhlíky a popel z posvěceného ohně se sypaly na louky a pole, aby dobře rodily. Ženy bílily stěny, vařily a pekly velikonoční pokrmy. Muži a chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, dívky zdobily kraslice.
Celý tento týden se v češtině nazývá pašijový týden nebo Svatý týden. Slovo pašije pochází z latinského „passio“, tedy utrpení. Týden bezprostředně navazuje na Velikonoční neděli (Boží hod velikonoční) a Velikonoční pondělí s pomlázkou, které už jsou ale součástí samotných Velikonoc.
Neděle – BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ (Velikonoční neděle)
Nejdůležitější den Velikonoc – připomíná zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Končí půst a nastává období radosti.
Zvyky v Čechách:
- znovu se rozezní kostelní zvony (vracejí se „z Říma“)
- světily se pokrmy v kostele (mazanec, beránek, vejce, chléb, víno)
- po dlouhém půstu se poprvé hodovalo
- na stole nechyběla nádivka („hlavička“), mazanec a velikonoční beránek
- den byl spíš rodinný, klidný a slavnostní
Pondělí – VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ
Nejznámější lidový den Velikonoc v Čechách, spojený s koledou a pomlázkou:
- chlapci chodí po domech s pomlázkou z vrbových proutků a „vyšlehají“ děvčata
- podle tradice jim tím mají předat zdraví, mládí a svěžest
- dívky dávají za odměnu malovaná vejce (kraslice), sladkosti, někdy i stuhy na pomlázku (to naopak u chlapců znamená plodnost)
- odpoledne se v některých krajích dívky „mstí“ poléváním chlapců vodou
- první koledník přináší do domu štěstí a požehnání