Čeká nás změna klasického času na letní, budeme spát o hodinu méně
4 minuty čtení/ anketa o zrušení uvnitř/ Každoročně v březnu dochází k přechodu ze zimního (středoevropského) času na letní čas. Hodiny se vždy posouvají o jednu hodinu dopředu, a to poslední březnovou neděli ve 2:00 na 3:00. Tato změna znamená, že v danou noc spíme o hodinu méně, ale večer je déle světlo. V roce 2026 tato změna připadá na neděli 29. března.
Letní čas nastupuje každý rok poslední neděli v březnu, kdy se hodiny ve 2:00 posunou o hodinu dopředu na 3:00. Končí poslední říjnovou neděli, kdy se hodiny ve 3:00 vrátí zpět na 2:00. Celková délka letního času tak vychází na přesně sedm měsíců, což v závislosti na konkrétním roce odpovídá 30 nebo 31 týdnům, respektive 210 nebo 217 dnům.
Proč vlastně střídáme čas?
Systém střídání letního a zimního času byl původně zaveden s cílem lépe využívat denní světlo a šetřit energii. Praxe ukázala, že úspory energie jsou minimální nebo prakticky nulové, a argumenty ve prospěch střídání tak postupem času značně zeslábly. Přesto se tento systém v České republice a většině zemí Evropské unie udržuje dodnes. EU sice v roce 2019 zahájila diskusi o jeho zrušení, kvůli pandemii covidu a neshodám mezi členskými státy však k žádné změně nedošlo. Střídání času zůstává v platnosti nejméně do konce roku 2026.
Co se děje s naším tělem
Změna času není jen otázkou přestavení ručiček na hodinách. Pro lidský organismus jde o reálnou zátěž, a to zejména přechod na čas letní, kdy o hodinu přicházíme.
Narušení biologických hodin
Lidské tělo je řízeno takzvanými cirkadiánními rytmy, tedy vnitřními biologickými hodinami, které jsou synchronizovány s přirozeným světlem. Náhlý posun o hodinu tyto rytmy naruší podobně, jako by člověk přeletěl do jiného časového pásma. Odborníci tento jev nazývají „společenský jet-lag“. Adaptace na nový rytmus může trvat od několika dní až po dva týdny, přičemž zvláště citlivé jsou děti, kojenci a starší lidé.
Spánek a únava
Bezprostředním důsledkem přechodu na letní čas je zkrácení spánku a obtíže s usínáním i probouzením. Dochází ke snížené produkci melatoninu, hormonu, který reguluje spánek, a výsledkem je únava, snížená koncentrace a pokles výkonnosti. Tyto příznaky jsou v prvních dnech po změně velmi časté a prokazatelně ovlivňují každodenní fungování.
Rizika pro srdce a cévy
Kardiovaskulární dopady patří k nejlépe zdokumentovaným negativním efektům změny času. Studie provedená na Michigan Medicine zaznamenala 24% nárůst hospitalizací z důvodu infarktu myokardu v pondělí bezprostředně po přechodu na letní čas v porovnání s průměrem ostatních pondělků v roce. Finské výzkumy pak prokázaly 8% nárůst výskytu ischemických mozkových příhod v průběhu dvou dní po změně. Zvýšené riziko se týká zejména lidí s již existujícími srdečními obtížemi.
Je však nutné dodat, že ne všechny studie dospívají ke stejně dramatickým závěrům. Výzkum provedený na Duke University na vzorku 170 000 pacientů výrazný nárůst infarktů spojený se změnou času neprokázal. Negativní efekty se tak mohou projevovat zejména u konkrétních rizikových skupin.
Psychické dopady
Změna času se podepisuje také na duševním stavu. V prvních dnech po přechodu na letní čas je statisticky vyšší výskyt podrážděnosti, úzkosti a depresivních nálad. Naopak přechod na zimní čas, kdy se dny zkracují a ubývá přirozeného světla, bývá spojován s vyšším rizikem sezónní deprese. Obě změny tedy mají svá psychická úskalí, jen každá jiného charakteru.
Bezpečnost na silnicích i na pracovišti
Únava a snížená pozornost způsobená narušeným spánkem se projevují i ve statistikách nehod. Výzkumy opakovaně potvrzují zvýšený výskyt dopravních nehod i pracovních úrazů v prvních dnech po změně času. Jde o přímý důsledek horšího soustředění a zpomalených reakcí unavených lidí.
Co doporučují lékaři?
Lékaři se shodují na tom, že střídání času by mělo být zrušeno. Pokud by k tomu došlo, vědecký konsenzus se přiklání k zachování trvalého zimního, tedy standardního času. Ten je totiž lépe v souladu s přirozeným světelným cyklem a biologickými hodinami člověka. Trvalý letní čas by naopak znamenal, že v zimních měsících by ráno svítalo velmi pozdě, což by biologické hodiny narušovalo celoročně.
Než k případné změně systému dojde, odborníci doporučují praktická opatření, která dopady změny zmírní. Patří mezi ně postupné posouvání doby vstávání a usínání o přibližně čtvrt hodiny denně v průběhu týdne před změnou, ranní pobyt na přirozeném světle, omezení alkoholu a kofeinu v době adaptace a udržení pravidelného spánkového režimu.
Změna času je každoroční rutina, na kterou jsme si zvykli, ale jejíž skutečné dopady bývají podceňovány. Vědecké poznatky jasně ukazují, že náhlý posun biologických hodin není pro organismus neutrální záležitostí. Kardiovaskulární rizika, poruchy spánku, psychická nestabilita i zvýšené riziko nehod jsou reálné a měřitelné důsledky. Nejbližší změna nastane v noci z 28. na 29. března 2026 a je dobré se na ni připravit s předstihem.

