ROZHOVOR MĚSÍCE – VÁCLAV NECKÁŘ: „MARTA KUBIŠOVÁ SE V PORTÁLE ŘEHTALA A PAK MI POGRATULOVALA K PRVNÍMU VYSTOUPENÍ“

ROZHOVOR MĚSÍCE – VÁCLAV NECKÁŘ
„MARTA KUBIŠOVÁ SE V PORTÁLE ŘEHTALA A PAK MI POGRATULOVALA K PRVNÍMU VYSTOUPENÍ“

Václav Neckář (1943) je bezesporu velkou českou hudební legendou. Na svém kontě má kromě nespočtu písní, které se staly hity a znají je doslova všechny generace, také velmi zajímavé herecké role v divácky úspěšných a oceňovaných filmech. I přesto, že Václava Neckáře třikrát nevzali na DAMU, dokázal se díky svému talentu prosadit nejen v herectví. Málokdo také ví, že Václav Neckář pochází z herecké rodiny, dokonce i jeho strýc Eduard Dubský byl herec, kterého diváci mohou znát především z filmů pro pamětníky. V roce 2002 postihla Václava Neckáře mrtvice, po které se musel znovu učit mluvit, zpívat a také znát všechny texty svých písní. Zeptali jsme se ho jak žije nyní, co nového plánuje a na co se mohou fanoušci těšit v rámci jeho koncert na Sedmihorském létě 2017, který se odehraje ve čtvrtek 27. července v doprovodu kapely Bacily a speciálně také smyčcového kvarteta.

Oba vaši rodiče byli divadelníci, to proto vás to táhlo od dětství k divadlu?

Dětství jsme prožili v zákulisí státní opery v Ústí nad Labem. Divadlo bylo vlastně naším druhým domovem.

 Z vašeho bio jsem se dočetla, že jste jako student zkoušel přijímací zkoušky na DAMU, ale nezdařilo se. Jak se na to díváte s odstupem času?

Na DAMU to bylo celkem 3x. Poprvé mě nevzali proto, že mám příliš výrazné sykavky. Podruhé pro nedostatek talentu a potřetí, že už toho zase umím moc a že je znát má zkušenost v divadle. Čtvrtou zkoušku jsem prošvihnul kvůli žloutence… Na další jsem se vykašlal, protože jsem získal angažmá v pražském divadle Rokoko.

Z mého pohledu –  tedy z pohledu vaší hudební fanynky – by možná byla škoda, kdybyste se věnoval pouze herectví. Nevzniklo by mnoho krásných písní. A i tak máte na kontě velké a nezapomenutelné role…

No, původně jsem chtěl zpívat v opeře, ale při mutaci jsem ztratil hlas, který dodnes namohu najít. Navíc v době, kdy jsem se pokoušel dostat na studia, se ještě nevyučoval obor muzikál. Proto jsem chtěl být činoherním hercem. To, že si mne vyhlédli filmoví režiséři, je vlastně díky mému působení v Rokoku, potažmo v televizi. Nakonec jsem si ale muzikál stejně zahrál. V Karlínském divadle Prcka v muzikálu Bobana Ondráčka a Honzy Schneidera Gentlemani, v Rokoku Špínu v muzikálu Jaroslava Dietla Filozofská historie s hudbou Zdeňka Petra na texty Ivo Fischera, a studenta Tadeáše ve filmu Zdeňka Podskalského Ta naše písnička česká.

Je nějaká role, film, na který rád vzpomínáte? Hrál jste například v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky, nebo Skřivánci na niti. Nezapomenutelný je i princ z Šíleně smutné princezny…

Na všechny rád vzpomínám, ale samozřejmě první role Miloše Hrmy ve „Vlacích“ Jirky Menzela byla nejdůležitější. Pan režisér Bořivoj Zeman nechal ušít role na tělo pro mne i pro Helenu do filmu Šíleně smutná princezna. Na prince Václava a na „šílenku“ Helenu musím povinně koukat o Vánocích. 

V mládí jste studoval klavír a zpěv. Na klavír jsme vás nikdy hrát neviděla…

Čtyři roky jsem se učil hrát na klavír, ale když jsem zjistil, že brácha Honza to samé zvládl za dva měsíce, tak jsem toho nechal. Studium zpěvu jsem se věnoval až v Rokoku. Hodiny zpěvu mi dával  profesor Konstantin Karenin.

Vzpomenete si na své vůbec první hudební vystoupení, koncert… a na pocity, které jste při něm měl?

Když jsem nastoupil do plzeňského divadla ALFA, hned první den jsem „zaskakoval“ za nemocného kolegu. Měl jsem za něj zazpívat píseň „Amálka“. Odpoledne jsem se píseň naučil a večer na zájezdě v divadle v Klatovech jí začal zpívat: Amálko,  Amálko,  Amálko, la, la, la, la, la, la…  v Klatovech se o Amálce nic jiného nedozvěděli a Marta Kubišová se v portále řehtala a pak mi pogratulovala k prvnímu vystoupení…

Jste trémista?

Po tomto vystoupení jsem stále trémista. Ale na druhou stranu, kdybych tu trému neměl, bych byl asi o něco ochuzen…

ČTĚTE TAKÉ:  ROZHOVOR MĚSÍCE: Václav Vydra – „Daleko od stromu jsem se neodkulil...“

Co nebo kdo vás hudebně formoval?

Kromě mé rodiny, divadla v dětství, učitelů ve školách, samozřejmě můj brácha a mí kolegové a spolupracovníci. Například Boban Ondráček, Pepík Vobruba, Ota Petřina, nebo Zdeněk Rytíř.

Máte za sebou mnoho životních i hudebních etap. Jaká je vaše aktuální etapa?

Stále koncertujeme s Bacily v Čechách, na Moravě a někdy i v zahraničí. Na Slovensku.

Během své kariéry jste jistě zažil mnoho krásných i složitých chvil. Vzpomínáte rád? Těch krásných i složitých chvil bylo moc. Z těch krásných byly například tři výlety do Canady a USA, kde jsme vystupovali s bráchou pro naše krajany.

Existuje nějaká vaše oblíbená píseň, která vás provází celý život a stále ji milujete?

Kdo vchází do tvých snů, má lásko.

Jak probíhá skládání písní pro Václava Neckáře a jak je pak vybíráte pro svůj repertoár?

To je otázka víceméně pro mého bratra, ale ten by vám to stejně neprozradil.

Právě jste zmínil vašeho bratra Jana, se kterým hrajete také v kapele. Jste asi velmi často spolu, jaké to je?

Pracujeme spolu profesionálně od roku 1971, ale v podstatě spolu vystupujeme již od roku 1953. Jaké to může být po tolika letech… (smích)

Kromě mnoha dalších krásných písní, máte hit Půlnoční, bez kterého se neobjedou už žádné vánoční svátky. Čekal jste od této písně takový úspěch?

To nečekal ani nikdo z autorů…

Předpokládám, že ji po vás chtějí diváci i přesto, že zrovna nejsou Vánoce…

Když hrajeme na letních festivalech, nebo na náměstích, tak na Půlnoční dojde i když je poledne.

Nyní jedna osobnější otázka. Prošel jste si dost těžkým obdobím po mozkové mrtvici. Jaké to je vrátit se zpět na podium, učit se znovu všechny texty – a mnoho dalších věcí z normálního života, které si člověk asi ani neumí představit…

Je to stále těžké, ale snažím se…

V létě se chystá koncert v Českém ráji, v rámci Sedmihorského léta 2017. Vystoupíte se svou skupinou Bacily a také smyčcovým kvartetem. To je velmi zajímavé spojení a předpokládám, že diváky čeká velký zážitek…

Když nám bude počasí přát, doufám, že to 27. července bude fajn! Do Sedmihorek se moc těšíme…

Na Sedmihorském létě jste poprvé vystupoval před pěti lety. Vzpomněl byste si na tento koncert, i když tuším, že v záplavě svých vystoupení a s tak dlouhým časovým odstupem to asi není tak jednoduché…

Vzpomínám, že tu bylo skvělé publikum, počasí nám přálo a koncert se nám vydařil.

V Sedmihorkách jste v roce 2012 vystupoval také s legendárním Otou Petřinou, který nás předčasně opustil v roce 2015. Takového člověka, hudební talent a spolupracovníka asi nejde lehce nahradit…

Otík nám chybí moc. Vzpomeneme si na něj při každém našem koncertu, protože díky jeho písním je pořád s námi.

Na závěr bych se chtěla zeptat jaké máte hudební plány? Nová deska, píseň…?

Nová deska je zatím v plánu a možná i trochu v hlavě mého bratra, ale zatím zůstalo jen u toho. Honza chce po svátečně zadumanějším albu Mezi svými nahrát něco tanečně veselejšího. Tak se necháme překvapit…

Děkuji za rozhovor: Jitka Maděrová

Foto: archiv Václav Neckář

SEDMIHORSKÉ LÉTO 201

30. 06. – MILÁČEK ANNA – divadelní představení (A)
06. 07. – HVĚZDNÉ MANÝRY – divadelní představení (A)
13. 07. – PAVEL ŠPORCL – BACHA NA ŠPORCLA II (B)
20. 07. – NEBYLA TO PÁTÁ, BYLA TO DEVÁTÁ – div. představení (A)
27. 07. – VÁCLAV NECKÁŘ & BACILY se smyčcovým kvartetem (A)
01. 08. – AG FLEK – 40 LET NA SCÉNĚ (B)
03. 08. – HRADIŠŤAN (B)
17. 08. – MARIE ROTTROVÁ & NEŘEŽ (A)
19. 08. – PADDY KELLY & HAPPY FACES FESTIVAL (B)
24. 08. – RUKOJMÍ BEZ RIZIKA – divadelní představení (A)
31. 08. – ČECHOMOR(A)

www.sedmihorskeleto.cz

sedmihorske-leto-2017-program-cesky-raj-v-akci

Ukažte tento článek i vašim přátelům: