LUKÁŠ VACULÍK: „Kdybych chtěl něco vracet, nebylo by to kvůli roli, ale kvůli fajn kousku života.“

LUKÁŠ VACULÍK: „Kdybych chtěl něco vracet, nebylo by to kvůli roli, ale kvůli fajn kousku života.“

Lukáš Vaculík (* 1962)  svou hereckou kariéru odstartoval už v sedmnácti letech. Od té doby má na svém kontě kolem stovky rolí ve filmech, inscenacích i seriálech. Aktuálně ho jako elitního kriminalistu Petra Kraje můžeme vidět ve velmi úspěšném televizním seriálu Temný kraj. Kromě televize a pláten kin je ale jeho oblíbeným místem divadelní jeviště. Už několik let působí v divadelním spolku Háta, aktuálně hraje hned v šesti představeních, která se těší obrovské divácké přízni a jsou pravidelně vyprodána. S tímto osobitým gentlemanem jsme se sešli počátkem února před vyprodaným představením v Praze a povídali si o jeho pohledu na současné divadlo i život. Těšit se na něho můžete osobně i vy. Do Českého ráje, na prkna Sedmihorského léta, Lukáš Vaculík zavítá ve čtvrtek 6. červenece s představením Hvězdné manýry. A protože se celý rozhovor na stránky novin nevešel, můžete si jeho nezkrácenou verzi přečíst na www.ceskyrajvakci.cz.

Právě sedíme v Horních Počernicích, kde vás čeká vyprodané představení. Zajímá vás vlastně, před jakým a jak plným hledištěm budete hrát? Neřeším to, ani se po tom nepídím. Je pravda, že většinou bývá vyprodáno. Ale to je asi tím, že lidé v současnosti chodí do divadel více.

Pamatuji si, že ještě nedávno byla doba, kdy lidé do divadla chodili poměrně málo…
…nejsem zrovna člověk, který by měl vynášet nějaké prognozy. Nejsem ani v angažmá v žádném divadle, takže nehraji pravidelně. Kdybych byl, asi bych vám mohl říkat statistiky divadla a podobně. My ale často jezdíme mimo Prahu, kde je stále vyprodáno. Naopak je problém, když zavolá někdo známý, že se na nás chce jít podívat, ale už není místo.

Nakousl jste, že nejste v žádném angažmá. Připadá mi, že angažmá bývalo dřív pravidlem, ale v současné době to až zase takový trend není. Mnoho herců je raději na volné noze.
Myslím, že se u vystudovaných herců ztratila ta doba, kdy se sebrali a šli do nějakého angažmá ať už do Prahy, nebo někam na oblast, potřebují se nějakým způsobem živit. Pokud budou zaměstnáni v divadle, může se jim stát, že když nabídka na filmování, nebudou moci točit, budou muset zkoušet v divadle. Filmaři na ně čekat nebudou. Mladí lidé teď začínají svou kariéru spíše před kamerou, takže jim škola divadlem vlastně chybí. Ale také se stává, že se někde zaháčkují, vlezou do dlouhodobého projektu a jsou tam pět šest let. Točí, točí, točí. Pak musí přijít přirozená touha zahrát si v divadle.

Co vám dává to, že nejste ve stálém angažmá?
Svobodu. Doba je dost přístupná tomu, že si čistě teoreticky můžete určit hru, jakou chcete hrát, oslovit lidi se kterými chcete dělat, sehnat někde potřebné peníze a dělat věc s partou lidí, se kterými je vám dobře.

hvezdne-manyry-sedmihorske-leto-2017-cesky-raj-v-akciPředpokládám, že podle svých kolegů si i vybíráte role?
Působím už asi pět let v divadelním spolku Háta a je mi tady moc dobře. V Praze hrajeme tak dvakrát do měsíce, jinak jsme pořád na cestách.

Není to vyčerpávající?
Ne není, je to naopak nabíjející. Moc mě to baví. Baví mě lidi, se kterými hraju, se kterými se tu potkávám.

 Jste trémista?
Přiznám se, že skoro už ne. Býval jsem. Ale třeba když jsme hráli premiéru posledního představení, bylo mi až divné, že jsem neměl ani za nehet trémy. Nebylo mi to jedno, ale s hrůzou jsem zjistil, že trému nemám žádnou. Ale hodně záleží, jak jste připravená. Třeba máte premiéru a zjistíte, že jste celou hru ještě nikdy nejela vcelku. Že jste do té doby nebyla schopna říct to celé. A najednou jdete na podium a říkáte si „No snad to dneska vcelku dám.“ To je moment, kdy se u vás tréma určitě dostaví. Ale nejde o život, je to „jenom“ divadlo.

Kolik nyní hrajete představení?
Asi šest nebo sedm.

