ROZHOVOR MĚSÍCE Mgr. Jiří Čehovský: „Autopatie se nějak sama zvolna vynořila z mojí homeopatické praxe“

Uznávaná kapacita v oblasti homeopatie a především autor mnoha knih (které vyšly i v zahraničí) a zakladatel autopatie jako léčebné metody, která má velmi pozitivní výsledky na mnoho nemocí – Mgr. Jiří Čehovský. Největší odborník v České republice zamíří 5. listopadu do Českého ráje. V sedmihorském Recall centru, kde se od podzimu začne odehrávat Sedmihorský podzim a zima prostřednictvím přednášek, můžete právě Jiřího Čehovského zažít osobně. Setkání s takovou kapacitou, které může vyřešit mnoho vašich zdravotních problémů, rozhodně stojí za to!

Začínal jste s homeopatií, jak jste se k ní dostal a co vám přinesla?

Byl jsem před čtyřiceti čtyřmi lety redaktorem komiksového časopisu Čtyřlístek, děti i dospělí jej rádi četli, protože byl plný veselých příhod. Ale můj život začínal veselost postrádat. Měl jsem totiž pár chronických potíží, o nichž mi lékaři řekli, že je sice budou dál léčit, ale uzdravení ať nečekám. Naštěstí mi sestra Gábina, která emigrovala do Anglie, poslala pár homeopatických knížek. A pak jsem se z toho vlastní pomocí dostal. Navíc jsem homeopatii začal vnucovat všem kolem, kolegům v nakladatelství, přátelům, příbuzným a známým, takže pak už jsem měl dvě povolání, redaktor a léčitel. Což mi zůstalo dodnes. A ti lidé se také uzdravovali. Objevil jsem nejen novou, u nás v té době naprosto neznámou a dokonce zakázanou metodu léčení, ale i náš nový rozměr, ten jemný, spojující nás s tvůrčím principem.

Jsou lidé, kteří homeopatii nedůvěřují, nevěří, že může léčit, jak takovým skeptikům odpovídáte?

Já se s žádnými skeptiky nebavím. Stýkám se s lidmi, kteří mé metody jemného působení na pránu, životní sílu uznávají, protože se přesvědčili, že pomáhají. Jsou to mí žáci, kolegové, nebo rodina nebo klienti v poradně a čtenáři mých knížek…

O autopatii se zmiňovali již někteří lékaři před stovkami let, patří vlastně do historie homeopatie, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Až vy…

Ano, ten princip se objevuje již v indické Mahábháratě před tisíci let. A také v dávné praxi buddhistických mnichů. V homeopatii se projevil u některých homeopatických lékařů devatenáctého století, především Samuela Hahnemanna, zakladatele homeopatie. Ale ten na něj přišel až těsně před svým odchodem v 88 letech a nestačil jej už rozvést do nějakého systému, zůstalo jen pár poznámek. To jsem ale před těmi 22 lety, když jsem s autopatiíí začínal, ani nevěděl. Nějak se sama zvolna vynořila z mojí homeopatické praxe.

Pojďte nám tedy popsat, oč se v autopatii vlastně jedná…

Pokusím se to co nejvíc zestručnit: V homeopatii hledáme nějakou látku v přírodě, která by byla v rezonanci nejen s nemocemi dané osoby, ale i s její povahou, s vibracemi její životní síly. Léčíme nejen nemoc, ale celou osobnost. Říkáme tomu celostní princip. Když ji najdeme a podáme, mizí nemoci. A to nejen jedna, třeba ta akutní, ale i další tři, co měl ten člověk už léta, například bolesti zad, kloubů, hlavy, ekzémy, deprese, nespavost atd… Správný lék hledáme v tlustých knihách nebo s pomocí odborného software na základě podrobné analýzy celkového klientova stavu. A musí být vždy vysoko naředěn, aby se jeho účinek mohl dotknout jemného organizačního principu v člověku, životní síly. Volíme vždy jen jeden lék mezi stovkami možností. Když se to podaří, máme všichni radost. Ale měl jsem i případy, před těmi 22 lety, kdy se mi ten přesný lék pro mého klienta nějak nedařilo najít. To zná každý homeopat. Takže jsem si řekl: Proč bych měl hledat rezonující  lék  v okolní přírodě, v rostlinné, živočišné nebo minerální říši, když bych ho logicky mohl najít přímo v přírodě jeho vlastního těla? A tak jsem prvnímu autopatickému klientovi (nevím už kdo to byl, nejspíš ale já sám), řekl: Plivni a nařeď to vodou stejně, jako to děláme v homeopatii. A užij to místo homeopatického léku. A ono to fungovalo, a i ty obtížné případy se nápadně zlepšovaly. Pak autopatie prodělala bouřlivý vývoj, objevily se nové metody přípravy, nové strategie používání. O tom jsou moje tři knížky na toto téma. Poslední je také o svépomoci. Autopatie je tak jednoduchá, že si jí člověk může pomáhat sám i bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, někdy i jen po přečtení Autopatické svépomoci.

Jaké obtíže se dají autopatií řešit?

Z celosvětově rozšířené  homeopatie jsme převzali myšlenku, původně vyslovenou Dr. Hahnemannem, a sice že „narušením životní síly vznikají nemoci“. Jakmile začne být vitální síla (prána) disharmonická, narušená, oslabí nás to a objevují se nejrůznější disharmonie na kůži, v hlavě, v břiše… kdekoliv. Harmonizací životní síly se to postupně dává do pořádku. Lidé to pak cítí, přístroje to vidí, vidí to i lidé v okolí léčeného. Na autopatických webových stránkách je například přes 40 svědectví na videu, kde o tom ti léčení lidé mluví pro informaci ostatním, podobně strádajícím.

Jsou nějaké zdravotní obtíže, které se objevují v poslední době čím dál častěji?

V mojí poradně víc než dřív řešíme potíže týkající se psychiky, jako jsou nespavosti, deprese, úzkostné stavy, strach z budoucnosti, ale s tím jsou také obvykle spojeny, u té samé osoby, i problémy těla.  Není výjimka, že mladá klientka přijde třeba s pěti dlouhodobými potížemi najednou.

Jak se lidé mohou po autopatii cítit?

Nevím, jak se cítí jiní, ale vím, jak se po ní cítím já. Lépe až dobře. Stoprocentní radost najdete ovšem v dnešním světě zřídka. Zejména když jste ve věku průměrného dožití mužů v ČR, jako jsem já.

Vy jste vyvinul i speciální autopatickou lahvičku, díky které mohou lidé jednoduše provádět autopatii doma…

Je především nutné mít celkovou znalost metody. Ta je popsaná v mé příručce Autopatická svépomoc, která má jen 245 stran. Pro srovnání: Základní odborná homeopatická kniha, Repertorium, jejíž překlad jsem kdysi editoval, má 1644 stran. Takže se domnívám, že se to může naučit každý.

Proč stále většina lidí věří víc chemickým lékům s vedlejšími účinky, než síle svého těla, které se dokáže samo vyléčit, pokud mu dáme možnost? Co myslíte?

Na to vám tu asi nedokážu odpovědět. Ale autopatii si může každý připojit i ke své právě probíhající konvenční léčbě, působí totiž na úplně jiné, totiž jemné, úrovni člověka, která má ovšem podstatný vliv na tělo i mysl.

Je autopatie pro všechny věkové skupiny? A lze ji využít například i u zvířat?

Na obě otázky říkám: Ano. Řadu svědectví o tom, jak si majitelé zvířátek vyléčili své miláčky, najdete na Autopatie.cz. I zvířátka mají samozřejmě svou životní sílu, která může být narušena a může být také harmonizována do svého původního přirozeného stavu.

V říjnu přijedete do sedmihorského Recall centra se svou přednáškou o autopatii. Na co se mohou diváci těšit?

Nevím, jestli je potěším. Budu mluvit hlavně o tom, co nás trápí.

Předpokládám, že otázka této metody léčení je velmi obsáhlá a do rozhovoru se nám nevejde. Tedy mnoho dalších informací a zajímavostí se diváci dozví i na zmiňované přednášce. Bude prostor i na jejich dotazy?

Už se na ně těším.

Děkuji za rozhovor: Jitka Maděrová
Vstupenky a více informací k přednášce a celému programu Sedmihorského podzimu najdete na www.recallcentrum.cz