Našli čeští vědci úspěšný recept na vymírání hmyzu a motýlů v celé Evropě?

Vymírání hmyzu, včetně včel a motýlů, patří k největším problémům ochrany přírody v Evropě. Němečtí vědci přitom zjistili, že v posledních 25 letech ubylo ve Střední Evropě celých 75 procent hmyzu (úbytek 75 hmyzu neznamená vyhynutí tří čtvrtin druhů, ale snížení celkového množství, tedy objemu žijícího hmyzu, takzvané biomasy).

A nejde jen o to, že se počty motýlů, brouků a jiného hmyzu dramaticky snížily. Jde také o tempo, kterým tento proces probíhá. Hmyz mizí podle zjištění vědců osmkrát rychleji než savci, ptáci a plazi. Každý rok se celkový objem hmyzu sníží o 2,5 procenta. Ani v České republice není situace dobrá. „Například za posledních 60 let vyhynulo 19 druhů motýlů, polovina zbylých 142 druhů je ohrožená,“ upozorňuje entomolog Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd České republiky. Příčinou je ochuzení krajiny a nadužívání chemie v zemědělství.

Řešení, které brání rychlému úbytku hmyzu, vyzkoušeli také vědci v České republice. Pastva divokých koní, zubrů a zpětně šlechtěných praturů v bývalém vojenském prostoru Milovice obnovila zaniklou krajinnou mozaiku a vytvořila tak podmínky, které umožňují přežití a návrat ohrožených motýlů, včel i brouků. „Hmyz potřebuje pro svá různá vývojová stadia odlišné typy prostředí. Larvy či housenky mnohdy potřebují i v průběhu dne různé prostředí na příjem potravy, úkryt před sluncem a predátory, a nakonec i jiné prostředí pro kuklení. Tyto různé biotopy navíc larvy a housenky potřebují nalézt velmi blízko u sebe, protože se dokáží přesunout maximálně několik metrů. Právě pestrá mozaika biotopů, kterou velcí kopytníci vytvářejí, je pro nejrůznější hmyz ideálním prostředím,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd.

Velcí kopytníci na některých místech spasou trávu jen na nízkou výšku, jinde ji ponechávají vyšší, navíc spásáním trav podporují kvetoucí byliny produkující nektar. K další rozmanitosti přispívají jejich stezky vyšlapané krajinou, nebo prachová koupaliště, která sami vytvářejí. Dokonce i trus velkých kopytníků je například pro motýly zdrojem minerálů, zatímco pro chrobáky je kolébkou pro jejich potomstvo.

Pastva velkých kopytníků není českým „vynálezem“, ochranáři ji ve vyspělých zemích západní Evropy používají tři desítky let. Její vyzkoušení v bývalém vojenském prostoru Milovice ale ukázalo, že také v tuzemských podmínkách výborně funguje a pomáhá k záchraně ohroženého hmyzu. V současné době se pastva velkých kopytníků využívá v pěti rezervacích. „V krajině tak mohou vzniknout jakési kapsy, kde může ohrožený hmyz přežít, dokud se pro něj nezlepší podmínky celoplošně,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Pro záchranu mnohých druhů hmyzu jsou však zatím tuzemské rezervace příliš malé. „Například populace některých druhů brouků rozkládajících trus zvířat začínají dobře prospívat až na plochách větších než 130 hektarů. Takto rozsáhlá souvislá pastvina velkých kopytníků zatím v Česku chybí,“ upozornil Miloslav Jirků. Nejblíže tomuto limitu jsou pastviny v milovické rezervaci, z nichž větší dosahuje plochy 125 hektarů. Ochránci věří, že potřebné plochy dosáhnou po plánovaném rozšíření rezervace.   

Také v porovnání se zahraničím jsou české pastviny velkých kopytníků zatím miniaturní. „Kolegové v Německu využívají pro svoje projekty plochy o velikosti tisíc hektarů,“ zmínil Dalibor Dostál. Pokud se podaří vytvořit dostatečně velké rezervace také v Česku, bude to důležitý krok k záchraně opylovačů a jiného ohroženého hmyzu. Vědci přitom varují, že další pokračování úbytku hmyzu by mohlo vést k úplnému rozpadu ekosystémů a celého koloběhu života.  

Příroda totiž bez hmyzu nemůže fungovat, protože právě on je hned po rostlinách základem potravní pyramidy. Kvůli dramatickému úbytku hmyzu se rozpadají miliony let fungující vztahy mezi organizmy a hrozí narušení fungování celých ekosystémů. Krajině citelně chybí například hmyzí opylovači. „Na jejich nenahraditelné práci jsou závislé nejen divoké rostliny, ale také produkce podstatné části plodin, které nás lidi živí. Navíc každá skupina rostlin, a tedy i zemědělských plodin, potřebuje trochu jiné druhy opylovačů a to  v poměrně velkých počtech, aby stihli květy opylovat. Bez hmyzu, přesněji bez velkého počtu druhů a jedinců hmyzu, máme my lidé i příroda velký problém,“ varuje Miloslav Jirků.

Úbytek hmyzu ovlivňuje všechny skupiny organizmů, včetně ptáků. „Ti nemají dostatek hmyzí potravy. Lidé například téměř nevědí o tom, že pro mláďata potřebují hmyz i ptáci semenožraví,“ podotýká Miloslav Jirků. Nejrychleji ubývá velký hmyz, jako velká sarančata, kobylky či motýli. Není náhodou, že právě ptáci, kteří se velkým hmyzem živí, jsou nejohroženější. Do této smutné skupiny patří řada charizmatických ptáků, nádherně modrý mandelík, exotický dudek chocholatý, či největší pták Evropy, drop velký.  Právě díky vhodným podmínkám pro hmyz se daří milovické rezervaci vytvářet pro některé z těchto druhů ptáků dobré prostředí. Vědci na pastvinách loni zaznamenali prvního dudka, letos pak již celou rodinu těchto ohrožených ptáků.  

Zdroj: TZ Česká krajina