Neumím si představit hrát sedm představení a neplést si texty. Jak to funguje?
Asi dlouhodobá paměť. Zkouší se většinou víc jak dva měsíce. Není to jako když točíte, že se text naučíte na chvíli a druhý den ráno nevíte nic. U filmu, když natočíte obraz, roztrhnete si text v hlavě jako papír a už to v životě nedáte dohromady. Ale na divadle je to díky zkoušení zažitý. To se nezapomíná, pokud se představení průběžně hraje. Kdyby se třeba rok nehrálo, asi by byla potřeba nějaká „oprašovačka“, ale z mozku to vždy vydolujete.

sedmihorske leto - 2017 - cesky raj v akci

Jak se učíte scénáře?
Nejraději přímo při zkoušení. Protože to mám spojeno s danou situací a aranžmá. Blbý je, když pak někam jedeme a hrajeme představení, které jsme dlouho nehráli. V autě se domluvíme, že si to přeříkáme.  Sedíme tam, jedeme a ono nám to skoro vůbec nenaskakuje, protože nám chybí ten prostor. To, že člověk někam jde a zvedá telefon, nebo něco nalévá a u toho vám automaticky naskočí, že v téhle situaci říkáte tohle. Ale když jedete v autě a koukáte před sebe na plachtu kamionu, říkáte si „Sakra, co tam je“. Chybí vám ta činnost, se kterou je to hodně propojené.

Takže to nemáte tak, že byste si sedl někde v obýváku a učil se text?
Některé ano. Když máte hodně dlouhý a těžký text, tak to ani jinak nejde

Dalo by se říci, co máte raději? Zda film nebo divadlo?
Moc to nerozlišuji. Divadlo je asi blíž herecké profesi, je to živější hraní. Když půjdete na někoho do divadla a řeknete si „Ten byl dobrej na divadle“, tak to není náhoda. Člověk musí to řemeslo umět, musí umět sdělovat různé věci divákovi, aby se to k němu dostalo. Před kameru může přijít kdokoliv a klidně vám z něho spadne brada, můžete si myslet, že je geniální. Pokud je člověk citlivej a není úplně prázdnej, tak to kamera zachytí. Ale na jevišti musíte umět sdělovat věci na dálku.

Poprvé jste hrál ve filmu v 17 letech, změnilo se něco od té doby v rámci natáčení?
Všechno. Úplně všechno. Nejdražší býval materiál. Režisér musel celý scénář rozzáběrovat a musel přesně vědět jak bude který záběr vypadat. Vyžadovalo to velkou profesionalitu. Dnes se točí na digitál, takže často slyšíte věty jako: „Jdeme točit, sice jsme si to nezkusili, ale nevadí, je to mazací.“ To tenkrát nešlo, záběr se opravdu zkoušel. Také na place nebyly monitory. Režisér viděl záběry až po třech čtyřech dnech na plátně na Barrandově. Dnes mám pocit, že se dost často točí bez přesné představy. Natočí se kilometry materiálu a ve střižně se hledá, co by se tam hodilo nejlépe.

lukas vaculik rozhovor - sedmihorske leto - cesky raj v akci

To ale musí být časově náročnější pro herce?
Je to únavnější. Největší zlo na place je, myslím, ten monitor. Pak se na něj dívají a říkají „No, že bysme to ještě… takhle by to bylo lepší…“ Často prostě tu představu o záběru režisér nemá. Netvrdím, že každý. Ale může se stát, že narazíte na někoho takového, kdo přípravu nemá a ladí až na místě.

Co se týká filmů, jsou podle vás lepší nebo horší oproti filmům, které se točily třeba před třiceti čtyřiceti lety? Jak který, ale samozřejmě, že byla zlatá éra šedesátých let českého filmu. Nepřipadá mi, že by byla nějaká další zlatá éra. Tu a tam se nějaký hodně povede. Tenkrát ale všechny filmy měly úžasnou profesi. V současné době tady vznikne ročně kolem 40 filmů, které se pak uchází o Českého lva. Ale kdybyste řekla „Budeš točit jednokamerák, záběrovou technologií, na film…“ Tak místo čtyřiceti filmů jich vznikne šest. A tím to hasne.

Aktuálně hrajete detektiva v seriálu Temný kraj, který má velké pozitivní ohlasy i sledovanost. Zajímá vás vlastně jak si filmy nebo seriály, ve kterých hrajete, vedou?
Sledovanost je číslo, které zajímá především televizi. Ať už veřejnoprávní, nebo soukromou. Veřejnoprávní možná o malinko míň. Když natočíte seriál o chlapovi, který má třeba průjem a každý díl bude jen o tom, tak i to může mít sledovanost třeba dva miliony lidí. Proto sledovanost pro mě není kriterium, není až tak o kvalitě. Nejnavštěvovanější, nebo váš nejsledovanější film nemusí být váš nejlepší film. Vůbec to nejsou propojené nádoby. Ale nebudu říkat, že nám z branže je úplně jedno kolik lidí na vás přijde do kina, nebo si vás pustí v televizi.

ČTĚTE TAKÉ:  Rozhovor měsíce PETR KLÍMA: „Budete překvapeni, kde se dají využít jáhly, pohanka nebo bulgur“

Když jsme spolu domlouvali rozhovor, říkal jste, že máte pocit, že už vás je všude příliš…
Nesmí toho být moc. Každý to samozřejmě vnímáme jinak a máme ve všem různé mantinely. Například moje hranice je šest kafí denně. A vy si můžete říct „No potěš pánbůh, s takovou hranicí bych nepřežila týden.“ Na můj vkus je mě prostě moc. Vím, že televize musí rozjet reklamu a PR a tak dál. Ale to už je věc, kterou já neovlivním. Neovlivním, jestli billboardů bude pět set, nebo sto. Co nemůžu ovlivnit, neřeším.  Ale ovlivním projekty jako rozhovory. Když si někdo zajde do trafiky a na všech časopisech budou titulky hlásat velký rozhovor se mnou, bude toho prostě moc. Nechci, aby lidé dostávali dávivé pocity nechutenství při pohledu na Vaculíka.

Je nějaká role, kterou byste si rád zahrál znovu?
To už byste věděla moc (smích). Víte co je zvláštní? Já už na své role nevzpomínám jako na role, ale vzpomínám na to, co tam bylo za lidi, s kým jsem se potkal a jestli mi bylo během natáčení dobře, nebo ne. Přiznám se, že kdybych chtěl něco vracet, nebylo by to kvůli žádné roli, ale bylo by to kvůli tomu fajn kousku života, který jsem tam strávil.

Zaměstnání herce není vůbec jednoduché. Přece jen jste známá osobnost, u které mnoho lidí nedokáže odlišit pracovní a osobní život. Neměl jste někdy pocit, že byste chtěl od herectví právě z tohoto důvodu odejít?
Samozřejmě byly doby, kdy jsem si říkal, jestli to, co dělám, má vůbec nějaký smysl. Nebo jestli to, co dělám, dělám na takové úrovni, že to má vůbec cenu to dělat. Lepší dobrej truhlář, než blbej herec. Ale je pravda, že nic jiného neumím. Tedy netvrdím, že tohle umím, ale manuálně jsem levej jak šavle, takže bych asi musel na podporu na pracák.

Tam byste se ale nemusel mít úplně špatně…
Je pravda, že bych se měl možná líp než v některých etapách mého života, ale mě to herectví opravdu baví. Má své kouzlo a baví mě hrabat se v postavách. Je to takové nezávazné. Šťouráte se někomu v duši, přemýšlíte jaký asi je, jak se asi zachová a nikomu tím neubližujete. Není to jako když bych si s někým sedl a začal mu radit co má dělat a on by pak šel a hodil si smyčku.

Herectví s sebou nese i popularitu. Co vy a fanynky?
Já o žádných nevím. (smích)

Dobře, zeptám se jinak. Když jdete na veřejnosti, nepočítám ani tak Prahu, protože tam jsou lidé zvyklí, ale v jiném městě. Nemáte problémy, že vás lidé oslovují?
Nemám, není to tak hrozné. Nejvíc se lidé druží, když jsou opilí. Mají pocit, že jste tam ten večer přišla kvůli nim, že jste je tam přišla bavit. V tu chvíli ztrácí zábrany a mají pocit, že jsme spolu chodili do školy. Ale lhal bych, kdybych říkal, že to je nějak často. Od toho jsou tady jiní.

Do rolí se musíte hodně vcítit, nemá to pak vliv na osobnost člověka, když vlastně každý den hraje někoho jiného, jinou osobnost?
Ne. Nevěřím, že vás ovlivní, když hrajete někoho, kdo má třeba schizofrenii. Hodně se v něm sice hrabete, ale vliv to na vás nemá. Nemám rád takové ty řeči jako: „Včera jsem hrál nějakou roli a trvalo mi šest hodin než jsem se z toho dostal“. Podle mě to jsou nesmysly. Prostě jdete, hrajete, navodíte si situaci, je to o soustředění. Ale že bych hrál třeba Caligulu a pak se z toho šest hodin dostával… Nevím no, chudák někdo, s kým bych měl rande potom. To si neumím představit, podle mě je to blbost. Nebo alespoň já to tak prostě nemám.

Ale velké emoce člověk při herectví bezesporu vydává.
Je pravda, že v téhle profesi jste schopná uplatnit to, co jste v životě zažila. Ať jste zažila obrovské radosti, strašný průšvihy, naprosté dno nebo úplné výšiny. Prožitek, jakýkoliv prožitek, jste schopna v této profesi zúročit. Ve scénáři se píše třeba „Zoufale plačíc říká“. Akorát jinak zoufale plačíc to budete říkat vy, jinak zoufale plačíc to budu říkat já. Bude to záležet na tom, jaké zoufalství a smutek jste kdy v životě zažila a podvědomí vám to vykopne. Jsou chvíle, kdy si u kolegy říkáte „Ty vole, kde to ten člověk v sobě bere, to není možný“. Protože si prošel nějakým děsem a podvědomí to vyplaví na základě prožitků. Takže tohle v herectví dovedete zúročit.

V létě budete s představením Hvězdné manýry vystupovat v rámci Sedmihorského léta v Českém ráji. Znáte Český ráj?
Znám trochu Mladou Boleslav a Sobotku.

Vystupovat budete v představení Hvězdné manýry, řeknete mi něco o něm?
Je to situační komedie, veselá, dobře napsaná. Odehrává se v době druhé světové války v Americe. Dvě velké hvězdy přijíždějí do luxusního hotelu. Obě zpěvačky se nesnáší a všichni dělají všechno možné, aby se nepotkaly. Ale ony se náhodně ubytují v jednom apartmá a jde tušit velký malér. Já tam hraju ředitele hotelu.vaculik - rozhovor - cesky raj v akci - sedmihorske leto 2017

V Sedmihorkách u Turnova vás čeká venkovní scéna… Děkuju za upozornění, vezmu si deštník.

To nemusíte, pergola zakryje jeviště i hlediště. Máte nějaký vztah k otevřenému prostranství?
Vzpomínám, že jsme kdysi hráli ve Sloupu u Mělníku ve skalách a bylo to senzační.

Venku je nádherná zima, nedá mi to nezeptat se co vy a sport, lyžujete?
Lyžuji. Neumím třeba bruslit, když jsem byl malý, tak mě naši na brusle nikdy nevzali. Ale vždycky jsme jezdili lyžovat. Když se na základce na tělocviku chodilo bruslit, tak jsem seděl a koukal jak ostatní bruslí. Ale lyže mám strašně rád. Jezdíme do Rakouska. Bohužel už jsem Čechy zavrhnul kvůli šílenému přístupu. Nechápu to, ale asi je to proto, že u nás není lyžařská tradice. Celou noc sype a vy se těšíte, že se ráno svezete na prašanu, jenže ráno zjistíte, že místo upravené sjezdovky je tam ledové koryto a dole zaparkované rolby, které celou noc nevyjely. Za to zaplatíte sedm, osm, devět set korun za denní permici. V Rakousku dáte stejnou cenu, akorát že je to dál, což vám ale vlastně nevadí, protože poměr ke službám a tomu, jak si zajezdíte, je prostě nebe a dudy.

Na závěr bych se zeptala, jestli máte v nejbližší době na plánu nějakou další televizní roli?
Minulý rok jsem toho měl opravdu hodně, až nad hlavu. Teď mám klidnější dobu, kdy zase hraji jen divadlo. Vždy se něco objeví, ale právě teď si říkám, že čím déle bude klid, tím líp.

Děkuji za rozhovor. Jitka Maděrová
foto: Divadelní spolek Háta

Na Lukáše Vaculíka se těšte 6. července v rámci Sedmihorského léta 2017, kdy vystoupí v divadelním představení Hvězdné Manýry. Více informací tady: http://www.sedmihorskeleto.cz/hvezdne-manyry-sedmihorske-leto

logo SL 2017 kopie

SEDMIHORSKÉ LÉTO 2017
30. 06. – MILÁČEK ANNA - divadelní představení (A)
06. 07. – HVĚZDNÉ MANÝRY - divadelní představení (A)
13. 07. - PAVEL ŠPORCL & SPORCELAIN (B)
20. 07. – NEBYLA TO PÁTÁ, BYLA TO DEVÁTÁ - div. představení (A)
27. 07. – VÁCLAV NECKÁŘ & BACILY se smyčcovým kvartetem (A)
03. 08. - HRADIŠŤAN (B)
17. 08. – MARIE ROTTROVÁ & NEŘEŽ (A)
19. 08. – HAPPY FACES FESTIVAL & PADDY KELLY (B)
24. 08. – RUKOJMÍ BEZ RIZIKA - divadelní představení (A)
31. 08. – ČECHOMOR (A)

www.sedmihorskeleto.cz

 

Ukažte tento článek i vašim přátelům: