16. 12. – 19. 2. 2017 • Ludmila Matoušová / Akvarely, sochy a koláže – Galerie Detesk

Muzeum a Galerie Detesk v Železném Brodě na náměstí připravuje na závěr letošního a začátek příštího roku výstavu akvarelů, koláží a soch malířky a grafičky Ludmily Matoušové (*1924) z Turnova.

Při příchodu na výstavu nás osloví kytice převážně lučních květin, namalované s až obdivuhodnou virtuozitou. Jsou nejen osobitým, ale také důležitým námětem její tvorby, ale zdaleka ne jediným. Namalovala krajiny z okolí Turnova, Malé Skály a Pasek nad Jizerou. Věnovala se také grafice, především linorytům, s náměty z rodinného prostředí a mezilidských vztahů. Jejich prostřednictvím se v šedesátých a sedmdesátých letech názorově nejvíce přibližovala tendencím moderní malby. Na výstavě se s nimi ale nesetkáme právě tak, jako s ilustracemi pro Státní pedagogické nakladatelství v Praze, Severočeské nakladatelství v Liberci a zatím naposledy pro Nakladatelství Bor. Pro knihu Drobečků z pobejtek od Františka K. Pacholíka vybrala ilustrace vzniklé již před lety, ale k radosti nás, kteří její tvorbu sledujeme, jsme zjistili, že čas jim neubírá na zajímavosti a životnosti.
V početném výběru se na výstavě představuje tvorba z posledních let – koláže. Když se jim začala věnovat, rozpomínala se na mladá léta, kdy pozorně sledovala české výtvarné umění po překonání tíživé atmosféry kultu osobnosti a výtvarníky nenáviděného, ale politiky vnucovaného socialistického realismu. Ubránila se mu, ale vědoma si odpovědnosti za rodinu, k níž nepatřily jen tři děti – syn a dvě výtvarně nadané dcery Milada a Vlasta, ale také tendence moderního umění nekompromisně hájící manžel Dalibor, vlastní tvorbou raději neprovokovala. Představy o moderním umění naplno uskutečňuje až nyní, a s každou koláží dělá radost všem, kteří se o její tvorbu zajímají.
Na výstavě si připomeneme také její sochařskou tvorbu. Málokdo ví, že se na pražské uměleckoprůmyslové škole nejdříve hlásila k sochaři Janu Laudovi, ale ten zastával názor, že sochařina je práce pro chlapy. Proto studovala u profesora Josefa Nováka. Její pobyt na umprum přerušily události z konce 2. světové války. Po jejím skončení se přihlásila do ateliéru profesora Karla Svolinského. Rozuměli si, protože z malířských technik měli nejraději akvarel a z přírody květiny, oba se věnovali také grafice: Svolinský dřevorytu, Matoušová linorytu. Po absolvování školy se již s tvůrčími problémy na profesora neobracela. V manželovi neměla jen vynikajícího malíře, ale také znamenitého teoretika umění.
Výstava a Muzeu a Galerii Detesku je příležitostí k poznání umělkyně, která v našem kraji žije a tvoří od začátku padesátých let, ale také možností společně se s ní radovat ze života výtvarně přetlumočeného moderními výrazovými prostředky. V čase předvánočním a vánočním paní Matoušová návštěvníky potěší také dvěma ze dřeva vyřezanými Betlémy.

Antonín Langhamer

více informací: http://galerie.detesk.cz/