ROZHOVOR: TOMÁŠ KLUS: „Musíme na sebe přestat mířit a zamířit k sobě“

Tomáše Kluse není nutno představovat. Z nenápadného chlapce s kytarou se postupem let stala hudební ikona, vyzrálá osobnost, která umí říct svůj názor nejen skrze své texty a písně, ale i třeba skrze projekty, které podporuje. Jak se aktuálně má, jaké je rodičovství a na co se můžete těšit v rámci jeho koncertu 28. července v rámci Sedmihorského léta v Sedmihorkách u Turnova?

Hodně energie dáváte projektům, které vám dávají smysl. V poslední době třeba podpora pěstounské péče…

Při vší úctě ke všem tetám a sestřičkám, pečovatelkám v kojeneckých ústavech, nemůže být v jejich silách vymazlit a obdařit odložené děti rodinnými vzorci, na které by v dospělosti mohly přirozeně navázat. Takovým dětem často podvědomě něco chybí, po něčem pátrají, něco je žene.. A dost často pak sahají po náhražkách a kompenzacích, které je svedou z cesty ke kýženému štěstí. Pomoc je nasnadě, je zde spousta rodin, které jsou ochotny poskytnout svou náruč, ale málo pružnosti ze strany státního aparátu. Jsem přesvědčen, že je součástí mého štěstí, že mohu posvítit na témata, které mohou pomoci ke štěstí druhým. Svět bude šťastný, až budou šťastný všechny jeho děti. Proto se angažuji, ač to často působí kontroverzně.

Jste hodně přemýšlivý člověk, je nějaký problém, nad kterým aktuálně dumáte?
Jak otevřít celospolečenský dialog bez aspirace na totální vítězství jedné strany. Je zde spousta globálních problémů, které jinak než globálně, spolu, nevyřešíme. Musíme na sebe přestat mířit a zamířit k sobě.

Jaké to je – z vašeho pohledu – být rodič?
Náročné, ale důležité. Vlastně čím dál tím důležitější.

Myslíte, že vaše děti /nebo některé z nich/ půjde ve vašich hudebních šlépějích?
Nemám tušení. Ještě je brzy. Rozhodně je ale nikam netlačím a nic nezalazuji. Jejich život je jejich. Já jsem koordinátor, supervizor, konzultant.

Co je podle vás nejdůležitější ve výchově dětí?
Důvěra. Od nás k nim. A když se vrátí, je to ta největší odměna.

Pojďme také k vaší práci… Jak vznikají vaše písně? Kde berete inspiraci?
Proces tvorby je to, co na své práci miluji ze všeho nejvíce a myslím, že jedním z tajů, které mě k němu poutají je to, že je nezmapovatelný. Když si sednu s kytarou, nikdy dopředu nevím, o čem budu psát. Prostě v uvozovkách, to přijde. A já jsem za to vděčný. Většinou píšu o tom, co prožívám. Autenticita je pro mě jednou z nejdůležitějších vlastností člověka a proto jsou mé písně vždy inspirovány životem. Nejdřív to byly holky a to, proč mě nechtějí, nebo proč je chci já. Dnes píšu o společnosti, protože už holku mám a té se držím, pochopil jsem, že bude líp, jen když budou lidé držet spolu.

ČTĚTE TAKÉ:  Říjnové vydání ve schránkách od 19.10. a ke stažení v pdf online!

Velmi neotřele si hrajete s češtinou, jak na takové rýmy a obraty přicházíte? A umíte si představit zpívat třeba v angličtině?
Občas je to diagnóza. Prostě slyším ve slově další dvě jiná slova a zůstanu u nich, ačkoli spoludiskutující dále hovoří. Miluju češtinu. Je to řeka plná slovních říček. Anglicky by mi to určitě nešlo.

Když jste před dvěma lety vystoupil na Sedmihorském létě, řekl jste, že se brzy vrátíte. Nyní se tak děje. V úterý 28. července se v Sedmihorkách odehraje váš koncert, na co se mohou vaši fandové těšit? Na dobrou náladu. Tak se s klukama těšíme, až na vás vlítnem!

Je něco ve vašem životě, co byste udělal s odstupem času jinak?
Ne. Jsem spokojen s tím, v koho jsem i díky chybám dospěl.

Určitě to nebude originální otázka, ale jak jste prožíval to zvláštní „pandemické“ období?
Zamiloval jsem se do zahrady a hrabání v zemi. Mám díky karanténě na kontě první kedlubny, saláty, jahody…

A co plánujete na léto? Čeká vás dovolená, rodina…?
Čeká mě práce. A jsem jí moc vděčný za to, že mi umožňuje brát rodinu s sebou.

Proč mají fandové dorazit na váš koncert v Českém ráji? V sadě skví se jara květ, Český ráji doraž zpět!

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová

Informace o koncertě, vstupenky a celý program Sedmihorského léta na www.sedmihorskeleto.cz.

 

Ukažte tento článek i vašim přátelům: