26. 8. – 16. 10. • MILOSLAV JANKŮ – obrazy a sklo ke 100. výročí narození – GALERIE DETESK Železný Brod

Narodil se před sto lety – 4. dubna 1916 v Úpici.

1926: Přestěhoval se s rodiči do Semil. (Před tím tři roky bydleli ve Vysokém Mýtě.)

Vzpomínám, jak mi jeden učitel v Semilech hrozil: „Já z tebe ten romantismus vyženu, ty holomku!“ Nevyhnal, ten byl příliš zakořeněn. To jsem tehdy četl pod lavicí při vyučování Jacka Londona Volání divočiny. Byl jsem tak četbou zaujat, že jsem nezpozoroval, jak učitel tiše přišel a knihu mně zabavil. Vrátil mi ji až před prázdninami. Když mi knihu vracel, podotkl: „A podruhé při vyučování nečti!“ Byl mnohem vlídnější. Asi knihu přečetl a líbila se mu. Tak jsem si proměnu v jeho jednání vysvětloval.

1931-1934: Studoval na Státní odborné sklářsko-obchodní škole v Železném Brodě v oddělení malby na skle u prof. Zdeňka Juny.

Rád vzpomínám na ředitele Aloise Meteláka a profesora Zdeňka Junu. To byli nejen odborníci v uměleckém skle, ale také jako učitelé byli svědomití. Profesor Juna znal moje mimoškolní záliby. Byl nejen dobrý výtvarník, ale i hudebník. Byl úplný virtuos ve hře na violoncello. Literaturu znal a uměl ji vykládat právě tak, jako výtvarné umění nebo hudbu.

vystava-janku-plakat - galerie detesk - český ráj v akci1934-1939: Studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze (UMPRUM) ve všeobecné a speciální škole pro kreslení a malbu profesora Františka Kysely. Dějiny umění a estetiku přednášeli profesoři Dr. Jaromír Pečírka, Dr. Vilém Dvořák a Dr. Václav Nebeský.

Těch pět let v Praze na umprum, to bylo asi nejpěknější období mého života. Byl to veliký rozdíl proti sklářské škole. Učitelé i spolužáci byli v Praze jiní, spravedlivější a přátelštější.

Profesor František Kysela, to byla osobnost velikého formátu, ale když měl úkoly v chrámu svatého Víta, tak jednou ráno přišel a představil nám asi třicetiletého pána, podle pařížské módy oblečeného. „Tady vám, pánové, představuji asistenta Josefa Nováka. Je to můj žák a společně vás povedeme.“

Spolužáky M. Janků v ateliéru profesora Kysely byli Václav Bubeníček, Ladislav Kašpar, Josef Kábrt, Václav Plátek, Jiřina Pastrnková, Jozef Soukup, František Pečený, Josef Němec, Zdenek Seydl, Antonín Poustka, Borek Štolovský, Karel Poner, Vincent Hložník, Arnošt Paderlík aj.

Miloš byl svérázný, francouzsky lehký člověk, řekl bych taneční. Chodil většinou v tmavě modrých šatech s tralaláčkem na tři facky lehce posazeným na čupřinaté hlavě, ve volném sáčku a kalhotách nonšalantně nadrchaných. Měl rád humorné průpovídky. Četl převážně francouzské autory – Flauberta, Maupassanta, Musseta. Miloval práce těchto autorů, protože mu byly blízké naturelem. Také jeho kresba měla francouzský naturel. (Vzpomínka Ladislava J. Kašpara)

1937: Spolupracoval na provádění leptané stěny a sgrafita profesora Kysely pro čs. pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě v Paříži.

1938: Se spolužáky Otou Kubátem a Václavem Plátkem vystavoval v semilském Riegrově mlýně. Měl tam pět olejů s jezdci na koních a několik kreseb.

Když jsem se byl s profesorem Kyselou při odchodu ze školy rozloučit, tak říkal, že se neloučí, vždyť se jistě často přijedu podívat do Prahy, která je sice v současné době smutná, ale to se všechno změní. Utěšovali jsme jeden druhého, že to nebude dlouho trvat. To ještě chudák nevěděl, že mu manželka a syn zemřou v koncentráku. Pan profesor za necelé dva roky zemřel ve svém školním ateliéru uprostřed práce. Jeho vzácně citlivá duše odešla za jeho nejdražšími, pro které žil.

1941-1947: V Semilech spoluzaložil spolek výtvarníků Tvorba. Členy byli Miloslav Janků, Karel Harmáček, Jaroslav Korda, Otto Kubát, Božetěch Medek, Josef Němec, Jozef Soukup, Oldřich Vodseďálek aj. Vystavovali v Semilech a Železném Brodě.

Schůze spolku byly jednak u Hendrychů, jednak v hostinci u Novotných za zámkem, kde se říkalo „Ve Skotsku“. Hostinskému se říkalo Skot, a to vzhledem k jeho opatrnosti. Jinak to byla velmi čistá hospoda, kde bylo dobré pivo a výborná domácí kuchyně. Tam jsme chodili pravidelně každý čtvrtek večer. Někdy jen s Otou Kubátem a Karlem Harmáčkem. V koutku místnosti jsme měli svůj stůl, nad kterým byla zavěšena malířská paleta, kterou tam Karel Harmáček přinesl. Pepík Němec nakreslil celou naši partu, jak sedíme u stolu. Ten obraz visel nad naším stolem společně s malířskou paletou. Bylo to velice milé prostředí a my jsme tam všichni rádi chodili. Vždyť Olda Vodseďálek přicházel až z Vysokého a vyprávěl různé příběhy vysockým dialektem. Našemu spolku říkal zásadně „Trouba“. Společně s Otou Kubátem bavili vždycky celou hospodu.

Hlavně koncem války to pro nás byla oáza klidu. Tam byla společnost charakterních lidí, kde jsme se nebáli mluvit a zpívat. Těch krásných anekdot bylo snad na sta, ale nikdo nezradil a hospoda bývala často plná hostů. Všichni jsme se znali.

1939-1951: Byl profesorem-výtvarníkem oddělení malovaného a leptaného skla na sklářské škole v Železném Brodě.

Dílenským učitelem byl Jaroslav Dědeček.

K jeho žákům patřili pozdější výtvarníci Miloslav Jágr, František Skřípek, Stanislav Kučera, Karel Marx, Marta Taberyová, Vladimír Komárek, Vladimír Hlubuček, Milan Metelák, Jiří Škopek, Jitka Válová aj.

1942: Vytvořil do olova vkládané okno pro divadlo v Chrudimi.

1943: Vytvořil Husopasku, leptané a pískované sklo pro hotel Crystal v Železném Brodě.

1943: Vytvořil leptané a pískované okno do zimní zahrady vily v Ústí nad Orlicí.

1946: Vytvořil plakát k jubilejní výstavě sklářské školy v Železném Brodě.

1949: Vytvořil tři leptaná a pískovaná okna pro Městské divadlo v Kolíně.

1950: Vytvořil Nanebevstoupení Páně, malované a do olova skládané okno pro kostnici kostela sv. Jakuba v Železném Brodě.

1950/1951: Vytvořil leptané a pískované schodišťové okno Rok v Podkrkonoší pro školy v Semilech.

1951: Z politických důvodů musel ze sklářské školy odejít.

1952-1956: Příležitostně spolupracoval s Výtvarným střediskem průmyslu skla a keramiky v Praze.

1956: Zaměstnán v Železnobrodském skle. Do roku 1963 navrhoval malované sklo s květinovými a abstraktními dekory. Vedoucím střediska byl Oldřich Polanka. Malované sklo prováděli Alena Valhová, Marta Kmínková, Alena Šulcová Kohoutová, Věra Šulcová a Jaroslav Wagner. Leptané sklo Václav Schovánek. Technologem byl František Jandura.

1958: Vytvořil schodišťové okno Erbenova Kytice pro Školu K. J. Erbena v Miletíně a leptanou a pískovanou dělící stěnu do závodu ŽBS v Líšném.

1958: V Semilech měl první samostatnou výstavu. Další výstavy roku 1962, 1964, 1966, 1970, 1980, 1986, 1989. Vystavoval také v Lomnici n. P., Vysokém n. J., Jičíně, Jablonci n. N., Malé Skále, Sobotce aj.

1963-1976: V Železnobrodském skle navrhoval vinuté, foukané a hutní figurky a plastiky. Některé se vyráběly až do 90. let. Spolupracovníky byli: Miroslav Hlaváč, Josef Pivrnec (vinuté figurky), Josef Bárta, Josef Patřičný, Vítězslav Petr (foukané figurky), Miloslav Matura, Jaroslav Balatka, Josef Kopal, Vladimír Sochor, Jaroslav Šulc, František Zeman aj. (hutní figurky).

1972: Pro Skloexport vytvořil broušené skleněné bloky s pískovanými motýly, brouky a ptáky.

1977: Přestěhoval se ze Semil do Železného Brodu.

1986: Měl samostatnou výstavu v Oblastní galerii v Liberci.

1991: Pojizerská galerie muzea v Semilech zahájila činnost výstavou jeho obrazů. Další výstavy v Pojizerské galerii (1996, 2006, 2016) byly posmrtné.

1993: Poprvé samostatně vystavoval v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Vystavoval tam také s Jindřichem Tocksteinem.

Od studentských let se věnoval krajinomalbě. Motivy hledal mezi Semily a Vysokým nad Jizerou, Chuchelnou a Záhořím, na Železnobrodsku, na Malé Skále a v Českém ráji. Maloval také v jižních Čechách, rodném kraji své matky.

V Semilech jsem hodně maloval hlavně v okolí Příkrého. Tam mě zaujal jeden motiv tak, že jsem ho kreslil a maloval v nejrůznějších náladách. Ráno, v poledne i v podvečer. Za slunečného i deštivého počasí. Ten vrch se jmenuje Skalka a nachází se mezi Příkrým a Škodějovem.

(…)

Často jsem chodil malovat na Vzdychánek a Hamštýn. Je to místo, odkud Kozákov vystupuje jako horský masiv, prudce se svažuje k jihu a je v jednom pohledu s Troskami. Vzpomínám, jak nám v semilské škole učitel Václav Pavlík při vlastivědě zdůrazňoval, že Kozákov není jen známé naleziště polodrahokamů, ale že je strážnou horou Českého ráje.

Zemřel 27. května 1994 v Železném Brodě.

1964-1994: Vytvořil téměř pět set suchých jehel, leptů, dřevorytů a linorytů (včetně knižních značek a novoročenek). Před tím se grafice věnoval jen příležitostně. Od poloviny 60. let mu suché jehly a lepty tiskl Jaroslav Šulc.

2006: Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech vydalo publikaci Miloslav Janků, Vzpomínky na mládí.

Výstava Životní malířské dílo 1916-1994, Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech.

2014: Samostatné výstavy k 20. výročí smrti byly v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě a ve Státním okresním archivu v Semilech.

2016: Výstavu k 100. výročí narození uspořádalo Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech a Muzeum a Galerie DETESK v Železném Brodě.

Sklem je zastoupen ve sbírkách Městského muzea v Železném Brodě, Muzea a Galerie Detesk, Muzea a Pojizerské galerie v Semilech, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeského muzea v Liberci, Východočeského muzea v Pardubicích, Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Moravské galerie v Brně aj. Ve svých sbírkách je mají čeští a zahraniční sběratelé skla.

ZDROJ A VÍCE INFORMACÍ: http://galerie.detesk.cz/cs/umelecka-galerie/#miloslav-janku

VÍCE O GALERII: http://ceskyrajvakci.cz/navstivte-vyjimecne-muzeum-a-galerii-detesk-v-zeleznem-brode/detesk galerie - český ráj v akci - banner