do 21. 8. • Klasikové české krajinomalby – výstava Galerie Detesk Železný Brod

Obrazy ze soukromé sbírky
V Muzeu a Galerii Detesku jsme od září 2014 uspořádali deset výstav. Představili na nich osm malířů, jednoho šperkaře a jednu sklářskou výtvarnici. Narodili se zde, tvořili a žili, nebo se sem alespoň vraceli. A všichni obohatili náš umělecký a kulturní život.

V této, výstavami již předznamenané orientaci, budeme pokračovat přehlídkami tvorby dalších umělců.

Výstavou klasiků české krajinomalby z dlouhodobého výstavního programu ustupujeme jen na první pohled. Využili jsme příležitosti a vystavením obrazů českých krajinářů ze soukromé sbírky připomínáme alespoň něco z toho, čím žilo české malířství ve 20. století.

Soustředili jsme se jen na některé z mnoha představitelů české krajinomalby. Každý jejich obraz si ale říká o naši pozornost.

Osudy české krajinomalby jsou od začátku 19. století spojeny s pražskou Akademií. Vyučovala se na ní od roku 1806. Zakladatelem krajinářské školy byl Karel Postl. Známější byl až jeho pokračovatel Antonín Mánes. Po něm se budoucích krajinářů ujal Maxmilian Haushofer, k jehož žákům patřili i Adolf Kosárek a zejména Julius Mařák, který se potom stal na krajinu zaměřeným profesorem Akademie. Jeho žáky byli Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Ota Bubeníček, František Kaván a mnozí další.

František Kaván se narodil na Jilemnicku a na cestách za českou krajinou se krátce zastavil také na Malé Skále pod Suchými skalami a u Jizery. Maloval zde.

Po Juliu Mařákovi vodil žáky do české krajiny Rudolf von Ottenfeld. Byl s nimi i na Malé Skále a v Železném Brodě. K jeho žákům patřil také Karel Vik.

Grafik a malíř Karel Vik pocházel z nedalekých Hořic, ale pochybujeme, že by pro sebe objevil Malou Skálu, Železný Brod, Návarov, Český ráj a Turnov, že by se zde usadil, kdyby sem jako žák s profesorem Ottenfeldem nepřišel a železnobrodským motivem u něj studium nezavršil.

Dalším profesorem Akademie, který přiváděl žáky do našeho kraje, byl Otakar Nejedlý. Mezi světovými válkami je téměř pravidelně vozil do Francie a Itálie, ale ani na českou krajinu nezapomínal.

ČTĚTE TAKÉ:  4. 10. • NĚKDO TO RÁD HOT – 55 - Škoda Muzeum, Mladá Boleslav

vystava-klasikove- detesk železný brod - český ráj v akciKdyž po druhé světové válce o možnost cestovat s nimi do ciziny přišel, vozil je alespoň po Čechách; několikrát byl také na Malé Skále, kde s ním maloval Vladimír Hlubuček, jeho manželka Natalie Soukupová, ale také Josef Jíra, i když jeho hlavním pedagogem na Akademii byl Vlastimil Rada.

Vlastimil Rada se v Železném Brodě nenarodil, ale s otcem Petrem Radou, profesorem a malířem, sem od dětství jezdil. Železnobrodské obrazy a kresby mu zajistily stálé místo v české malbě 20. století. Několik jich máme na výstavě.

Po Vlastimilu Radovi přišel na pražskou Akademii krajinář a figuralista František Jiroudek, rodák z Podkozákova, ale Vladimíra Otmara, Jiřího Salabu, Richarda Náhlovského a další jeho žáky z našeho kraje nepřipomínáme.

Krajinu promítali do tvorby také někteří studenti pražské uměleckoprůmyslové školy – z předválečných například Zdeněk Juna a Miloslav Janků, z poválečných Jan Solovjev, Jaroslava Solovjevová, Jaroslav Klápště, Dalibor Matouš, Ludmila Matoušová a další.

Dvousetletá tradice české krajinomalby na pražské Akademii nabízí mnoho důvodů k zamýšlení se nad ní a nad jejími hlavními, i nad některými neprávem pozapomenutými představiteli.

Krajinomalba není jedinou oblastí výtvarného zájmu současných českých umělců, dokonce lze říci, že je jejich figurativní i nefigurativní tvorbou odsouvána do pozadí. Přesto jí patří v české výtvarné kultuře nikým a ničím neohrozitelné místo jako přesvědčivému svědectví o našem domově.

Ukažte tento článek i vašim přátelům: