Vědci varují, že za nárůstem listnáčů v českých lesích mohou nebezpečné invazivní druhy

Zatímco lesníci v současnosti řeší především kritickou situaci českých lesů v souvislosti s nástupem sucha a kůrovcovou kalamitou, české lesy obchází mnohem větší hrozba. V porostech se šíří nepůvodní druhy dřevin, včetně nebezpečných invazních druhů.

„Pokud procházíte krajinou, máte radost, když ve smrkových a borových monokulturách zahlédnete listnaté dřeviny. Když pak přijdete blíž, často vystřídá příznivý dojem zklamání. Rozsáhlé plochy totiž pokrývá výsadba nepůvodních dřevin, jako jsou například akáty nebo v posledních letech americký dub červený,“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Invazní druhy přitom mohou napáchat v krajině mnohem větší škody, než kůrovcová kalamita. S kůrovcem smrkovým se totiž krajina dokáže dlouhodobě vyrovnat, i když hospodářské škody, které způsobuje, jsou velké. Proti invazním druhům je však příroda bezbranná. 

„Zatím věnuje invazním dřevinám pozornost zejména ochrana přírody v rezervacích, zatímco v hospodářských lesích se schyluje ke katastrofě. Odborná veřejnost sice na nebezpečí invazních rostlin upozorňuje již desítky let, nebyly však provedeny žádné kroky k systémovému řešení

Ukazuje to právě šíření dubu červeného. Ten pochází ze Severní Ameriky, na naše území byl přivezen v 19. století nejdříve jako okrasná dřevina do zámeckých parků. Tuzemští lesníci ho však začali sázet kvůli jeho rychlému růstu. Přestože našim dubům nesahá kvalitou dřeva ani po kotníky, je klasifikován jako stejně hodnotná listnatá dřevina. Lesníci v jeho vysazování pokračují, přestože invazní charakter této dřeviny začíná být zřetelný napříč Evropou. „Semenáče dubu červeného vytvářejí tak hustý porost, že mnohdy znemožňují růst původních druhů dřevin. Jeho žaludy se mohou z místa cílené výsadby šířit na velké vzdálenosti a ve vymezených plochách ho rozhodně neudržíme,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

Přitom tato hrozba není na první pohled z dat o českém lesnictví patrná. „Paradoxně také invaze dubu červeného a dalších nepůvodních dřevin se skrývá v rostoucím podílu listnáčů v českých lesích,“ upozorňuje Dalibor Dostál. Ochranářská organizace proto doporučuje, aby namísto dvou základních kategorií dělící porosty na jehličnany a listnáče byla do základního členění zavedena ještě třetí povinná kategorie: nepůvodní druhy. „Jen tak dostaneme skutečně reálný obraz o stavu českých lesů. Nárůst podílu listnáčů za cenu šíření nebezpečných invazních druhů představuje dlouhodobě pro českou krajinu výrazně větší riziko než sucho a kůrovec,“ upozornil Dalibor Dostál. Invazní druhy se navíc často šíří právě tam, kde je les oslabený. Mohou tak v budoucnu „dorazit“ oblasti, které nyní ničí sucho či kůrovec.

Invazní druhy se navíc často šíří právě tam, kde je les oslabený. Mohou tak v budoucnu „dorazit“ oblasti, které nyní ničí sucho či kůrovec.

Jako „lék“ na kůrovcovou kalamitu jsou často pěstovány také nepůvodní jehličnany. „Například hojně vysazovaná jedle douglaska se dnes zdá být dokonalou náhradou za náš domácí smrk sužovaný kůrovcem. Roste rychle a zdánlivě nemá žádné škůdce. Pravda je ale taková, že každý druh stromu má své kůrovce, cizopasné houby a jiná onemocnění. Například kůrovec, který ničí douglasku v její americké domovině, do Evropy zatím nedorazil. Nedávno se však dostal do Číny. Vzhledem k množství dřeva, které se do Evropy dováží z Ameriky například jako palivo pro tepelné elektrárny, je jen otázka času, kdy se škůdci a nemoci dnes tolik populární douglasky objeví i u nás,“ upozorňuje Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. U mnohých cizokrajných druhů, které jsou dnes považovány za odolnou alternativu ke smrkům, tak podle něj mohou za desítky let lesníci řešit podobný problém, jako nyní při kůrovcové kalamitě.

ČTĚTE TAKÉ:  JSTE VE STRESU? ZKUSTE MEDITACI

Proč jsou pro lesníky nepůvodní dřeviny tak populární? Právě proto, že u nás zatím nemají přirozené nepřátele, navíc jde o rychle rostoucí dřeviny, které mnohdy mají mechanizmy k potlačení konkurence ostatních rostlin.

„Například dobře známý akát, který je u nás vysazován již od 18. století, dokáže zcela zničit lokality, které zaroste. Málokomu asi ujde, že v akátovém lese kromě akátu neroste téměř nic jiného. Vylučuje totiž do okolí jedy, které omezují růst jiných rostlin a navíc dokáže po svém pokácení vyprodukovat mnoho mladých stromků z kořenů i z pařezu,“ upozorňuje Miloslav Jirků.

„Akát je proto takřka nezničitelný. Výsledek je děsivý. Sterilní porosty akátu, které v přírodě nic není schopno regulovat,“ dodává Miloslav Jirků. Podle vědců navíc nepůvodní dřeviny mohou fungovat jako rezervoáry a šiřitelé nemocí a škůdců, které zasadí domácím dřevinám další ránu.

„Zatím věnuje invazním dřevinám pozornost zejména ochrana přírody v rezervacích, zatímco v hospodářských lesích se schyluje ke katastrofě. Odborná veřejnost sice na nebezpečí invazních rostlin upozorňuje již desítky let, nebyly však provedeny žádné kroky k systémovému řešení. Plantáže cizích dřevin, včetně invazních druhů, vznikají jako houby po dešti,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Podle odborníků tuzemská ochrana přírody věnuje šíření nebezpečných invazních druhů výrazně menší pozornost než jiné vyspělé země světa. I z toho důvodu patří Česko k zemím s největším počtem invazních druhů v rámci celé EU.

Zdroj: TZ Česká krajina

 

Ukažte tento článek i vašim přátelům:
Real time web analytics, Wordpress visitor counter, Wordpress visitor tracking