ROZHOVOR: Ing. Jiří Kuchař: „DENNĚ ZKONZUMUJEME PRŮMĚRNĚ 25 KOSTEK CUKRU“

Ing. Jiří Kuchař: „DENNĚ ZKONZUMUJEME PRŮMĚRNĚ 25 KOSTEK CUKRU“

Bílého jedu, nebo bílé drogy, jak se cukru přezdívá, zkonzumuje každý z nás během roku zhruba 40 kilogramů. V našem jídelníčku je brán jako nenahraditelná samozřejmost. Víte však, že cukr zásadně ovlivňuje naše tělesné pochody? Cílem producentů cukru je o těchto účincích pomlčet, zákazníky mystifikovat a zvyšovat jeho spotřebu, závislost lidstva na něm a tím i své zisky. Prosinec je díky Vánocům ve znamení sladké chuti ještě více než jakýkoliv jiný měsíc. A proto jsme právě v prosinci vybrali téma cukru, o kterém jsme si povídali s Ing. Jiřím Kuchařem – publicista, spisovatel a jeden z největších znalců alternativní medicíny u nás – napsal kromě mnoha dalších knih také knihu Hořká pravda o sladkém cukru.

 

Cukr všichni známe, málokdo však ví, jakým procesem projde řepa, než se z ní stane klasický bílý cukr? Můžete nám ho přiblížit?
Řepa se vypere, nařízkuje a uloží do difuzérů, při různých teplotách cukr vyluhuje vodou, šťáva se čistí, filtruje a čeří vápnem a působením oxidu uhličitého, zneutralizují se rostlinnmi kyselinami a vysráží do zákalu, přecedí a profiltruje v kalolisu. A to celkem třikrát za sebou. Pak se šťáva zahušťuje a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a opět filtruje. Ve vakuovém varostroji následuje postupná řetězová krystalizace, hmota se pak odstředí a propláchne v odstředivkách a vysuší na krystalický cukr. Je to fyzikálně-chemický proces, při kterém se konečný výrobek zbaví všech přírodních vlastností a stane se čistou chemikálií.

Je známo, že mozek nemůže bez cukru fungovat. Pokud se nemýlím, není ale myšlen bílý rafinovaný cukr, nýbrž cukr, který získáváme například z ovoce. Předpokládám, že se to zaměňuje a mnohým lidem a firmám se toto tvrzení hodí.
Ano, není cukr jako cukr. Sladká jídla jsou ideální se sušeným ovocem, medem a dalšími příhodnými druhy cukru. Konzumace cukru je u nás vysoká, a když mluvíme o významu cukrů pro mozek, hodně zapomínáme na to, že lidé kdysi jedli cukru podstatně méně. Rafinovaný cukr je s námi teprve něco přes dvě století.

Kolik cukru tedy průměrně zkonzumujeme?
Průměr u nás prý dlouhodobě dělá asi sto gramů denně. V přepočtu pětadvacet kostek. Osobně se domnívám, že je to mnohem víc.

eminent-horka-pravda-o-sladkem-cukru-cesky-raj-v-akci-rozhovor-jiri-kuchar

Pojďme se podívat, co v těle cukr způsobuje z pohledu chemického?
Cukr si zjednodušeně řečeno bere z našeho těla zpět to, o co při rafinaci přišel. Rafinovaný cukr zahajuje své působení v ústech, ničí zuby, ovlivňuje žaludeční kyseliny, slinivku, ve střevech je hlavní potravou pro škodlivé bakterie, takže narušuje mikrobiotu (pozn.redakce – nové označení pro mikroflóru). Výčet nemocí, které přímo souvisejí s konzumací rafinovaného cukru, je obrovský, od obezity a stresu až po infarkt myokardu.

Cukr navíc okyseluje a mění naše vnitřní prostředí, jež je na acidobazickou rovnováhu velmi náchylné. Jak si s tím dokáže tělo poradit?

Krátkodobě dobře, protože na to má systém nárazníků, tzv. pufrů. Při dlouhodobé konzumaci je velký problém právě narušená rovnováha kyselin a zásad v našem těle. Kyselé prostředí je ideální například pro vznik rakovinného bujení, což je vlastně jedna z odpovědí našeho těla.

Velkými strávníky cukru jsou děti. Jak na ně cukr působí?
Katastrofálně. Když vidím desetiletého kluka, jak do sebe lije z dvoulitrové láhve sladkou limonádu a dopřává si cukerný ekvivalent padesáti kostek cukru, je mi ho líto. Kdysi jsem zkoušel třeba mluvit o tomto problému přímo v obchodě s rodiči, ale brzy jsem zjistil, že to nemá smysl. Zvyk je skutečně železná košile, zvlášť když nám reklama vysvětlí, že jde o naši spokojenost. Speciálně u dětí rafinovaný cukr brzdí vývoj mozku, má vliv na akné, zejména v pubertě, a také na hormonální pochody.

Inzulín je běžnou výbavou těla, pokud dobře funguje, pak si s cukrem umí do určité míry dobře poradit… Jistě jste si všimla, že přes veškerou tzv. péči u nás neustále roste počet diabetiků. Brzy jich bude milion. Zatím jsem neslyšel žádného odborníka, který by otevřeně řekl, že to souvisí s konzumací rafinovaného cukru. Není to divné? Dokud cukrovku nemáš, jez cukru, kolik chceš. Jak jí dostaneš, končíš. Naši knihu začínáme slovy vynálezce inzulínu, kanadského lékaře Fredericka Bantinga, který varoval před optimismem. „Inzulín není lék, ale tlumicí prostředek,“ řekl po převzetí Nobelovy ceny. „Jediná šance je omezit konzumaci rafinovaného cukru.“ My ovšem několikrát denně slinivku pěkně namasírujeme rafinovaným cukrem a donutíme ji k nadprodukci inzulínu, takže není divu, že se jí to nelíbí.

Bílý rafinovaný cukr je takzvaný „rychlý“ cukr. Co to pro tělo znamená a proč je to špatně?
Rychlý cukr neboli fruktóza je opravdu nebezpečná. V tomto případě se mohu odvolat na studii pražského IKEM, která potvrzuje škodlivý vliv tohoto druhu izolovaného cukru hlavně na játra.

Cukru se také říká „bílá droga“ díky tomu, že si na něj lze vytvořit závislost. I toto je zřejmě cílem potravinářských firem…
V knize to nazýváme dopaminová past. Potravinářský průmysl samozřejmě dobře ví, že konzumace sladkého vyvolává další touhu po sladkém. Dá se říci, že jsme se už chytili do pasti.

eminent-horka-pravda-o-sladkem-cukru-cesky-raj-v-akci-rozhovor-jiri-kuchar

Je vůbec možné se nestat se na něm závislým?
Je to nejenom možné, ale nutné. Jednu z našich knih s Josefem Jonášem jsme nazvali Tvoje strava je tvůj osud a v případě cukru je to název opravdu přiléhavý.

Existují desítky zahraničních studií, které dokazují neblahý vliv cukru na zdraví. U nás se o tomto problému nijak zvlášť nehovoří, s osvětou jste přišli až vy v knize Hořká pravda o sladkém cukru…
Po jejím vydání za mnou přišel novinář z renomovaného týdeníku, že udělá velký článek, jak je to úžasná kniha. Na poradě mu to ovšem šéfredaktor zakázal, protože by přišli o inzerenty. Ozvali se znovu za dva roky. To už propagovali stévii, takže článek o škodlivosti rafinovaného cukru přišel vhod.

Je tedy možné v běžném životě vyloučit cukr, nahradit ho něčím jiným – zdravým, co na naše tělo působí naopak příznivě? Mnoho se mluví o třtinovém cukru, který je sice zdravější, ale stále je to cukr…
Odkážu na knihu Tak chutná štěstí. Máme v ní i recepty s demerarou. Je to také rafinovaný cukr, ale šetrněji. Také se stévií, kterou ovšem nemám moc rád a kromě toho se v podobě prášku získává také docela drsným chemickým postupem.

Existují i tzv. skryté cukry, kdy si myslíme, že jíme zdravě a přitom nám výrobce připravil notnou dávku bílého cukru i tady. Můžete mi dát nějaké příklady?
Javorový sirup. Kdyby měla Kanada produkovat jenom čistý javorový cukr, musela by být stromy porostlá celá. Fruktóza je další příklad. V Německu jí z kukuřičného škrobu vyrobí ve formě izolátu tolik, že by museli mít pětinásobnou rozlohu sadů, než dnes mají.

Cukr z ovoce je v pořádku?
S mírou samozřejmě. Uvědomte si, že v jablku nekonzumujete průmyslový izolát, ale opravdový zázrak přírody, navíc společně s vitaminy, vlákninou a vodou.

Vaše doporučení člověk vs. cukr na závěr?
Nad každou sladkostí, kterou dáte do pusy nebo nabídnete dítěti, se zamyslete.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová.

eminent-horka-pravda-o-sladkem-cukru-cesky-raj-v-akci-rozhovor-jiri-kuchar
Další rozhovory na vás čekají na www.ceskyrajvakci.cz/rozhovory