Objevujte Český ráj: Hurá Příhrazskými údolími za Mužským

O letošní zimě počasí jak na jaře, a všude plno lidí… Kam vyrazit? No a co třeba na procházku a podívat se po houbách? Slunečním ránem jsme se o vánočních svátcích autem přiblížili na parkoviště v Příhrazích u koupaliště a protože se nám do vršků moc nechtělo, vydali se po pěšině do Vlčího údolí a pak údolím Krtoly.

Jakmile stromy shodí listí, je toho tu najednou vidět mnohem víc než v létě. Když  jsme omrkli železité inkrustace tvořící souvislé deskovité povlaky na Kobylí hlavě, vrátili se kolem studánky pod kamenem zpět, a vydali se dál do údolí Krtoly. Tady na padlých kmenech v kaňonovitém údolí jsme nasbírali hlívu a penízovku sametovou. Zatímco někde ve stěně nad námi zůstala ukryta samotná dvouprostorová a 40 m dlouhá Krtola – největší jeskyně Českého ráje. Nemělo cenu ji hledat, neboť je chráněná proti nenechavcům pevnou mříží, coby bydliště a porodnice vrápence malého.

Pěšinka nás z údolíčka vyplivla přímo k restauraci Krásná vyhlídka  (a že ta tady je). Kolem dětského koutku s mini Zoo jsme se došli podívat k nedaleké pseudokrasové trhlinové propasti, která je údajně hluboká až 22,5 m (podle meření z r. 1960), ale zvrchu vypadá spíš jako jeden z pětiset závrtů Českého ráje. A jak se tak rozhlížíme, zahlédneme v koruně dubu „žluté jmelí“. Kdepak to je jen krásný trs polocizopasného Ochmetu evropského, svítící do dáli žlutými kuličkami.

A když už přimrzlé sluneční ráno dalo daleký výhled, povylezeme si ještě o 50 m výše nad plošinu s jabloňovými sady. Pěkně na čedičový hrb Mužského (463 m n. m.), z kterého lze vidět až jednu šestinu Čech. Vrcholek byl kdysi málem odtěžen, dnes je ve vytlučeném lomu na čedičové skále dobře vidět sloupcová odlučnost, jež je zde uspořádána do milíře. Silné rozpukání a těžba kamene dali vzniknout právě rozsedlinové jeskyni, která je v pravé části lomu. Jako čepička tu sedí památník  připomínající menší bitvu prusko-rakouské války v roce 1866, která měla zastavit postup Prusů směrem na Jičín a Hradec Králové (pro rakouské dělostřelce dopadla tragicky).

Zpět směrem k Příhrazům se vydáváme po cestě mezi vzornými řadami stromů místního sadu. Cesta nás dovede na modrou značku a ta nás záhy přivede na Hrázku na hraně skal. A tak se znovu necháme unášet rozšířenou zimní nabídkou místních výhledů. A pak už jen dolů po schodech, posezení v hospůdce si budeme muset nechat až na jaro, na sezonu a tak je nám najednou smutno, že už je konec výletu…

Text a foto: Toulavá Sláfka
Tip na výlet najdete v každém vydání novin Český ráj v akci

Ukažte tento článek i vašim přátelům: